Přeskočit na obsah
Nástroje / skleněné žebro

Skleněné žebro fasády: vítr, klopení a stav po porušení vrstvy

Jedno výztužné žebro z vrstveného skla zatížené větrem spočítané krok za krokem podle EN 19100-3:2026: ohyb v rovině skla, klopení s bočním držením fasádou i bez něj, imperfekce, napětí na hraně a mezní stavy ULS, FLS, PFLS a SLS včetně stavu po porušení vrstvy. Příklad platí pro uvedené zadání, není to posouzení vašeho prvku.

vzorový příkladEN 19100-3:2026EN 19100-1:2026

Zadání příkladu

pevné zadání, nepřepočítává se
prvek
výztužné skleněné žebro fasády, prostý nosník stojící na spodní podpoře, zatížený větrem z fasádních tabulí
rozměry
rozpětí L=6 000 mmL = 6\,000\ \mathrm{mm}, výška průřezu b=200 mmb = 200\ \mathrm{mm}, vzdálenost žeber B=1,50 mB = 1{,}50\ \mathrm{m}
skladba
dvě vrstvy 10 mm z tepelně tvrzeného skla, hrana sražená, mezivrstva z PVB tloušťky 0,76 mm; počítá se bez spřažení
vítr
qp=0,46 kN/m2q_{\mathrm{p}} = 0{,}46\ \mathrm{kN/m^2}, cp=0,8c_{\mathrm{p}} = 0{,}8 pro tlak a 0,70{,}7 pro sání (oblasti D a E, předpoklad výpočtu)
boční držení
fasádní tabule drží hranu žebra u fasády tuze po celé délce (předpoklad výpočtu)
třída následků
CC2
mez průhybu
L/300L/300, předpoklad výpočtu

Postup výpočtu

15 kroků
  1. Vítr působí na fasádní tabule a ty ho předávají žebru. Na jedno žebro připadá pás fasády široký jako vzdálenost žeber. Počítá se tlak i sání větru, protože každý z nich namáhá jinou hranu žebra.

    wk,tlak=qp⋅cp=0,46⋅0,8=0,368 kN/m2,qk=wk⋅B=0,368⋅1,50=0,552 kN/mw_{\mathrm{k},\text{tlak}} = q_{\mathrm{p}} \cdot c_{\mathrm{p}} = 0{,}46 \cdot 0{,}8 = 0{,}368\ \mathrm{kN/m^2}, \quad q_{\mathrm{k}} = w_{\mathrm{k}} \cdot B = 0{,}368 \cdot 1{,}50 = 0{,}552\ \mathrm{kN/m}
    wk,saˊnıˊ=0,46⋅0,7=0,322 kN/m2,qk=0,322⋅1,50=0,483 kN/mw_{\mathrm{k},\text{sání}} = 0{,}46 \cdot 0{,}7 = 0{,}322\ \mathrm{kN/m^2}, \quad q_{\mathrm{k}} = 0{,}322 \cdot 1{,}50 = 0{,}483\ \mathrm{kN/m}
    Značky v tomto kroku
    wkw_{\mathrm{k}}
    charakteristický tlak větru na povrch [kN/m²]
    qpq_{\mathrm{p}}
    maximální dynamický tlak [kN/m²]
    cpc_{\mathrm{p}}
    součinitel tlaku větru na povrch (vnější tlak, případně s vnitřním)
    qkq_{\mathrm{k}}
    charakteristické liniové zatížení [kN/m]
    BB
    zatěžovací šířka, vzdálenost sousedních nosníků [m]

    Zdroj: ČSN EN 1991-1-4 ed. 2, čl. 5.2 a tab. 7.1

    U vašeho skla může být jinak

    Maximální dynamický tlak závisí na větrné oblasti, kategorii terénu a výšce nad terénem, součinitel tlaku na poloze žebra na fasádě. U budovy s otvory se k vnějšímu tlaku přičítá vnitřní tlak.

  2. Žebro je prostý nosník s rovnoměrným zatížením. Pro mezní stav únosnosti se zatížení větrem násobí dílčím součinitelem a součinitelem následků. Větší zatížení dává tlak větru; moment od sání se počítá stejně a potřebuje ho krok 7.

    qd=γQ⋅kF⋅qk=1,5⋅1,0⋅0,552=0,828 kN/mq_{\mathrm{d}} = \gamma_{\mathrm{Q}} \cdot k_{\mathrm{F}} \cdot q_{\mathrm{k}} = 1{,}5 \cdot 1{,}0 \cdot 0{,}552 = 0{,}828\ \mathrm{kN/m}
    MEd=qd⋅L28=0,828⋅6,0028=3,726 kN⋅m,VEd=qd⋅L2=0,828⋅6,002=2,48 kNM_{\mathrm{Ed}} = \dfrac{q_{\mathrm{d}} \cdot L^2}{8} = \dfrac{0{,}828 \cdot 6{,}00^2}{8} = 3{,}726\ \mathrm{kN{\cdot}m}, \quad V_{\mathrm{Ed}} = \dfrac{q_{\mathrm{d}} \cdot L}{2} = \dfrac{0{,}828 \cdot 6{,}00}{2} = 2{,}48\ \mathrm{kN}
    Při sání: qd=1,5⋅1,0⋅0,483=0,725 kN/mq_{\mathrm{d}} = 1{,}5 \cdot 1{,}0 \cdot 0{,}483 = 0{,}725\ \mathrm{kN/m}, MEd=3,260 kN⋅mM_{\mathrm{Ed}} = 3{,}260\ \mathrm{kN{\cdot}m}.
    Značky v tomto kroku
    qdq_{\mathrm{d}}
    návrhové liniové zatížení [kN/m]
    γQ\gamma_{\mathrm{Q}}
    dílčí součinitel proměnného zatížení
    kFk_{\mathrm{F}}
    součinitel následků
    qkq_{\mathrm{k}}
    charakteristické liniové zatížení [kN/m]
    MEdM_{\mathrm{Ed}}
    návrhová hodnota ohybového momentu [kN·m]
    LL
    rozpětí nosníku mezi podporami [m]
    VEdV_{\mathrm{Ed}}
    návrhová hodnota posouvající síly [kN]

    Zdroje: EN 19100-1:2026, čl. 4.4.2(1)ČSN EN 1990 ed. 3, tab. A.1.8 a A.1.9

    U vašeho skla může být jinak

    Žebro spojité přes víc podlaží nebo vetknuté do podpory má jiný průběh momentu a největší moment jinde. Součinitel následků závisí na třídě následků stavby.

  3. Žebro stojí na spodní podpoře, takže ho vlastní tíha tlačí. Uprostřed rozpětí, kde je největší moment, se počítá s polovinou tíhy (předpoklad výpočtu). Napětí od osové síly se na straně bezpečnosti přičítá k napětí od ohybu.

    Gk=ρ⋅g⋅L⋅b⋅∑hi=2 500⋅9,81⋅6,00⋅0,200⋅0,020=589 NG_{\mathrm{k}} = \rho \cdot g \cdot L \cdot b \cdot \sum h_i = 2\,500 \cdot 9{,}81 \cdot 6{,}00 \cdot 0{,}200 \cdot 0{,}020 = 589\ \mathrm{N}
    NEd=γG⋅kF⋅Gk2=1,35⋅1,0⋅5892=397 NN_{\mathrm{Ed}} = \gamma_{\mathrm{G}} \cdot k_{\mathrm{F}} \cdot \dfrac{G_{\mathrm{k}}}{2} = 1{,}35 \cdot 1{,}0 \cdot \dfrac{589}{2} = 397\ \mathrm{N} (tlak)
    Značky v tomto kroku
    GkG_{\mathrm{k}}
    charakteristická hodnota stálého zatížení [N]
    ρ\rho
    objemová hmotnost skla [kg/m³]
    gg
    tíhové zrychlení [m/s²]
    LL
    rozpětí nosníku mezi podporami [m]
    bb
    výška průřezu žebra, rozměr v rovině skla kolmo k fasádě [m]
    hih_i
    tloušťka vrstvy skla ii [m]
    NEdN_{\mathrm{Ed}}
    návrhová hodnota normálové síly [N]
    γG\gamma_{\mathrm{G}}
    dílčí součinitel stálého zatížení
    kFk_{\mathrm{F}}
    součinitel následků

    Zdroje: EN 19100-1:2026, tab. 5.1ČSN EN 1990 ed. 3, tab. A.1.8

    U vašeho skla může být jinak

    Žebro zavěšené na horní podpoře vlastní tíha táhne a stabilitu nezhoršuje. Fasáda, která se o žebro svisle opírá, osovou sílu zvětší.

  4. V rovině skla se obě vrstvy ohýbají se stejnou křivostí, spřažení mezivrstvou tu nehraje roli a průřez se počítá jako plný. Pro klopení rozhoduje tuhost z roviny a tuhost v kroucení; ty se bez spřažení sčítají po vrstvách, což je na straně bezpečnosti. Moment tuhosti v kroucení obdélníku se počítá přibližným vzorcem (předpoklad výpočtu).

    A=∑hi⋅b=20⋅200=4 000 mm2A = \sum h_i \cdot b = 20 \cdot 200 = 4\,000\ \mathrm{mm^2}
    Iy=∑hi⋅b312=20⋅200312=13,33⋅106 mm4,Wy=∑hi⋅b26=20⋅20026=133 333 mm3I_y = \dfrac{\sum h_i \cdot b^3}{12} = \dfrac{20 \cdot 200^3}{12} = 13{,}33 \cdot 10^6\ \mathrm{mm^4}, \quad W_y = \dfrac{\sum h_i \cdot b^2}{6} = \dfrac{20 \cdot 200^2}{6} = 133\,333\ \mathrm{mm^3}
    Iz,eff=∑b⋅hi312=2⋅200⋅10312=33 333 mm4I_{\mathrm{z,eff}} = \sum \dfrac{b \cdot h_i^3}{12} = 2 \cdot \dfrac{200 \cdot 10^3}{12} = 33\,333\ \mathrm{mm^4}
    IT,eff=∑b⋅hi33⋅(1−0,63⋅hib)=2⋅200⋅1033⋅(1−0,63⋅10200)=129 133 mm4I_{\mathrm{T,eff}} = \sum \dfrac{b \cdot h_i^3}{3} \cdot \left(1 - 0{,}63 \cdot \dfrac{h_i}{b}\right) = 2 \cdot \dfrac{200 \cdot 10^3}{3} \cdot \left(1 - 0{,}63 \cdot \dfrac{10}{200}\right) = 129\,133\ \mathrm{mm^4}
    Značky v tomto kroku
    AA
    plocha průřezu [mm²]
    hih_i
    tloušťka vrstvy skla ii [mm]
    bb
    výška průřezu žebra, rozměr v rovině skla kolmo k fasádě [mm]
    IyI_{y}
    moment setrvačnosti k silné ose (ohyb v rovině skla) [mm⁴]
    WyW_{y}
    průřezový modul k silné ose [mm³]
    Iz,effI_{\mathrm{z,eff}}
    účinný moment setrvačnosti k ose menší tuhosti [mm⁴]
    IT,effI_{\mathrm{T,eff}}
    účinný moment tuhosti v kroucení [mm⁴]

    Zdroje: EN 19100-1:2026, čl. 7.2.2, tab. 7.1 (úroveň 1)EN 19100-3:2026, příloha B

    U vašeho skla může být jinak

    Se spřažením mezivrstvou je moment tuhosti v kroucení větší a u dvou stejných vrstev ho dává vzorec (B.2). Smí se uvážit jen s modulem pružnosti ve smyku mezivrstvy pro skutečnou teplotu a dobu trvání zatížení.

  5. Vysoký a tenký průřez může pod ohybem vybočit z roviny a zároveň se natočit; tomu se říká klopení. Pro žebro, které drží jen podpory na koncích, dává kritický moment vzorec (A.2). Zatížení působí na hraně u fasády, 100 mm od těžiště. Při tlaku větru je tato hrana tlačená a zatížení na ní kritický moment zmenšuje, při sání ho zvětšuje.

    G=E2⋅(1+ν)=70 0002⋅1,23=28 455 N/mm2G = \dfrac{E}{2 \cdot (1 + \nu)} = \dfrac{70\,000}{2 \cdot 1{,}23} = 28\,455\ \mathrm{N/mm^2}; pro rovnoměrné zatížení C1=1,13C_1 = 1{,}13, C2=0,46C_2 = 0{,}46; LLT=LL_{\mathrm{LT}} = L
    Mcr,LT=C1⋅π2⋅E⋅Iz,effLLT2⋅[(C2⋅zp)2+G⋅IT,eff⋅LLT2π2⋅E⋅Iz,eff+C2⋅zp]M_{\mathrm{cr,LT}} = C_1 \cdot \dfrac{\pi^2 \cdot E \cdot I_{\mathrm{z,eff}}}{L_{\mathrm{LT}}^2} \cdot \left[\sqrt{\left(C_2 \cdot z_{\mathrm{p}}\right)^2 + \dfrac{G \cdot I_{\mathrm{T,eff}} \cdot L_{\mathrm{LT}}^2}{\pi^2 \cdot E \cdot I_{\mathrm{z,eff}}}} + C_2 \cdot z_{\mathrm{p}}\right]
    π2⋅70 000⋅33 3336 0002=639,7 N,28 455⋅129 133⋅6 0002π2⋅70 000⋅33 333=5,744⋅106 mm2\dfrac{\pi^2 \cdot 70\,000 \cdot 33\,333}{6\,000^2} = 639{,}7\ \mathrm{N}, \quad \dfrac{28\,455 \cdot 129\,133 \cdot 6\,000^2}{\pi^2 \cdot 70\,000 \cdot 33\,333} = 5{,}744 \cdot 10^6\ \mathrm{mm^2}
    tlak, zp=−100 mmz_{\mathrm{p}} = -100\ \mathrm{mm}: Mcr,LT=1,13⋅639,7⋅[462+5,744⋅106−46]=1,70 kN⋅mM_{\mathrm{cr,LT}} = 1{,}13 \cdot 639{,}7 \cdot \left[\sqrt{46^2 + 5{,}744 \cdot 10^6} - 46\right] = 1{,}70\ \mathrm{kN{\cdot}m}
    sání, zp=+100 mmz_{\mathrm{p}} = +100\ \mathrm{mm}: Mcr,LT=1,13⋅639,7⋅[462+5,744⋅106+46]=1,77 kN⋅mM_{\mathrm{cr,LT}} = 1{,}13 \cdot 639{,}7 \cdot \left[\sqrt{46^2 + 5{,}744 \cdot 10^6} + 46\right] = 1{,}77\ \mathrm{kN{\cdot}m}
    Oba kritické momenty jsou menší než návrhové momenty z kroku 2: bez bočního držení by žebro klopilo.
    Značky v tomto kroku
    Mcr,LTM_{\mathrm{cr,LT}}
    kritický moment při klopení [kN·m]
    C1C_{1}
    součinitel průběhu momentu
    C2C_{2}
    součinitel polohy zatížení
    zpz_{\mathrm{p}}
    poloha působiště zatížení vůči těžišti; kladná pod těžištěm ve směru zatížení [mm]
    EE
    modul pružnosti skla [MPa (N/mm²)]
    GG
    modul pružnosti skla ve smyku [MPa (N/mm²)]
    ν\nu
    Poissonův součinitel skla
    Iz,effI_{\mathrm{z,eff}}
    účinný moment setrvačnosti k ose menší tuhosti [mm⁴]
    IT,effI_{\mathrm{T,eff}}
    účinný moment tuhosti v kroucení [mm⁴]
    LLTL_{\mathrm{LT}}
    délka pro klopení; u imperfekce vzdálenost inflexních bodů kritického tvaru [mm]

    Zdroje: EN 19100-3:2026, příloha A, čl. A.5, vzorec (A.2)tab. A.1EN 19100-1:2026, tab. 5.1

    U vašeho skla může být jinak

    Jiné uložení konců a jiný průběh momentu mění součinitele C1C_1 a C2C_2. Vzorec (A.2) platí pro konce, které brání natočení kolem podélné osy a nebrání deplanaci, a pro nosník bez bočního držení po délce.

  6. Fasádní tabule spojené s hranou žebra brání jejímu bočnímu posunu. Příklad počítá s tuhým držením hrany u fasády (předpoklad výpočtu). Pro takovou soustavu příloha A vzorec nedává, kritický moment se proto počítá energetickou metodou s řadou sinusů. Bez držení dává tato metoda totéž co vzorec (A.2) s odchylkou do 1 %.

    řez fasádou
    sání větru, qdq_{\mathrm{d}} = 0,725 kN/m
    LL = 6 000 mm
    bb = 200
    kritický tvar, sání (pohled zepředu)hrana u fasádyvolná hrana
    půlvlna LLTL_{\mathrm{LT}} = 1 028 mm
    půdorysný řezfasádní tabuletlačená hrana
    bb = 200 mm
    10 + 10 mm, mezivrstva 0,76 mmŠrafování označuje porušenou vrstvu.
    tuhé držení hrany
    Schéma žebra, kritický tvar při sání a průřez Vlevo řez fasádou s návrhovým zatížením qdq_{\mathrm{d}} na rozpětí LL, uprostřed kritický tvar při sání větru ve zvětšeném měřítku se zvýrazněnou volnou, tlačenou hranou, vpravo půdorysný řez s bočním držením hrany u fasády. Šrafovaná vrstva se v krocích 11 až 14 považuje za porušenou.
    tlak: Mcr=∞M_{\mathrm{cr}} = \infty. Tlačená je hrana u fasády a fasáda ji drží, klopení nenastane.
    sání: Mcr=20,14 kN⋅mM_{\mathrm{cr}} = 20{,}14\ \mathrm{kN{\cdot}m} pro tuhé držení (k→∞k \to \infty). Tlačená je volná hrana a žebro se natáčí kolem držené hrany u fasády.
    Tuhé držení zvětší kritický moment při sání asi jedenáctkrát proti žebru bez držení: 20,14/1,77=11,420{,}14 / 1{,}77 = 11{,}4.
    Značky v tomto kroku
    McrM_{\mathrm{cr}}
    kritický moment při klopení se zahrnutím bočního držení [kN·m]
    kk
    tuhost bočního držení hrany [N/mm²]
    Mcr,LTM_{\mathrm{cr,LT}}
    kritický moment při klopení [kN·m]

    Zdroje: EN 19100-3:2026, čl. A.3, pozn. 1předpoklad výpočtu: energetická metoda (Timoshenko a Gere 1961; Trahair 1993)

    U vašeho skla může být jinak

    Skutečný spoj s fasádou má konečnou tuhost a kritický moment je pak menší než u tuhého držení; graf v galerii pod výsledkem ukazuje, jak s tuhostí roste. Tuhost spoje se doloží výpočtem nebo zkouškou.

  7. Lineární výpočet smí zanedbat vliv deformací, když je kritické zatížení víc než desetkrát větší než návrhové. U žebra působí zároveň moment a osová síla; jejich podíly se sčítají (předpoklad výpočtu). Kritická osová síla NcrN_{\mathrm{cr}} žebra s bočním držením se počítá stejnou energetickou metodou.

    αcr=FcrFEd=1MEd/Mcr+NEd/Ncr\alpha_{\mathrm{cr}} = \dfrac{F_{\mathrm{cr}}}{F_{\mathrm{Ed}}} = \dfrac{1}{M_{\mathrm{Ed}}/M_{\mathrm{cr}} + N_{\mathrm{Ed}}/N_{\mathrm{cr}}}
    tlak: αcr=13,726/∞+397/276 057=695>10\alpha_{\mathrm{cr}} = \dfrac{1}{3{,}726/\infty + 397/276\,057} = 695 > 10
    sání: αcr=13,260/20,14+397/276 057=6,1≤10\alpha_{\mathrm{cr}} = \dfrac{1}{3{,}260/20{,}14 + 397/276\,057} = 6{,}1 \le 10
    Při sání lineární výpočet nestačí; napětí se proto pro oba směry počítá výpočtem druhého řádu s imperfekcí.
    Značky v tomto kroku
    αcr\alpha_{\mathrm{cr}}
    součinitel kritického zatížení
    FcrF_{\mathrm{cr}}
    pružné kritické zatížení [N]
    FEdF_{\mathrm{Ed}}
    návrhové zatížení konstrukce [N]
    MEdM_{\mathrm{Ed}}
    návrhová hodnota ohybového momentu [kN·m]
    McrM_{\mathrm{cr}}
    kritický moment při klopení se zahrnutím bočního držení [kN·m]
    NEdN_{\mathrm{Ed}}
    návrhová hodnota normálové síly [N]
    NcrN_{\mathrm{cr}}
    pružná kritická síla pro příslušný tvar vybočení [N]

    Zdroje: EN 19100-3:2026, čl. 7.2(2), vzorec (7.1)čl. 7.1(5)předpoklad výpočtu: součet podílů (Dunkerley)

    U vašeho skla může být jinak

    Bez bočního držení by kritický moment byl menší než návrhový, součinitel by vyšel pod 1 a žebro by klopilo. U kratšího nebo vyššího žebra se součinitel zvětší.

  8. Imperfekce pro klopení je boční vychýlení hrany ve tvaru kritického tvaru. Při tlaku větru drží fasáda tlačenou hranu, imperfekce se proto uvažuje na tažené hraně v jedné půlvlně přes celé rozpětí. Tato volba hrany je předpoklad výpočtu, tabulka 7.1 ji pro boční držení neřeší.

    e0,length=LLT450=6 000450=13,33 mme_{0,\mathrm{length}} = \dfrac{L_{\mathrm{LT}}}{450} = \dfrac{6\,000}{450} = 13{,}33\ \mathrm{mm}
    e0,installation=he2=20,762=10,38 mme_{0,\mathrm{installation}} = \dfrac{h_{\mathrm{e}}}{2} = \dfrac{20{,}76}{2} = 10{,}38\ \mathrm{mm}, kde he=htot=10+0,76+10=20,76 mmh_{\mathrm{e}} = h_{\mathrm{tot}} = 10 + 0{,}76 + 10 = 20{,}76\ \mathrm{mm}
    e0=e0,length2+e0,installation2=13,332+10,382=16,9 mme_0 = \sqrt{e_{0,\mathrm{length}}^2 + e_{0,\mathrm{installation}}^2} = \sqrt{13{,}33^2 + 10{,}38^2} = 16{,}9\ \mathrm{mm}
    Při sání je tlačená hrana volná a kritický tvar má mezi inflexními body délku asi 1 028 mm1\,028\ \mathrm{mm}; imperfekce pak vychází 10,6 mm10{,}6\ \mathrm{mm}.
    Značky v tomto kroku
    e0,lengthe_{0,\mathrm{length}}
    část imperfekce vázaná na délku [mm]
    LLTL_{\mathrm{LT}}
    délka pro klopení; u imperfekce vzdálenost inflexních bodů kritického tvaru [mm]
    e0,installatione_{0,\mathrm{installation}}
    část imperfekce z montáže [mm]
    heh_{\mathrm{e}}
    tloušťka prvku pro výpočet výstřednosti z montáže; u rovné hrany htoth_{\mathrm{tot}} [mm]
    htoth_{\mathrm{tot}}
    celková tloušťka souvrství včetně mezivrstev [mm]
    e0e_0
    základní imperfekce [mm]

    Zdroje: EN 19100-3:2026, čl. 7.3.2, vzorec (7.2)tab. 7.1 (NDP), pozn. b a c

    U vašeho skla může být jinak

    Hodnoty tabulky 7.1 jsou národně stanovené parametry a česká národní příloha je může změnit. Část z montáže smí nahradit hodnota změřená na stavbě.

  9. Na hraně se sčítá napětí od osové síly, od ohybu v rovině skla a od bočního ohybu, který vyvolá imperfekce zesílená výpočtem druhého řádu. Obě části imperfekce se skládají jako ve vzorci (7.2); tlak a tah se berou v absolutní hodnotě, což je na straně bezpečnosti. Model druhého řádu je energetická metoda s řadou sinusů (předpoklad výpočtu).

    fg,df_{\mathrm{g,d}} 88
    10 mm10 mm088 N/mm²
    σmax⁡\sigma_{\max} = 28,30 N/mm² · MM = 3,73 kN·m · tlak větru
    Napětí na hraně v mezním stavu únosnosti Obě vrstvy 10 mm bez spřažení; svislá čára je návrhová pevnost fg,df_{\mathrm{g,d}} z kroku 10.
    σ=∣NEd∣A+MEdWy+σlen2+σinst2\sigma = \dfrac{|N_{\mathrm{Ed}}|}{A} + \dfrac{M_{\mathrm{Ed}}}{W_y} + \sqrt{\sigma_{\mathrm{len}}^2 + \sigma_{\mathrm{inst}}^2}
    tlak: σ=3974 000+3 726 000133 333+0,222+0,132=0,10+27,95+0,26=28,30 N/mm2\sigma = \dfrac{397}{4\,000} + \dfrac{3\,726\,000}{133\,333} + \sqrt{0{,}22^2 + 0{,}13^2} = 0{,}10 + 27{,}95 + 0{,}26 = 28{,}30\ \mathrm{N/mm^2}
    sání: σ=0,10+24,45+0,592+0,172=25,17 N/mm2\sigma = 0{,}10 + 24{,}45 + \sqrt{0{,}59^2 + 0{,}17^2} = 25{,}17\ \mathrm{N/mm^2}
    Rozhoduje tlak větru. Boční posun hrany je největší uprostřed rozpětí, 2,3 mm.
    Značky v tomto kroku
    σ\sigma
    napětí v krajním vlákně vrstvy skla [MPa (N/mm²)]
    NEdN_{\mathrm{Ed}}
    návrhová hodnota normálové síly [N]
    AA
    plocha průřezu [mm²]
    MEdM_{\mathrm{Ed}}
    návrhová hodnota ohybového momentu [N·mm]
    WyW_{y}
    průřezový modul k silné ose [mm³]
    σlen\sigma_{\mathrm{len}}
    napětí z bočního ohybu od části imperfekce vázané na délku [MPa (N/mm²)]
    σinst\sigma_{\mathrm{inst}}
    napětí z bočního ohybu od části imperfekce z montáže [MPa (N/mm²)]

    Zdroje: EN 19100-3:2026, čl. 7.1(5), 7.3.1 a 8.1(4)předpoklad výpočtu: energetická metoda (Luible 2004; Feldmann a kol. 2014)

    U vašeho skla může být jinak

    Čím víc se návrhový moment blíží kritickému, tím rychleji roste boční ohyb; u slabšího držení může rozhodnout sání. Se spřažením nese část bočního ohybu dvojice sil ve vrstvách.

  10. Největší napětí leží na hraně namáhané v rovině skla. Podíl předpětí se proto zmenšuje součinitelem předpětí hrany. Několik dalších součinitelů vzorce (A.1) se u tepelně tvrzeného skla rovná 1; v dosazení zůstávají, aby byl vidět celý vzorec.

    0 %20 %40 %60 %80 %100 %120 %150 mm200 mm250 mm300 mm350 mm400 mm
    Využití podle výšky průřezu žebra Sloupce pro výšku průřezu 150 až 400 mm: mezní stav únosnosti modře, mezní stav porušení oranžově a mezní stav použitelnosti zeleně; čárkovaná čára je 100 %; zvýrazněná skupina je zadání příkladu (200 mm). Ostatní zadání zůstává beze změny; graf je ilustrace, ne podklad k odečítání pro jiné žebro.
    fg,d=λA⋅λl⋅ke⋅kmod⋅ksp⋅fg,kγM+kp⋅ke,p⋅fb,k−fg,kki⋅γPf_{\mathrm{g,d}} = \lambda_A \cdot \lambda_l \cdot k_{\mathrm{e}} \cdot k_{\mathrm{mod}} \cdot \dfrac{k_{\mathrm{sp}} \cdot f_{\mathrm{g,k}}}{\gamma_{\mathrm{M}}} + k_{\mathrm{p}} \cdot k_{\mathrm{e,p}} \cdot \dfrac{f_{\mathrm{b,k}} - f_{\mathrm{g,k}}}{k_{\mathrm{i}} \cdot \gamma_{\mathrm{P}}}
    fg,d=1,0⋅1,0⋅1,0⋅1,0⋅1,0⋅451,8+1,0⋅0,8⋅120−450,8⋅1,2=25,0+62,5=87,5 N/mm2f_{\mathrm{g,d}} = 1{,}0 \cdot 1{,}0 \cdot 1{,}0 \cdot 1{,}0 \cdot \dfrac{1{,}0 \cdot 45}{1{,}8} + 1{,}0 \cdot 0{,}8 \cdot \dfrac{120 - 45}{0{,}8 \cdot 1{,}2} = 25{,}0 + 62{,}5 = 87{,}5\ \mathrm{N/mm^2}
    využití σfg,d=28,3087,5=32 %\dfrac{\sigma}{f_{\mathrm{g,d}}} = \dfrac{28{,}30}{87{,}5} = 32\ \%
    Bez klopení a bez osové síly by stačila výška průřezu bmin⁡=6⋅MEd∑hi⋅fg,d=6⋅3 726 00020⋅87,5=113 mmb_{\min} = \sqrt{\dfrac{6 \cdot M_{\mathrm{Ed}}}{\sum h_i \cdot f_{\mathrm{g,d}}}} = \sqrt{\dfrac{6 \cdot 3\,726\,000}{20 \cdot 87{,}5}} = 113\ \mathrm{mm} (informativně).
    Značky v tomto kroku
    fg,df_{\mathrm{g,d}}
    návrhová pevnost skla v ohybu [MPa (N/mm²)]
    λA\lambda_A
    součinitel vlivu plochy
    λl\lambda_l
    součinitel vlivu délky hrany
    kek_{\mathrm{e}}
    součinitel opracování hrany nebo otvoru (EN 19100-1)
    kmodk_{\mathrm{mod}}
    součinitel trvání zatížení
    kspk_{\mathrm{sp}}
    součinitel profilu povrchu
    fg,kf_{\mathrm{g,k}}
    charakteristická pevnost chlazeného skla v ohybu [MPa (N/mm²)]
    γM\gamma_{\mathrm{M}}
    dílčí součinitel materiálu
    kpk_{\mathrm{p}}
    součinitel předpětí z výrobního procesu
    ke,pk_{\mathrm{e,p}}
    součinitel předpětí hrany nebo otvoru
    fb,kf_{\mathrm{b,k}}
    charakteristická pevnost v ohybu po předpínacím zpracování [MPa (N/mm²)]
    kik_{\mathrm{i}}
    součinitel interference
    γP\gamma_{\mathrm{P}}
    dílčí součinitel povrchového předpětí
    σ\sigma
    napětí v krajním vlákně vrstvy skla [MPa (N/mm²)]
    bmin⁡b_{\min}
    nejmenší výška průřezu z ohybu v rovině skla (informativně) [mm]
    MEdM_{\mathrm{Ed}}
    návrhová hodnota ohybového momentu [N·mm]
    hih_i
    tloušťka vrstvy skla ii [mm]

    Zdroje: EN 19100-1:2026, příloha A, vzorec (A.1)tab. 5.2, 5.3, 8.1, A.1, A.4, A.5 a A.6

    U vašeho skla může být jinak

    Součinitel předpětí hrany závisí na opracování hrany a na tom, zda je hrana namáhaná v rovině. U nosníků a žeber s největším tahem na hraně doporučuje EN 19100-1 hranu leštěnou (tab. A.5, pozn. c). Chlazené sklo podíl předpětí nemá a jeho pevnost se navíc zmenšuje podle doby trvání zatížení.

  11. Mezní stav porušení (FLS) ověřuje okamžik, kdy se jedna krajní vrstva poruší a zbylá vrstva převezme zatížení. Je to mimořádná návrhová situace: stálé zatížení se bere plnou hodnotou a vítr častou hodnotou se součinitelem ψ1\psi_1; ČSN EN 1990 ed. 3 připouští i kvazistálou hodnotu a příklad bere přísnější (předpoklad výpočtu). Dynamický součinitel zvětší jen podíl vlastní tíhy, který nesla porušená vrstva; na vítr se podle čl. 8.2 neuplatní.

    Ed=E(Φmg⋅Pfractured+Punfractured)E_{\mathrm{d}} = E\left(\Phi_{\mathrm{mg}} \cdot P_{\mathrm{fractured}} + P_{\mathrm{unfractured}}\right)
    qacc=ψ1⋅qk=0,2⋅0,552=0,110 kN/mq_{\mathrm{acc}} = \psi_1 \cdot q_{\mathrm{k}} = 0{,}2 \cdot 0{,}552 = 0{,}110\ \mathrm{kN/m}
    NEd,FLS=Gk2⋅(Φmg⋅hf∑hi+1−hf∑hi)=5892⋅(1,8⋅0,5+1−0,5)=412 NN_{\mathrm{Ed,FLS}} = \dfrac{G_{\mathrm{k}}}{2} \cdot \left(\Phi_{\mathrm{mg}} \cdot \dfrac{h_{\mathrm{f}}}{\sum h_i} + 1 - \dfrac{h_{\mathrm{f}}}{\sum h_i}\right) = \dfrac{589}{2} \cdot \left(1{,}8 \cdot 0{,}5 + 1 - 0{,}5\right) = 412\ \mathrm{N}
    Skladba je souměrná, porušení kterékoli krajní vrstvy dává totéž. Kombinace jen s vlastní tíhou dává využití 0,2 %, rozhoduje kombinace s větrem.
    Značky v tomto kroku
    EdE_{\mathrm{d}}
    návrhová hodnota účinku zatížení; E(… )E(\dots) značí účinek [podle účinku (zde N)]
    Φmg\Phi_{\mathrm{mg}}
    dynamický součinitel
    PfracturedP_{\mathrm{fractured}}
    díl zatížení, který před porušením nesla porušená vrstva [N]
    PunfracturedP_{\mathrm{unfractured}}
    díl zatížení, který nesly neporušené vrstvy [N]
    qaccq_{\mathrm{acc}}
    liniové zatížení v mimořádné kombinaci [kN/m]
    ψ1\psi_1
    součinitel časté hodnoty proměnného zatížení
    qkq_{\mathrm{k}}
    charakteristické liniové zatížení [kN/m]
    NEd,FLSN_{\mathrm{Ed,FLS}}
    návrhová normálová síla v mezním stavu porušení [N]
    GkG_{\mathrm{k}}
    charakteristická hodnota stálého zatížení [N]
    hfh_{\mathrm{f}}
    tloušťka porušené vrstvy skla [mm]
    hih_i
    tloušťka vrstvy skla ii [mm]

    Zdroje: EN 19100-1:2026, čl. 4.2.3 a 4.4.2(1)EN 19100-3:2026, čl. 8.2ČSN EN 1990 ed. 3, vzorec (8.15) a tab. A.1.7

    U vašeho skla může být jinak

    U nesouměrné skladby se počítá porušení obou krajních vrstev a rozhoduje nepříznivější. Pevnost chlazeného skla závisí na době trvání zatížení, u něj se proto ověřuje i kombinace jen se stálým zatížením.

  12. Po porušení krajní vrstvy se osa zbylého průřezu posune a zatížení na hraně u fasády je vůči ní výstředné. U tepelně tvrzeného skla se porušená vrstva navíc rozepne a zbylou vrstvu prohne. Posun osy se bere jako výstřednost zatížení a rozpínání jako počáteční prohnutí, obojí přičtené k imperfekci (předpoklad výpočtu).

    Δeshift=hf+hint2=10+0,762=5,38 mm\Delta e_{\mathrm{shift}} = \dfrac{h_{\mathrm{f}} + h_{\mathrm{int}}}{2} = \dfrac{10 + 0{,}76}{2} = 5{,}38\ \mathrm{mm}
    Δeexp=L33,3⋅hi⋅1n−1=6 00033,3⋅10⋅12−1=18,02 mm\Delta e_{\mathrm{exp}} = \dfrac{L}{33{,}3 \cdot h_i} \cdot \dfrac{1}{n - 1} = \dfrac{6\,000}{33{,}3 \cdot 10} \cdot \dfrac{1}{2 - 1} = 18{,}02\ \mathrm{mm}
    eFLS=e0+Δeshift+Δeexp=16,9+5,38+18,02=40,3 mme_{\mathrm{FLS}} = e_0 + \Delta e_{\mathrm{shift}} + \Delta e_{\mathrm{exp}} = 16{,}9 + 5{,}38 + 18{,}02 = 40{,}3\ \mathrm{mm}
    Vzorec z poznámky 2 platí pro mezivrstvu PVB 1,52 mm; pro mezivrstvu 0,76 mm v příkladu je to odhad a výsledky FLS a PFLS jsou proto jen orientační.
    Značky v tomto kroku
    Δeshift\Delta e_{\mathrm{shift}}
    výstřednost síly z posunu těžiště zbylého průřezu po porušení vrstvy [mm]
    hfh_{\mathrm{f}}
    tloušťka porušené vrstvy skla [mm]
    hinth_{\mathrm{int}}
    tloušťka mezivrstvy [mm]
    Δeexp\Delta e_{\mathrm{exp}}
    vynucená deformace z vazby [mm]
    LL
    rozpětí nosníku mezi podporami [mm]
    hih_i
    tloušťka vrstvy skla ii [mm]
    nn
    počet vrstev skla
    eFLSe_{\mathrm{FLS}}
    imperfekce po porušení krajní vrstvy [mm]
    e0e_0
    základní imperfekce [mm]

    Zdroje: EN 19100-3:2026, čl. 7.3.3čl. 7.3.4, pozn. 2

    U vašeho skla může být jinak

    Norma uvádí rozpínání porušené vrstvy jen u tepelně tvrzeného skla. U nestejných vrstev závisí posun osy na tom, která krajní vrstva se poruší.

  13. Zbylá vrstva 10 mm nese mimořádnou kombinaci s imperfekcí z kroku 12. Napětí se počítá stejně jako v mezním stavu únosnosti, pevnost se bere pro mimořádnou situaci.

    fg,df_{\mathrm{g,d}} 116
    10 mm0116 N/mm²
    σmax⁡\sigma_{\max} = 7,84 N/mm² · MM = 0,50 kN·m · tlak větru
    Napětí na hraně v mezním stavu porušení Zbylá vrstva 10 mm; svislá čára je návrhová pevnost pro mimořádnou situaci.
    M=qacc⋅L28=0,110⋅6,0028=0,497 kN⋅mM = \dfrac{q_{\mathrm{acc}} \cdot L^2}{8} = \dfrac{0{,}110 \cdot 6{,}00^2}{8} = 0{,}497\ \mathrm{kN{\cdot}m}, αcr=335\alpha_{\mathrm{cr}} = 335
    σ=NEd,FLSA+MWy+σlat=4122 000+496 80066 667+0,18=0,21+7,45+0,18=7,84 N/mm2\sigma = \dfrac{N_{\mathrm{Ed,FLS}}}{A} + \dfrac{M}{W_y} + \sigma_{\mathrm{lat}} = \dfrac{412}{2\,000} + \dfrac{496\,800}{66\,667} + 0{,}18 = 0{,}21 + 7{,}45 + 0{,}18 = 7{,}84\ \mathrm{N/mm^2}
    fg,d=451,1+0,8⋅120−450,8⋅1,0=40,9+75,0=115,9 N/mm2f_{\mathrm{g,d}} = \dfrac{45}{1{,}1} + 0{,}8 \cdot \dfrac{120 - 45}{0{,}8 \cdot 1{,}0} = 40{,}9 + 75{,}0 = 115{,}9\ \mathrm{N/mm^2}, využití 7,84115,9=7 %\dfrac{7{,}84}{115{,}9} = 7\ \%
    Značky v tomto kroku
    MM
    ohybový moment [kN·m]
    qaccq_{\mathrm{acc}}
    liniové zatížení v mimořádné kombinaci [kN/m]
    LL
    rozpětí nosníku mezi podporami [m]
    αcr\alpha_{\mathrm{cr}}
    součinitel kritického zatížení
    σ\sigma
    napětí v krajním vlákně vrstvy skla [MPa (N/mm²)]
    NEd,FLSN_{\mathrm{Ed,FLS}}
    návrhová normálová síla v mezním stavu porušení [N]
    AA
    plocha průřezu [mm²]
    WyW_{y}
    průřezový modul k silné ose [mm³]
    σlat\sigma_{\mathrm{lat}}
    napětí z bočního ohybu zbylé vrstvy [MPa (N/mm²)]
    fg,df_{\mathrm{g,d}}
    návrhová pevnost skla v ohybu [MPa (N/mm²)]
    γM\gamma_{\mathrm{M}}
    dílčí součinitel materiálu
    ke,pk_{\mathrm{e,p}}
    součinitel předpětí hrany nebo otvoru
    kik_{\mathrm{i}}
    součinitel interference
    γP\gamma_{\mathrm{P}}
    dílčí součinitel povrchového předpětí

    Zdroje: EN 19100-3:2026, čl. 8.1(2)EN 19100-1:2026, tab. 8.1

    U vašeho skla může být jinak

    U žebra ze dvou vrstev zbude po porušení jediná vrstva s polovičním průřezem. U žebra ze tří vrstev zbudou dvě a jejich tuhost i únosnost jsou větší.

  14. Mezní stav po porušení (PFLS) ověřuje porušené žebro po omezenou dobu, než se vymění. Vlastní tíha působí bez dynamického součinitele; vítr a imperfekce zůstávají jako v kroku 13. EN 19100-3 doporučuje zbytkovou únosnost prvků zatížených v rovině ověřit zkouškou (čl. 4.3.1(6)); výpočet zde je teoretické posouzení podle čl. 4.3.3 s předpokladem, že jedna vrstva zůstane neporušená (předpoklad výpočtu, pro konkrétní prvek ho je třeba zdůvodnit).

    NEd,PFLS=Gk2=5892=294 NN_{\mathrm{Ed,PFLS}} = \dfrac{G_{\mathrm{k}}}{2} = \dfrac{589}{2} = 294\ \mathrm{N}
    σ=2942 000+496 80066 667+0,18=0,15+7,45+0,18=7,78 N/mm2\sigma = \dfrac{294}{2\,000} + \dfrac{496\,800}{66\,667} + 0{,}18 = 0{,}15 + 7{,}45 + 0{,}18 = 7{,}78\ \mathrm{N/mm^2}, využití 7,78115,9=7 %\dfrac{7{,}78}{115{,}9} = 7\ \%
    Značky v tomto kroku
    NEd,PFLSN_{\mathrm{Ed,PFLS}}
    návrhová normálová síla v mezním stavu po porušení [N]
    GkG_{\mathrm{k}}
    charakteristická hodnota stálého zatížení [N]
    σ\sigma
    napětí v krajním vlákně vrstvy skla [MPa (N/mm²)]
    AA
    plocha průřezu [mm²]
    WyW_{y}
    průřezový modul k silné ose [mm³]
    σlat\sigma_{\mathrm{lat}}
    napětí z bočního ohybu zbylé vrstvy [MPa (N/mm²)]
    fg,df_{\mathrm{g,d}}
    návrhová pevnost skla v ohybu [MPa (N/mm²)]

    Zdroje: EN 19100-1:2026, čl. 4.2.3(3)EN 19100-3:2026, čl. 4.3.1(6), 4.3.3(2) a 8.1(2)

    U vašeho skla může být jinak

    Doba, po kterou musí porušené žebro nést zatížení, a zatížení během ní se stanoví pro konkrétní stavbu.

  15. Mezní stav použitelnosti se ověřuje se všemi vrstvami neporušenými a s charakteristickou kombinací (předpoklad výpočtu). Průhyb v rovině skla dává vzorec prostého nosníku s rovnoměrným zatížením.

    w=5⋅qk⋅L4384⋅E⋅Iy=5⋅0,552⋅6 0004384⋅70 000⋅13,33⋅106=9,98 mmw = \dfrac{5 \cdot q_{\mathrm{k}} \cdot L^4}{384 \cdot E \cdot I_y} = \dfrac{5 \cdot 0{,}552 \cdot 6\,000^4}{384 \cdot 70\,000 \cdot 13{,}33 \cdot 10^6} = 9{,}98\ \mathrm{mm}
    w=9,98 mm≤L300=20,0 mmw = 9{,}98\ \mathrm{mm} \le \dfrac{L}{300} = 20{,}0\ \mathrm{mm}, využití 50 %50\ \%
    Značky v tomto kroku
    ww
    průhyb uprostřed rozpětí [mm]
    qkq_{\mathrm{k}}
    charakteristické liniové zatížení [kN/m]
    LL
    rozpětí nosníku mezi podporami [mm]
    EE
    modul pružnosti skla [MPa (N/mm²)]
    IyI_{y}
    moment setrvačnosti k silné ose (ohyb v rovině skla) [mm⁴]

    Zdroj: EN 19100-3:2026, kap. 9

    U vašeho skla může být jinak

    Mez L/300L/300 je předpoklad výpočtu; EN 19100-2, tab. 9.1, pro podpory okrajů zasklení odkazuje na EN 13830. Skutečnou mez stanoví projekt fasády.

Výsledek příkladu se zobrazí po posledním kroku.

Výsledek příkladu

Žebro ze dvou vrstev 10 mm z tepelně tvrzeného skla s tuhým bočním držením fasádou pro toto zadání orientačně vyhoví. Rozhoduje mezní stav použitelnosti: průhyb v rovině skla 10,0 mm z 20,0 mm, využití 50 %. Bez bočního držení by žebro klopilo.

Využití

  • ULS 32 % tlak větru, napětí na hraně 28,3 proti 87,5 N/mm²
  • FLS 7 % porušená vrstva, 7,84 proti 115,9 N/mm²
  • PFLS 7 % po porušení, 7,78 proti 115,9 N/mm²
  • SLS 50 % průhyb v rovině skla 10,0 proti 20,0 mm

Co příklad neřeší

  • skutečný spoj žebra s fasádou a jeho tuhost; příklad bere držení jako tuhé
  • uložení na podporách, přenos reakcí a kotvení
  • spřažení mezivrstvou; přesnou hodnotu rozpínání porušené vrstvy pro mezivrstvu 0,76 mm
  • otvory, spoje a nadpraží po délce žebra
  • zkoušku zbytkové únosnosti, kterou EN 19100-3 pro prvky zatížené v rovině doporučuje

Z výpočtu

Grafy z pracovního nástroje

Grafy pro zadání příkladu kreslí pracovní verze nástroje, kterou používám při posudcích a ve výuce. Ukazují, jak kritický moment roste s tuhostí bočního držení a jak se využití mění s rozpětím žebra.

251020kN·m0,00010,0010,010,1110
kk [N/mm²]
MEdM_{\mathrm{Ed}} = 3,73 kN·m
(A.2) bez držení: 1,70 / 1,77 kN·m
Kritický moment podle tuhosti bočního držení Neporušený průřez, zatížení i držení na hraně u fasády, logaritmické osy; tuhost držení kk od 0,0001 do 10 N/mm². Při sání kritický moment s rostoucí tuhostí roste k hodnotě tuhého držení 20,1 kN·m, na konci osy je asi 19,1 kN·m. Při tlaku roste bez meze: tuhé držení tlačené hrany klopení vylučuje. Čárkovaná čára je návrhový moment MEdM_{\mathrm{Ed}}. Model držení je předpoklad výpočtu; ostatní zadání zůstává beze změny a graf je ilustrace, ne podklad k odečítání pro jiné žebro.
0 %50 %100 %150 %200 %250 %2 m4 m6 m8 m10 m
Využití podle rozpětí žebra Mezní stav únosnosti, mezní stav porušení a mezní stav použitelnosti pro rozpětí 2 až 10 m; svislice a tečky označují zadání příkladu. Vodorovná čárkovaná čára je 100 %. Ostatní zadání zůstává beze změny; graf je ilustrace, ne podklad k odečítání pro jiné žebro.

Příklad a posouzení vašeho skla

Vzorový příklad na této stránce
  • jedno pevné zadání
  • výpočet podle normy, kde norma vzorec nedává, energetickou metodou
  • obvyklé předpoklady, které u vás nemusí platit
  • ukazuje postup, nic nedokládá
Posouzení vašeho skla
  • skutečný spoj žebra s fasádou a jeho tuhost
  • uložení na podporách a přenos reakcí do nosné konstrukce
  • spřažení mezivrstvou s modulem pro skutečnou teplotu a dobu zatížení
  • písemná zpráva s odkazy na normy, s předpoklady a hranicemi posouzení

Průřez žebra může v posouzení vyjít stejný jako v příkladu. Rozdíl je v tom, že posouzení ho dokládá pro vaše žebro a lze ho předložit projektantovi, stavebnímu dozoru nebo dodavateli.

Odborný podklad

Skleněné žebro podle EN 19100-3

Model

Svislé žebro je prostý nosník s vidlicovým uložením konců. Vítr z fasádních tabulí působí na hranu žebra u fasády jako rovnoměrné zatížení ze zatěžovací šířky a ohýbá žebro v rovině skla, k silné ose. Při tlaku větru je hrana u fasády tlačená, při sání tažená a tlačená je volná hrana. Vlastní tíha působí podél žebra.

Klopení

Štíhlý průřez může v tlačené části vybočit z roviny a zkroutit se. Pro nosník bez bočního držení dává kritický moment informativní příloha A [3, vzorec (A.2), tab. A.1]; tuhosti vrstveného skla dává informativní příloha B [3, vzorce (B.1) a (B.2)]:

Mcr,LT=C1⋅π2⋅E⋅Iz,effLLT2[(C2⋅zp)2+G⋅IT,eff⋅LLT2π2⋅E⋅Iz,eff+C2⋅zp]M_{\mathrm{cr,LT}} = C_{1} \cdot \dfrac{\pi^{2} \cdot E \cdot I_{\mathrm{z,eff}}}{L_{\mathrm{LT}}^{2}} \left[ \sqrt{\left(C_{2} \cdot z_{\mathrm{p}}\right)^{2} + \dfrac{G \cdot I_{\mathrm{T,eff}} \cdot L_{\mathrm{LT}}^{2}}{\pi^{2} \cdot E \cdot I_{\mathrm{z,eff}}}} + C_{2} \cdot z_{\mathrm{p}} \right](A.2)
IT,eff=23⋅b⋅h3+2⋅b⋅h(hint+h)2(1−tanh⁡(λT⋅b2)λT⋅b2)I_{\mathrm{T,eff}} = \dfrac{2}{3} \cdot b \cdot h^{3} + 2 \cdot b \cdot h \left(h_{\mathrm{int}} + h\right)^{2} \left(1 - \dfrac{\tanh\left(\lambda_{\mathrm{T}} \cdot \frac{b}{2}\right)}{\lambda_{\mathrm{T}} \cdot \frac{b}{2}}\right)(B.2)

Žebro fasády bývá na hraně drženo fasádními tabulemi. Pro takové soustavy příloha A vzorec nedává a odkazuje na literaturu, například AS 1288, a na numerický výpočet [3, čl. A.3]. Příklad proto počítá kritický moment s bočním držením energetickou metodou s řadou sinusů [5, 6]: hranu u fasády drží spojitá pružina o tuhosti spoje. Pro nulové držení se model shoduje se vzorcem (A.2) s odchylkou do jednoho procenta, pro tuhé držení se známým řešením nosníku s vynucenou osou otáčení. To je předpoklad výpočtu. Je-li tlačená hrana držena tuhým spojem, klopení nenastane; u sání je tlačená hrana volná a držení na tažené hraně kritický moment jen zvětší.

Kritérium a imperfekce

Lineární výpočet by stačil, kdyby kritické zatížení bylo víc než desetinásobkem návrhového [3, čl. 7.2, vzorec (7.1)]. Jinak se ověřuje výpočtem druhého řádu s imperfekcí [3, čl. 7.1(5), 7.3]. Pro klopení dává tabulka 7.1 (NDP) složky LLT/450L_{\mathrm{LT}}/450 a he/2h_{\mathrm{e}}/2, kde LLTL_{\mathrm{LT}} je vzdálenost inflexních bodů tlačené hrany v kritickém tvaru; s bočním držením je kritický tvar kratší než rozpětí. Tabulka pro boční držení výběr hrany ani bodu neupřesňuje a pro zvláštní případy připouští jiné délky [3, tab. 7.1, pozn. 3]. Výpočet proto bere tlačenou hranu a na ní bod s největším bočním posunem; jen když je tlačená hrana tuze držena a tvar vzniká od osové síly, bere taženou hranu. Jde o aproximaci, která je předpokladem výpočtu. Po porušení vrstvy se přičítá posun osy zbylého průřezu [3, čl. 7.3.3] a u tepelně tvrzeného skla rozpínání porušené vrstvy [3, čl. 7.3.4].

e0=e0,length2+e0,installation2e_{0} = \sqrt{e_{0,\mathrm{length}}^{2} + e_{0,\mathrm{installation}}^{2}}(7.2)

Druhý řád a napětí

Úloha druhého řádu se řeší linearizovaně týmž energetickým modelem (předpoklad výpočtu). Složka imperfekce z délky působí v kritickém tvaru, montážní složka jako výstřednost zatížení z fasády vůči ose žebra [3, tab. 7.1, pozn. b]; jejich účinky se skládají jako ve vzorci (7.2). Napětí na hraně je součet osového napětí z tíhy, ohybu v rovině skla a bočního ohybu vrstvy z křivosti hrany; tlak a tah se berou v absolutní hodnotě (na straně bezpečnosti, obdobně jako [3, čl. 8.1(5)]); ověření napětí a stability žádá [3, čl. 8.1(4)]. Vrstvy mají při ohybu v rovině stejnou křivost, spřažení tu nehraje roli; boční ohyb se dělí mezi vrstvy podle teorie poddajně spojených vrstev [7].

Mezní stavy

V ULS jsou všechny vrstvy neporušené a platí základní kombinace [1, čl. 4.4.2; 4, tab. A.1.8 a A.1.9]. Mezní stav porušení FLS a mezní stav po porušení PFLS jsou mimořádné návrhové situace [1, čl. 4.2.3]: porušená vrstva se uvažuje bez příznivého účinku [3, čl. 8.1(2)]. Porušená je obvykle jedna z krajních vrstev; norma neurčuje, kterou [3, čl. 8.2(3), pozn. 2], u nesouměrné skladby se proto posuzují obě krajní vrstvy, každá s vlastním zbylým průřezem, posunem osy a rozpínáním, a rozhoduje nepříznivější. Skladba příkladu 10 + 10 mm je souměrná a obě varianty dávají totéž. Dynamický součinitel Φmg=1,8\Phi_{\mathrm{mg}} = 1{,}8 zvětšuje jen napětí přerozdělená z porušené vrstvy od vlastní tíhy, sněhu a užitného zatížení, na vítr se neuplatní [3, čl. 8.2]; u svislého žebra jde jen o vlastní tíhu. Vítr působí s ψ1\psi_{1} (předpoklad výpočtu). Protože pevnost skla závisí na době zatížení, ověřuje se samotná vlastní tíha s dobou stálého zatížení i vlastní tíha s větrem s dobou větru a rozhoduje vyšší využití [1, čl. A.3(3) a (4)]; v příkladu rozhoduje kombinace s větrem. V SLS se ověřuje průhyb v rovině skla se všemi vrstvami [3, kap. 9].

Pevnost

Největší napětí je na hraně žebra. Návrhová pevnost hrany namáhané v rovině se určuje podle EN 19100-1:2026, přílohy A, vzorce (A.1), s dílčími součiniteli podle třídy následků a návrhové situace [1, tab. 8.1, tab. A.1 a A.5]; součinitel trvání zatížení se pro vítr bere pro dobu 3 s [1, čl. A.3, pozn. 5]. U nosníků a žeber s největším tahem na hraně by měly být hrany leštěné [1, tab. A.5, pozn. c]. Z čeho se skládá, ukazuje stránka Rozklad návrhové pevnosti skla.

Meze použití a co příklad nepočítá

Jen prostý nosník s vidlicovým uložením konců, obdélníkový průřez bez otvorů, rovnoměrné zatížení větrem na hraně u fasády a spojité boční držení této hrany. Příklad nepočítá lepený spoj s fasádou ani kotvení [3, kap. 10], uložení konců, smyk v rovině skla, otvory, konzolová žebra ani zbytkovou únosnost zkouškou. Spřažení podle přílohy B platí jen pro souměrný průřez, moment tuhosti v kroucení (B.2) jen pro dvě stejné vrstvy; pro jiné skladby příloha B vztah nedává. Příklad počítá bez spřažení (úroveň 1). Přílohy A a B části 3 i příloha A části 1 jsou informativní a národně volitelné; tabulka 7.1 a dílčí součinitele jsou národně stanovené parametry. Česká národní příloha k 3. 11. 2026 nevyšla.

Předpoklady výpočtu

  • Kritický moment s bočním držením energetickou metodou s řadou sinusů; zatížení i držení na hraně u fasády; příklad počítá s tuhým držením jako mezním případem.
  • Délka LLTL_{\mathrm{LT}} mezi inflexními body: tlačená hrana a bod s největším bočním posunem, u tuze držené tlačené hrany tažená hrana (aproximace pro boční držení).
  • Výpočet druhého řádu týmž modelem; montážní složka imperfekce jako výstřednost zatížení, účinky složené jako ve vzorci (7.2); Δeshift\Delta e_{\mathrm{shift}} jako výstřednost a Δeexp\Delta e_{\mathrm{exp}} jako počáteční prohnutí, přičtené.
  • Osová síla z vlastní tíhy: uprostřed rozpětí se počítá s polovinou tíhy; její vliv na stabilitu součtem podílů s momentem.
  • Vynucená deformace z vazby (rozpínání porušené vrstvy tepelně tvrzeného skla) podle pozn. 2 k čl. 7.3.4, dosazená tloušťkou porušené vrstvy. Poznámka platí pro mezivrstvu PVB 1,52 mm; příklad ji používá i pro mezivrstvu 0,76 mm, výsledek FLS a PFLS je proto odhad.
  • Mimořádná kombinace s hlavním proměnným zatížením ψ1\psi_{1} (ČSN EN 1990 ed. 3 připouští i ψ2\psi_{2}; příklad bere přísnější častou hodnotu).
  • Příklad počítá bez spřažení; modul pružnosti ve smyku mezivrstvy proto do výpočtu nevstupuje.
  • Moment tuhosti v kroucení jedné vrstvy b⋅h3/3⋅(1−0,63⋅h/b)b \cdot h^{3}/3 \cdot (1 - 0{,}63 \cdot h/b) [8]; mez průhybu L/300L/300.

Zdroje

Zobrazit 11 položek
  1. EN 19100-1:2026. Eurocode 10 – Design of glass structures – Part 1: General rules. Brussels: European Committee for Standardization, 2026. Čl. 4.2.3, 4.4.2, 7.2.2 a tab. 7.1, tab. 5.1, tab. 8.1; příloha A, vzorec (A.1), tab. A.1, A.3 a A.5.
  2. EN 19100-2:2026. Eurocode 10 – Design of glass structures – Part 2: Out-of-plane loaded glass components. Brussels: European Committee for Standardization, 2026. Kap. 9, tab. 9.1.
  3. EN 19100-3:2026. Eurocode 10 – Design of glass structures – Part 3: In-plane loaded glass components. Brussels: European Committee for Standardization, 2026. Čl. 7.1 až 7.5, 8.1, 8.2, kap. 9; příloha A, čl. A.3 a A.5, vzorec (A.2), tab. A.1; příloha B, čl. B.3, vzorce (B.1) a (B.2), tab. B.1.
  4. ČSN EN 1990 ed. 3. Eurokód – Zásady navrhování konstrukcí a geotechnických staveb. Praha: Česká agentura pro standardizaci, 2024. Příloha A.1, tab. A.1.7, A.1.8 a A.1.9.
  5. TIMOSHENKO, Stephen P. a GERE, James M. Theory of Elastic Stability. 2nd ed. New York: McGraw-Hill, 1961. Kap. 6 (klopení nosníků, energetická metoda).
  6. TRAHAIR, Nicholas S. Flexural-Torsional Buckling of Structures. London: E & FN Spon, 1993. Nosníky s bočním držením a vynucenou osou otáčení.
  7. WÖLFEL, Eberhard. Nachgiebiger Verbund – Eine Näherungslösung und deren Anwendungsmöglichkeiten. Stahlbau. 1987, 56(6), 173–180.
  8. YOUNG, Warren C. a BUDYNAS, Richard G. Roark's Formulas for Stress and Strain. 7th ed. New York: McGraw-Hill, 2002. Tab. 10.1 (kroucení obdélníkového průřezu).
  9. ČSN EN 1991-1-4 ed. 2. Eurokód 1: Zatížení konstrukcí – Část 1-4: Obecná zatížení – Zatížení větrem. Praha: Česká agentura pro standardizaci, 2020. Čl. 4.5, 5.2, tab. 7.1.
  10. LUIBLE, Andreas. Stabilität von Tragelementen aus Glas. Disertační práce. Lausanne: École polytechnique fédérale de Lausanne, 2004.
  11. FELDMANN, Markus; KASPER, Ruth a kol. Guidance for European structural design of glass components. Luxembourg: Publications Office of the European Union, 2014. ISBN 978-92-79-35094-8.

Posudek ani výpočet není projekt. Za nové návrhy s projekční odpovědností je nutné objednat autorizovanou osobu.

Přehled značek

Všechny značky příkladu seřazené podle prvního výskytu. Odkaz v posledním sloupci vede na krok, v němž značka poprvé vstupuje do výpočtu.

Značka Význam Jednotka Krok
wkw_{\mathrm{k}} charakteristický tlak větru na povrch kN/m² 1
qpq_{\mathrm{p}} maximální dynamický tlak kN/m² 1
cpc_{\mathrm{p}} součinitel tlaku větru na povrch (vnější tlak, případně s vnitřním) – 1
qkq_{\mathrm{k}} charakteristické liniové zatížení kN/m 1
BB zatěžovací šířka, vzdálenost sousedních nosníků m 1
qdq_{\mathrm{d}} návrhové liniové zatížení kN/m 2
γQ\gamma_{\mathrm{Q}} dílčí součinitel proměnného zatížení – 2
kFk_{\mathrm{F}} součinitel následků – 2
MEdM_{\mathrm{Ed}} návrhová hodnota ohybového momentu kN·m 2
LL rozpětí nosníku mezi podporami m 2
VEdV_{\mathrm{Ed}} návrhová hodnota posouvající síly kN 2
GkG_{\mathrm{k}} charakteristická hodnota stálého zatížení N 3
ρ\rho objemová hmotnost skla kg/m³ 3
gg tíhové zrychlení m/s² 3
bb výška průřezu žebra, rozměr v rovině skla kolmo k fasádě m 3
hih_i tloušťka vrstvy skla ii m 3
NEdN_{\mathrm{Ed}} návrhová hodnota normálové síly N 3
γG\gamma_{\mathrm{G}} dílčí součinitel stálého zatížení – 3
AA plocha průřezu mm² 4
IyI_{y} moment setrvačnosti k silné ose (ohyb v rovině skla) mm⁴ 4
WyW_{y} průřezový modul k silné ose mm³ 4
Iz,effI_{\mathrm{z,eff}} účinný moment setrvačnosti k ose menší tuhosti mm⁴ 4
IT,effI_{\mathrm{T,eff}} účinný moment tuhosti v kroucení mm⁴ 4
Mcr,LTM_{\mathrm{cr,LT}} kritický moment při klopení kN·m 5
C1C_{1} součinitel průběhu momentu – 5
C2C_{2} součinitel polohy zatížení – 5
zpz_{\mathrm{p}} poloha působiště zatížení vůči těžišti; kladná pod těžištěm ve směru zatížení mm 5
EE modul pružnosti skla MPa (N/mm²) 5
GG modul pružnosti skla ve smyku MPa (N/mm²) 5
ν\nu Poissonův součinitel skla – 5
LLTL_{\mathrm{LT}} délka pro klopení; u imperfekce vzdálenost inflexních bodů kritického tvaru mm 5
McrM_{\mathrm{cr}} kritický moment při klopení se zahrnutím bočního držení kN·m 6
kk tuhost bočního držení hrany N/mm² 6
αcr\alpha_{\mathrm{cr}} součinitel kritického zatížení – 7
FcrF_{\mathrm{cr}} pružné kritické zatížení N 7
FEdF_{\mathrm{Ed}} návrhové zatížení konstrukce N 7
NcrN_{\mathrm{cr}} pružná kritická síla pro příslušný tvar vybočení N 7
e0,lengthe_{0,\mathrm{length}} část imperfekce vázaná na délku mm 8
e0,installatione_{0,\mathrm{installation}} část imperfekce z montáže mm 8
heh_{\mathrm{e}} tloušťka prvku pro výpočet výstřednosti z montáže; u rovné hrany htoth_{\mathrm{tot}} mm 8
htoth_{\mathrm{tot}} celková tloušťka souvrství včetně mezivrstev mm 8
e0e_0 základní imperfekce mm 8
σ\sigma napětí v krajním vlákně vrstvy skla MPa (N/mm²) 9
σlen\sigma_{\mathrm{len}} napětí z bočního ohybu od části imperfekce vázané na délku MPa (N/mm²) 9
σinst\sigma_{\mathrm{inst}} napětí z bočního ohybu od části imperfekce z montáže MPa (N/mm²) 9
fg,df_{\mathrm{g,d}} návrhová pevnost skla v ohybu MPa (N/mm²) 10
λA\lambda_A součinitel vlivu plochy – 10
λl\lambda_l součinitel vlivu délky hrany – 10
kek_{\mathrm{e}} součinitel opracování hrany nebo otvoru (EN 19100-1) – 10
kmodk_{\mathrm{mod}} součinitel trvání zatížení – 10
kspk_{\mathrm{sp}} součinitel profilu povrchu – 10
fg,kf_{\mathrm{g,k}} charakteristická pevnost chlazeného skla v ohybu MPa (N/mm²) 10
γM\gamma_{\mathrm{M}} dílčí součinitel materiálu – 10
kpk_{\mathrm{p}} součinitel předpětí z výrobního procesu – 10
ke,pk_{\mathrm{e,p}} součinitel předpětí hrany nebo otvoru – 10
fb,kf_{\mathrm{b,k}} charakteristická pevnost v ohybu po předpínacím zpracování MPa (N/mm²) 10
kik_{\mathrm{i}} součinitel interference – 10
γP\gamma_{\mathrm{P}} dílčí součinitel povrchového předpětí – 10
bmin⁡b_{\min} nejmenší výška průřezu z ohybu v rovině skla (informativně) mm 10
EdE_{\mathrm{d}} návrhová hodnota účinku zatížení; E(… )E(\dots) značí účinek podle účinku (zde N) 11
Φmg\Phi_{\mathrm{mg}} dynamický součinitel – 11
PfracturedP_{\mathrm{fractured}} díl zatížení, který před porušením nesla porušená vrstva N 11
PunfracturedP_{\mathrm{unfractured}} díl zatížení, který nesly neporušené vrstvy N 11
qaccq_{\mathrm{acc}} liniové zatížení v mimořádné kombinaci kN/m 11
ψ1\psi_1 součinitel časté hodnoty proměnného zatížení – 11
NEd,FLSN_{\mathrm{Ed,FLS}} návrhová normálová síla v mezním stavu porušení N 11
hfh_{\mathrm{f}} tloušťka porušené vrstvy skla mm 11
Δeshift\Delta e_{\mathrm{shift}} výstřednost síly z posunu těžiště zbylého průřezu po porušení vrstvy mm 12
hinth_{\mathrm{int}} tloušťka mezivrstvy mm 12
Δeexp\Delta e_{\mathrm{exp}} vynucená deformace z vazby mm 12
nn počet vrstev skla – 12
eFLSe_{\mathrm{FLS}} imperfekce po porušení krajní vrstvy mm 12
MM ohybový moment kN·m 13
σlat\sigma_{\mathrm{lat}} napětí z bočního ohybu zbylé vrstvy MPa (N/mm²) 13
NEd,PFLSN_{\mathrm{Ed,PFLS}} návrhová normálová síla v mezním stavu po porušení N 14
ww průhyb uprostřed rozpětí mm 15
Časté otázky
Proč u skleněného žebra rozhoduje boční držení?

Žebro je vysoký a tenký průřez. Bez bočního držení vybočí jeho tlačená část z roviny a průřez se zkroutí dřív, než sklo dosáhne pevnosti; tomu se říká klopení. U žebra 2 × 10 mm s výškou průřezu 200 mm a rozpětím 6 m vychází kritický moment podle EN 19100-3:2026, vzorce (A.2), kolem 1,7 kN·m. Návrhový moment od větru je přitom v zadání příkladu (zatěžovací šířka 1,5 m, maximální dynamický tlak 0,46 kN/m²) kolem 3,7 kN·m. Fasádní tabule přilepené k hraně žebra ji drží a kritický moment je pak řádově vyšší.

Je horší tlak, nebo sání větru?

Pro klopení je obvykle rozhodující sání. Při tlaku větru je tlačená hrana u fasády a fasáda ji drží; tlačená hrana s tuhým držením klopení vylučuje. Při sání je hrana u fasády tažená a tlačená je volná hrana, takže kritický moment je konečný. Pro napětí a průhyb rozhoduje větší z obou zatížení. Příklad počítá oba směry: napětí na hraně vychází větší při tlaku větru, druhý řád je nutný kvůli sání.

Jak se ověřuje porušení jedné vrstvy?

Norma ho ověřuje ve dvou mimořádných návrhových situacích: v mezním stavu porušení (FLS) a v mezním stavu po porušení (PFLS). Zbylá vrstva nese mimořádnou kombinaci; příklad v ní bere vítr častou hodnotou se součinitelem ψ1\psi_{1}, což je předpoklad výpočtu (norma připouští i kvazistálou hodnotu s ψ2\psi_{2}). K imperfekci se přičítá posun osy zbylého průřezu a u tepelně tvrzeného skla vynucená deformace z vazby, tedy rozpínání porušené vrstvy. Dynamický součinitel Φmg=1,8\Phi_{\mathrm{mg}} = 1{,}8 se podle čl. 8.2 uplatní na napětí přerozdělená od vlastní tíhy, sněhu a užitného zatížení, na vítr ne; u svislého žebra tedy jen na vlastní tíhu.

Podle čeho je příklad spočítaný?

Podle EN 19100-3:2026, kapitol 7 a 8 a informativních příloh A a B, s návrhovou pevností hrany podle EN 19100-1:2026, přílohy A, a s dílčími součiniteli a součiniteli kombinace podle ČSN EN 1990 ed. 3. Pro žebro s bočním držením příloha A vzorec nedává; příklad kritický moment i napětí druhého řádu počítá energetickou metodou a uvádí to jako předpoklad výpočtu. Počítá s doporučenými hodnotami norem; česká národní příloha k Eurokódu 10 je může změnit. Výsledek je orientační, nejde o posouzení.

Potřebujete posoudit skleněné žebro, nosník nebo sloup?

Pošlete rozpětí, skladbu, uložení, spoj s fasádou a zatížení. Posoudím prvek výpočtem podle Eurokódu 10 včetně stavu po porušení vrstvy a vysvětlím, co rozhoduje.

Nezávazná poptávka →
Jak citovat

SÁZOVSKÝ, Miroslav. Skleněné žebro fasády: vítr, klopení a stav po porušení vrstvy [online]. Brno: Miroslav Sázovský, 2026 [aktualizováno 2026-11-15; cit. doplňte datum]. Dostupné z: https://specialistanasklo.cz/nastroje/sklenene-zebro-fasady/