Skleněné zábradlí má dvě role najednou. Musí být průhledné a hezké a zároveň musí zachytit člověka, který se o něj opře nebo do něj narazí. To z něj dělá bezpečnostní prvek, ne jen výplň. A u bezpečnostního prvku nestačí, aby sklo zatížení uneslo. Musí být bezpečné i ve chvíli, kdy z nějakého důvodu praskne.
Proč nestačí „obyčejné” sklo
Tloušťku skla na zábradlí se nedá stanovit od oka ani z tabulky. Vychází z rozměru tabule, ze způsobu uložení a z kombinace zatížení — vodorovné zatížení od opření a nárazu osob, případně tlak davu. Norma ČSN EN 16612 k tomu přiřazuje i různé součinitele podle toho, jak dlouho zatížení působí: jiný je pro krátký náraz osoby, jiný pro trvalejší tlak davu.
Ani nejtlustší jedna tabule ale problém nevyřeší, pokud není ze správného typu skla. A tady je jádro věci: rozhoduje, co se stane po prasknutí.
Co se stane, když sklo praskne
- Chlazené (float) sklo se rozbije na velké ostré střepy. Na zábradlí nepatří.
- Tepelně tvrzené (kalené) sklo je pevné a po rozbití se rozpadne na drobné neostré úlomky. Jenže se rozpadne celé a naráz — a v ten okamžik zábradlí přestane existovat. Samotné kalené sklo proto na nosné zábradlí nestačí.
- Vrstvené bezpečnostní sklo drží i po prasknutí pohromadě, protože jednotlivé tabule spojuje pevná fólie. I když jedna tabule praskne, sestava si zachová zbytkovou únosnost a zábradlí dál plní svou funkci, než se vymění.
Proto na zábradlí patří vrstvené bezpečnostní sklo, zpravidla ze dvou tabulí spojených fólií. Konkrétní skladba (typ a počet tabulí, druh fólie) vychází z posouzení.
Náraz se zkouší, neodhaduje
Odolnost zasklení proti nárazu měkkého lidského těla se ověřuje kyvadlovou zkouškou podle ČSN EN 12600. Simuluje měkký náraz a klasifikuje, jak se výplň při nárazu chová a jak se případně rozbije. U zábradlí, příček a dalších ploch, kde hrozí pád nebo náraz osoby, je tato klasifikace klíčová.
Záleží i na uložení
Sklo samo o sobě o bezpečnosti zábradlí nerozhoduje. Stejně důležité je, jak je uchycené. Vetknuté konzolové zábradlí, kde je tabule kotvená jen ve spodním profilu, namáhá sklo i kotvení jinak než zábradlí rámované po obou stranách. Norma proto hlídá i to, aby se po prasknutí jednoho dílce nevytvořila mezera, kterou by mohl propadnout člověk. O skutečném roznosu napětí pak rozhoduje detail uložení — hloubka zasunutí hrany, tuhost kotvení, vůle.
Co si z toho odnést
U zábradlí se neptáme „jak tlusté sklo”, ale „jaká skladba a jaké uložení”. Návrh se dělá případ od případu: z rozměrů, zatížení, typu kotvení a požadavku na chování po prasknutí. Výstupem je posouzení, které řekne konkrétní skladbu a doloží, že vyhovuje na únosnost i na bezpečné chování po porušení.
Posudek ani výpočet není projekt. Za nové návrhy s projekční odpovědností je nutné objednat autorizovanou osobu.