O kolik se liší návrhová pevnost skla podle Eurokódu 10 a ČSN EN 16612?

Aktualizace 15. 9. 2026: Článek je přepočtený podle vydané normy EN 19100-1:2026. Původní verze z 9. 9. 2026 počítala podle technické specifikace CEN/TS 19100-1:2021, která neměla hodnoty interferenčního součinitele. S nimi vychází předpjaté sklo pevnější, než ukazovala původní čísla.

Sklo nemá jednu pevnost. Má charakteristickou pevnost z výrobkové normy a teprve z ní se součiniteli pro povrch, hranu, dobu trvání zatížení a spolehlivost odvodí návrhová pevnost, proti které se posuzuje napětí od zatížení. Eurokód 10 (EN 19100) charakteristické pevnosti nemění. Mění to, co se s nimi dělá dál, a ve dvou bodech to mění zásadně: doba trvání zatížení se nově uplatní jen u chlazeného skla a nový interferenční součinitel zvyšuje příspěvek předpětí. Tvrzené sklo pod trvalým zatížením tak má ve střední třídě následků návrhovou pevnost zhruba o polovinu vyšší než dnes. V tomto článku ukazuji, jak vzorec vypadá dnes, jak vypadá nově a o kolik se výsledek liší na jednoduchém příkladu.

Jak to počítá ČSN EN 16612 dnes

Pro chlazené (float) sklo je návrhová pevnost podle vztahu (4):

f_{\mathrm{g,d}} = \frac{k_{\mathrm{e}} \cdot k_{\mathrm{sp}} \cdot k_{\mathrm{mod}} \cdot f_{\mathrm{g,k}}}{\gamma_{\mathrm{M,A}}}

Pro tepelně zpevněné nebo tvrzené sklo se podle vztahu (6) přičítá příspěvek od předpětí:

f_{\mathrm{g,d}} = \frac{k_{\mathrm{e}} \cdot k_{\mathrm{sp}} \cdot k_{\mathrm{mod}} \cdot f_{\mathrm{g,k}}}{\gamma_{\mathrm{M,A}}} + \frac{k_{\mathrm{v}} \cdot (f_{\mathrm{b,k}} - f_{\mathrm{g,k}})}{\gamma_{\mathrm{M,v}}}

Význam značek: $f_{\mathrm{g,k}}$ je charakteristická pevnost chlazeného skla (45 MPa pro float), $f_{\mathrm{b,k}}$ charakteristická pevnost předpjatého skla (70 MPa tepelně zpevněné, 120 MPa tepelně tvrzené). Součinitele: $k_{\mathrm{e}}$ pevnost hrany, $k_{\mathrm{sp}}$ profil povrchu, $k_{\mathrm{mod}}$ trvání zatížení, $k_{\mathrm{v}}$ proces tvrzení. Dílčí součinitele spolehlivosti jsou pevné: $\gamma_{\mathrm{M,A}} = 1{,}8$ pro základní materiál a $\gamma_{\mathrm{M,v}} = 1{,}2$ pro předpětí, bez ohledu na to, zda jde o okno v přízemí, nebo o střechu nad vstupní halou.

Jedna věc se přehlíží: předpětí tvrzeného skla vstupuje do pevnosti, ne do napětí. Ohybové napětí od zatížení je pro float i tvrzené sklo stejné, protože mají stejnou tuhost. Tvrzené sklo „vyhoví“ díky vyšší návrhové pevnosti. A podle ČSN EN 16612 se součinitel trvání zatížení $k_{\mathrm{mod}}$ uplatní v prvním členu u všech skel, tedy i u tvrzeného.

Jak to počítá Eurokód 10

EN 19100-1:2026 zachovává stavbu vzorce, tedy člen základního materiálu plus člen předpětí, ale oba členy upravuje. Návrhovou pevnost stanoví informativní příloha A vzorcem (A.1):

f_{\mathrm{g,d}} = \lambda_{\mathrm{A}} \cdot \lambda_{\mathrm{l}} \cdot k_{\mathrm{e}} \cdot k_{\mathrm{mod}} \cdot \frac{k_{\mathrm{sp}} \cdot f_{\mathrm{g,k}}}{\gamma_{\mathrm{M}}} + k_{\mathrm{p}} \cdot k_{\mathrm{e,p}} \cdot \frac{f_{\mathrm{b,k}} - f_{\mathrm{g,k}}}{k_{\mathrm{i}} \cdot \gamma_{\mathrm{P}}}

O použití informativní přílohy A rozhoduje národní příloha; pokud se k tomu nevyjádří, lze přílohu A použít. Česká národní příloha zatím nevyšla. Šest hlavních změn proti ČSN EN 16612:

Doba trvání zatížení se uplatní jen u chlazeného skla. Součinitel $k_{\mathrm{mod}}$ se bere z tabulky pro chlazené sklo; u tepelně zpevněného, tvrzeného a chemicky zpevněného skla je roven 1,0. Norma zdůvodnění neuvádí. Fyzikální výklad, který k tomu nabízím: pomalý růst trhlin pod dlouhodobým napětím oslabuje sklo, jehož povrch je v tahu. Předpjaté sklo má povrch v tlaku, dokud zatížení předpětí nepřekoná, a tento mechanismus se u něj uplatní podstatně méně.
Interferenční součinitel $k_{\mathrm{i}}$ ve jmenovateli členu předpětí. Protože je menší než jedna, příspěvek předpětí se jím zvětší. Norma tak zohledňuje, že se rozdělení pevnosti skla a předpětí statisticky příznivě ovlivňují; zjednodušeně řečeno se nejslabší místo skla a místo s nejmenším předpětím jen málokdy sejdou v jednom bodě tabule. Ve třídě následků CC2 je pro tepelně zpevněné i tvrzené sklo $k_{\mathrm{i}} = 0{,}8$ ; ve vyšší třídě CC3 je bližší jedné, takže předpětí přidá méně. Pro chemicky zpevněné sklo norma hodnotu neuvádí.
Nová hodnota $k_{\mathrm{mod}}$ pro ráz. Tabulka trvání zatížení začíná trvalým zatížením s hodnotou 0,29 a končí rázem v délce 100 ms s hodnotou 1,20. Dnešní norma hodnotu pro krátký ráz nemá: nejkratší zatížení v její tabulce jsou poryvy větru (5 s a kratší) se součinitelem 1,0, který je zároveň horní mezí. Hodnota 1,20 se ovšem týká jen chlazeného skla; u předpjatého skla zůstává $k_{\mathrm{mod}} = 1{,}0$ .
Součinitel $k_{\mathrm{v}}$ nahrazují $k_{\mathrm{p}}$ a $k_{\mathrm{e,p}}$ . První popisuje proces předpětí (1,0 pro horizontální, 0,6 pro vertikální tvrzení, stejně jako dnes), druhý opracování hrany u předpjatého skla. Při posouzení v ploše tabule, dál než pětinásobek tloušťky od hrany, jsou $k_{\mathrm{e}}$ i $k_{\mathrm{e,p}}$ rovny jedné. U předpjatého skla namáhaného v blízkosti hrany je třeba se řezané hraně vyhnout.
Součinitele plochy a délky hrany $\lambda_{\mathrm{A}}$ a $\lambda_{\mathrm{l}}$ . Pro tabule do 18 m² se stranou do 6 m jsou rovny jedné. U větších tabulí norma připouští další posouzení vlivu velikosti. Důvod je statistický: čím větší plocha, tím větší pravděpodobnost, že se na ní najde vada, která rozhodne.
Dílčí součinitele podle třídy následků. Místo pevných 1,8 a 1,2 se $\gamma_{\mathrm{M}}$ a $\gamma_{\mathrm{P}}$ odstupňují podle toho, co se stane, když prvek selže. Pro trvalou a dočasnou návrhovou situaci:

Tabulka 1Dílčí součinitele pro trvalou a dočasnou návrhovou situaci podle třídy následků (výřez)

Součinitel	CC1	CC2	CC3
základní materiál $\gamma_{\mathrm{M}}$	1,6	1,8	2,0
povrchové předpětí $\gamma_{\mathrm{P}}$	1,1	1,2	1,3

Výřez z EN 19100-1:2026, tabulka 8.1 (úplná citace v Zdrojích); pro mimořádnou návrhovou situaci dává norma nižší hodnoty. Střední třída CC2 má stejné hodnoty jako dnešní ČSN EN 16612; nižší třída dovolí navrhovat hospodárněji, vyšší vyžaduje větší rezervu. Hodnoty v tabulce jsou národně stanovené parametry, česká národní příloha je tedy může upravit. Pro prvky s nepatrnými následky (třída CC0) odkazuje Eurokód 10 na EN 16612.

Méně nápadné změny jdou opačným směrem: ornamentní (vzorované) sklo má součinitel profilu povrchu 0,5 místo 0,75 a hrana sámovaná podél hrany ztrácí zvýhodnění 0,9 a počítá se s 0,8.

Příklad: float a předpjaté sklo pod větrem a pod trvalým zatížením

Vezmu tabuli podepřenou po všech čtyřech hranách, s běžným povrchem a hranou ( $k_{\mathrm{e}} = k_{\mathrm{sp}} = 1{,}0$ ), do 18 m² ( $\lambda_{\mathrm{A}} = \lambda_{\mathrm{l}} = 1{,}0$ ). Předpětí uvažuji z horizontálního procesu ( $k_{\mathrm{p}} = 1{,}0$ ) a posouzení v ploše tabule ( $k_{\mathrm{e,p}} = 1{,}0$ ). Pro vítr počítám se součinitelem trvání 0,74 (10 minut), který mají obě normy shodně, pro trvalé zatížení s hodnotou 0,29. Pro charakteristické zatížení větrem podle EN 1991-1-4 dovoluje Eurokód 10 vzít i hodnotu pro 3 s, tedy 1,00; zde počítám s nižší hodnotou 0,74. Dílčí a interferenční součinitele pro Eurokód 10 beru podle třídy následků.

Tabulka 2Návrhová pevnost

f_{\mathrm{g,d}}

v MPa pro vítr,

k_{\mathrm{mod}} = 0{,}74

(v Eurokódu 10 platí jen pro float)

Sklo	ČSN EN 16612	EN 19100-1, CC1	EN 19100-1, CC2	EN 19100-1, CC3
float (45 MPa)	18,5	20,8	18,5	16,7
tepelně zpevněné (70 MPa)	39,3	60,6	51,0	43,9
tepelně tvrzené (120 MPa)	81,0	113,4	103,1	86,6

Tabulka 3Návrhová pevnost

f_{\mathrm{g,d}}

v MPa pro trvalé zatížení,

k_{\mathrm{mod}} = 0{,}29

(v Eurokódu 10 platí jen pro float)

Sklo	ČSN EN 16612	EN 19100-1, CC1	EN 19100-1, CC2	EN 19100-1, CC3
float (45 MPa)	7,3	8,2	7,3	6,5
tepelně zpevněné (70 MPa)	28,1	60,6	51,0	43,9
tepelně tvrzené (120 MPa)	69,8	113,4	103,1	86,6

Vlastní výpočet podle vztahů (4) a (6) ČSN EN 16612 a vzorce (A.1) EN 19100-1:2026 s doporučenými hodnotami normy. Stejná čísla dává kalkulačka tloušťky skla v režimu Eurokódu 10.

Ukázka výpočtu na tvrzeném skle ve třídě CC2 pod větrem. První člen je $1{,}0 \cdot 45 / 1{,}8 = 25{,}0$ MPa; podle ČSN EN 16612 by byl $0{,}74 \cdot 45 / 1{,}8 = 18{,}5$ MPa. Druhý člen je $(120 - 45) / (0{,}8 \cdot 1{,}2) = 78{,}1$ MPa. Celkem 103,1 MPa. Pod trvalým zatížením zůstává tvrzené sklo podle Eurokódu 10 na stejných 103,1 MPa, zatímco podle ČSN EN 16612 klesá na $7{,}3 + 62{,}5 = 69{,}8$ MPa.

Co z tabulek plyne:

U floatu se návrhová pevnost mění jen podle třídy následků: ve třídě CC3 klesne o desetinu, ve třídě CC1 stoupne o osminu. Ve střední třídě vychází totéž co dnes.
Předpjaté sklo vychází podle Eurokódu 10 pevnější ve všech třídách následků. Pod větrem u tvrzeného skla o 7 % ve třídě CC3, o 27 % ve třídě CC2 a o 40 % ve třídě CC1; u tepelně zpevněného o 12 až 54 %. Pod trvalým zatížením je rozdíl ještě větší: u tvrzeného skla o 24 až 62 %, u tepelně zpevněného o 56 % až na více než dvojnásobek. Rozdíl způsobují dvě věci: doba trvání zatížení se u předpjatého skla neuplatní a interferenční součinitel příspěvek předpětí zvýší.
Trvalé zatížení drží návrhovou pevnost floatu nízko, protože u chlazeného skla se pomalý růst trhlin uplatní naplno: 7,3 MPa ve třídě CC2, ve třídě CC3 dokonce 6,5 MPa, je hodnota, se kterou se u floatu zatíženého vodou, vlastní tíhou nebo trvalým ohybem musí počítat i nadále.

Od technické specifikace k normě

Technická specifikace CEN/TS 19100-1:2021, z níž Eurokód 10 vychází, nabízela ve dvou přílohách dva postupy: jeden bez interferenčního součinitele, odpovídající zavedené praxi výrobců, a druhý s ním, který sama označila za akademický postup. Hodnotu součinitele ale neuváděla. Vydaná EN 19100-1:2026 obě přílohy sloučila do jedné, ponechala jen postup s interferenčním součinitelem a hodnoty doplnila. Kdo počítal postupem bez interferenčního součinitele, dostal pro předpjaté sklo nižší pevnost, než dává vydaná EN 19100-1:2026, tedy výsledek na straně bezpečnosti.

Co to znamená v praxi

Dnes se návrhová pevnost počítá jedním způsobem pro všechno. Nově bude prvním krokem otázka, do jaké třídy následků prvek patří, a teprve pak vzorec. Pro sklenáře a projektanta to má čtyři důsledky:

Pochozí sklo, akvária a trvale zatížené prvky z předpjatého skla mohou mít podle Eurokódu 10 vyšší návrhovou pevnost, a tedy vyjít hospodárněji než dnes, nejvíc ve třídě CC1. Rozhodovat ale budou i další posudky, které norma přidává. Není to změna fyziky, ale jiný model: ČSN EN 16612 uplatňuje dobu trvání zatížení na člen základního materiálu u všech výrobků, Eurokód 10 jen u chlazeného skla.
Rázové posouzení chlazeného skla dostane oporu v normě. Součinitel 1,20 pro ráz říká, že chlazené sklo pod krátkým rázem snese víc než pod statickým zatížením; dnešní norma takovou hodnotu nemá a kdo ráz posuzoval, musel se opřít o jiný podklad. U předpjatého skla se součinitel trvání zatížení neuplatní a zůstává 1,0.
Prvky s malými následky (podle ilustrace ve zprávě Společného výzkumného střediska EU, JRC, například okno ve fasádě nebo zasklení zimní zahrady) mohou vyjít tenčí; musí to ale potvrdit zařazení do třídy následků podle EN 1990 a pravidla, která k tomu přinese národní příloha.
Prvky s velkými následky (podle téže ilustrace například nosné prosklené střechy a fasády nebo skleněná lávka) dostanou větší rezervu. Skladby z floatu navržené těsně na mezi únosnosti podle ČSN EN 16612 nemusí v CC3 vyhovět.

Charakteristické pevnosti 45, 70 a 120 MPa zůstávají. Kdo dnes umí ČSN EN 16612, bude Eurokódu 10 rozumět; jen si k tomu přidá třídu následků, jinou práci s dobou trvání zatížení a několik nových součinitelů.

Časté otázky

Mění Eurokód 10 pevnost skla? Ne. Charakteristické pevnosti z výrobkových norem zůstávají. Mění se součinitele, kterými se z nich odvozuje návrhová pevnost, a dílčí součinitele spolehlivosti se odstupňují podle třídy následků.

Bude podle Eurokódu 10 sklo tenčí, nebo tlustší? Obojí. U předpjatého skla a u prvků s malými následky spíš tenčí, u floatu v prvcích s velkými následky spíš tlustší. Přesná odpověď závisí na třídě následků podle EN 1990 a na pravidlech, která k zařazení přinese národní příloha. U velkých tabulí pod větrem navíc často rozhoduje průhyb, a ten na pevnosti nezávisí.

Proč se u tvrzeného skla neuplatní doba trvání zatížení? Norma zdůvodnění neuvádí, součinitel trvání zatížení prostě bere jen u chlazeného skla. Vysvětlení, které nabízím: pevnost skla pod dlouhým zatížením snižuje pomalý růst trhlin z povrchu v tahu. Povrch tvrzeného skla zůstává díky předpětí v tlaku, dokud zatížení předpětí nepřekoná, a trhliny v něm proto rostou mnohem méně.

Platí příklad v článku pro můj projekt? Ne. Je to ilustrace za výslovně uvedených předpokladů. Konkrétní tabule se posuzuje s jejím uložením, zatížením a skladbou.

Kde je vzorec v normě? V EN 19100-1:2026, příloha A, čl. A.3, vzorec (A.1). Dílčí součinitele jsou v tabulce 8.1, interferenční součinitel v tabulce A.6 a součinitel trvání zatížení v tabulce A.3. Souvislosti s dalšími částmi normy shrnuje stránka Eurokód 10.

Zdroje

EN 19100-1:2026. Eurocode 10 – Design of glass structures – Part 1: General rules. Brussels: European Committee for Standardization, 2026.
CEN/TS 19100-1:2021. Design of glass structures – Part 1: Basis of design and materials. Brussels: European Committee for Standardization, 2021.
ČSN EN 16612. Sklo ve stavebnictví – Stanovení únosnosti příčně zatížených tabulí skla výpočtem. Praha: Česká agentura pro standardizaci, 2020.
JOINT RESEARCH CENTRE. The second-generation Eurocodes: key changes and benefits through design examples. Technical contributions from the online Workshop, 3–5 June 2025. Luxembourg: Publications Office of the European Union, 2025. JRC144386. ISBN 978-92-68-33652-6. Dostupné z: https://doi.org/10.2760/3056713

Posudek ani výpočet není projekt. Jde o odborné posouzení a doporučení. Za nové návrhy, u kterých se přebírá projekční odpovědnost, je nutné objednat autorizovanou osobu.