Přeskočit na obsah
Nástroje / skleněný schodišťový stupeň

Návrh skleněného schodišťového stupně

Spočítá orientační únosnost a průhyb skleněného schodišťového stupně z vrstveného skla (model nosníku) podle Eurokódu 10 (EN 19100) a ověří i stav s prasklou nášlapnou tabulí.

EN 19100ČSN EN 1991-1-1předběžný odhad

SCHOD·CALC

Návrh skleněného schodišťového stupně · vrstvené sklo, prostý nosník · EN 19100 · stav s prasklou nášlapnou tabulí · předběžný odhad
Jen orientační výpočet, ne posouzení

Nástroj slouží k předběžné úvaze o skladbě skleněného schodišťového stupně, například při rozvaze o investici. Pochozí sklo je bezpečnostní prvek. Výsledek z uzavřených vzorců (model nosníku) není posouzením ani statickým výpočtem a nelze ho použít jako podklad pro projekt, objednávku skla, realizaci ani převzetí. Nezahrnuje náraz, uložení ani porušení nosných tabulí.

Posouzení konkrétního schodu: napište mi. Výchozí hodnoty jsou ukázkové.

Geometrie stupně

Nášlapná (horní) tabule

—nášlapná

Nosné (spodní) tabule

—nosná

Mezivrstva (fólie)

Užitné zatížení (kategorie ČSN EN 1991-1-1)

Mezní průhyb

Typická mez podle EN 19100-2:2026, tab. 9.1 (NDP) je L/200L/200. Přísnější L/300L/300 (byty, kanceláře) až L/400L/400 (veřejné plochy) se stropem 3 až 5 mm nabízí nástroj pro komfort chůze jako volbu zpracovatele nástroje, bez normového zdroje. Předvolba zatížení tuto přísnější mez nastaví.
Stav s prasklou nášlapnou tabulí (nesou jen nosné tabule)

Návrh skleněného schodišťového stupně z vrstveného konstrukčního skla

Odborný podklad k tomuto nástroji: statické schéma, normy a vzorce, podle kterých počítá, a poctivé vymezení jeho mezí. Metoda je ověřena proti řešenému příkladu NOB030 (Ing. O. Pešek, VUT FAST): vrstvené trojsklo 121212.22, rozpětí 1500 mm; nástroj reprodukuje jeho účinné tloušťky, napětí i průhyby. Nástroj dává předběžný odhad uzavřenými vzorci (teorie nosníku a účinná tloušťka); pro definitivní návrh je nejjistější metoda konečných prvků (MKP) a posouzení autorizovanou osobou.

1. Proč je skleněný schod zvláštní případ

Schodišťový stupeň ze skla je pochozí (nášlapná) konstrukce, tedy nosný prvek, po kterém chodí lidé. Liší se od běžného zasklení dvěma věcmi. Zaprvé je to bezpečnostní prvek: jeho selhání znamená pád osoby. Proto pochozí sklo smí být jen vrstvené bezpečnostní sklo, obvykle ze tří tabulí (odborný podklad „Požadavky na pochozí a částečně pochozí skla“, Ing. M. Sázovský 2017). Zadruhé se navrhuje nejen na neporušený stav, ale i na stav s prasklou nášlapnou tabulí. Horní tabule z tepelně tvrzeného skla (ESG) se neprošlape, může však prasknout, a plné zatížení pak musí unést zbylé nosné tabule.

Skladba pochozího skla. Horní nášlapná tabule je obětovaná: odolává oděru a nárazu a obvykle se dělá jako tepelně tvrzená (ESG/ESG-H), protože se po rozbití rozpadne na drobné neostré úlomky. Nosné tabule pod ní nesou zatížení a volí se nejčastěji tepelně zpevněné (TVG): po prasknutí drží velké úlomky a zachovají zbytkovou únosnost (tepelně tvrzené ESG se rozpadne na drobné úlomky a jeho zbytková únosnost je malá).

2. Statické schéma: prostý nosník

Stupeň je modelován jako prostý nosník rozpětí LL (vzdálenost mezi podporami, typicky dvě boční schodnice), s průřezem šířky bb (hloubka stupně, tj. nášlapná hloubka). To odpovídá běžnému otevřenému schodu, kde stupeň „přemosťuje“ mezi dvěma podporami. Čtyřstranně podepřené pochozí desky (skleněné podlahy, světlíky) jsou jiný případ (deska, ne nosník); počítá je nástroj pro pochozí sklo a skleněné podlahy.

Zatížení podle ČSN EN 1991-1-1 (kategorie užitných ploch). Schody přebírají kategorii obsluhované plochy (čl. 6.3.1). Soustředěné zatížení QkQ_{\mathrm{k}} působí podle ČSN EN 1991-1-1 na ploše 50 × 50 mm (EN 19100-1, čl. 4.3.1 (9) dovoluje 100 × 100 mm); nástroj plochu nezohledňuje a počítá s osamělou silou. U schodišťového stupně soustředěné zatížení obvykle rozhoduje o tloušťce skla:

KategoriePlošné qkq_{\mathrm{k}}Soustředěné QkQ_{\mathrm{k}}Mez průhybu v nástrojiUžití
A3,0 kN/m²2,0 kNL/300L/300, max 5 mmbyty, rodinné domy
B3,0 kN/m²4,0 kNL/300L/300, max 5 mmkanceláře, administrativa
C35,0 kN/m²4,0 kNL/400L/400, max 3 mmveřejné komunikační plochy
Pozor na kanceláře (kat. B). Plošné zatížení je u bytů i kanceláří stejné (3,0 kN/m²), ale soustředěné Qk\boldsymbol{Q_{\mathrm{k}}} je v kancelářích dvojnásobné (4,0 proti 2,0 kN); právě soustředěné zatížení u schodišťového stupně skoro vždy rozhoduje o tloušťce. Slučovat A a B do jednoho zatížení proto nelze. Pro pochozí sklo ve veřejných budovách se běžně volí C3 (5,0 / 4,0); kategorii určuje projektant podle účelu plochy.

Vnitřní síly prostého nosníku (rovnoměrné qq a soustředěné zatížení QQ uprostřed):

Mq=q⋅b⋅L28MQ=Q⋅L4M_{q} = \frac{q \cdot b \cdot L^2}{8} \qquad M_{Q} = \frac{Q \cdot L}{4} Vlastní tíha: g=∑t⋅b⋅25 kN/m3g = \sum t \cdot b \cdot 25\ \mathrm{kN/m^3} (objemová tíha zaokrouhlená nahoru z hustoty 2 500 kg/m³, EN 19100-1, tab. 5.1). Posuzuje se rozhodující z plošného a soustředěného zatížení. Soustředěné QQ se modeluje jako osamělá síla; při roznesení na malou plochu je lokální špička napětí vyšší (řeší MKP).

3. Účinná tloušťka vrstveného skla (Wölfel–Bennison)

Vrstvené sklo nepůsobí ani jako jeden monolit, ani jako volné tabule: záleží na tuhosti mezivrstvy. Tabule spojuje mezivrstva, jejíž modul pružnosti ve smyku GG určuje míru spolupůsobení přes součinitel spřažení Γ\boldsymbol{\Gamma} (0 = vrstvy bez spřažení, dolní mez; 1 = monolit, horní mez):

Γ=11+9,6⋅E⋅Is⋅tintG⋅hs2⋅L2\Gamma = \frac{1}{1 + \dfrac{9{,}6 \cdot E \cdot I_{\mathrm{s}} \cdot t_{\mathrm{int}}}{G \cdot h_{\mathrm{s}}^2 \cdot L^2}} E=70 000 MPaE = 70\thinspace000\ \mathrm{MPa}; Is=∑ti⋅di2I_{\mathrm{s}} = \sum t_i \cdot d_i^2 (Steinerův člen průřezu); hsh_{\mathrm{s}} — vzdálenost těžišť krajních tabulí; tintt_{\mathrm{int}} — tloušťka mezivrstvy; LL — rozpětí.
tef,w=∑ti3+12⋅Γ⋅Is3tef,σ=tef,w3tj+2⋅Γ⋅djt_{\mathrm{ef,w}} = \sqrt[3]{{\textstyle\sum} t_i^3 + 12 \cdot \Gamma \cdot I_{\mathrm{s}}} \qquad t_{\mathrm{ef},\sigma} = \sqrt{\frac{t_{\mathrm{ef,w}}^3}{t_j + 2 \cdot \Gamma \cdot d_j}} tef,wt_{\mathrm{ef,w}} — účinná tloušťka pro průhyb; tef,σt_{\mathrm{ef},\sigma} — pro napětí ve spodní (tažené) tabuli jj. Spřažení závisí na době zatížení a teplotě: vlastní tíha (trvalé zatížení) dává nízké GG, chůze (krátkodobé zatížení) vyšší GG; proto se počítají dvě účinné tloušťky.

Modul pružnosti ve smyku mezivrstev GG [MPa] podle teploty a doby zatížení

Spřažení není konstanta: roste s tuhostí mezivrstvy, klesá s teplotou a s délkou zatížení. Proto má každá mezivrstva dvě teplotní řady, pro trvalé (vlastní tíha) a krátkodobé (chůze) zatížení. Nástroj mezi teplotami interpoluje a spočítá zvlášť Γ\Gamma pro vlastní tíhu a pro chůzi.

Mezivrstvatrvalé (vlastní tíha)krátkodobé (chůze, 1 min)tl.
20 °C30 °C40 °C20 °C30 °C40 °Cmm
Ionoplast86,65,312,9519511030,71,52
PVB tuhé / strukturální0,39——1856,30,560,76
EVA——————0,76
PVB standardní———2,10,580,390,76

Pomlčka: technický list hodnotu neuvádí; nástroj počítá bez spřažení (Γ=0\Gamma = 0).

Poctivě ke zdroji dat. Řady pro trvalé zatížení jsou z dlouhodobých sloupců technických listů výrobců, shodné s nástroji pro sklo pod vodou. Kde list dlouhodobou hodnotu neuvádí (standardní PVB, tuhé PVB nad 25 °C, EVA), nástroj ji neodhaduje a vlastní tíhu počítá bez spřažení, tedy na bezpečné straně. Řady pro krátkodobé zatížení (chůze) jsou ze sloupce 1 minuta technických listů, shodně s nástrojem účinné tloušťky; pro EVA list chybí. Nástroj pro pochozí sklo a skleněné podlahy bere od 3. 11. 2026 dobu 1 týden podle EN 19100-1, tab. A.3; sjednocení obou nástrojů je otevřené. Ověření metody proti řešenému příkladu NOB030 počítá s jeho hodnotou pro PVB (1,0 MPa). Reálné spřažení závisí na teplotě a relaxaci mezivrstvy; pro definitivní návrh ověřte GG z technického listu konkrétního výrobku při skutečné teplotě. Ionoplast drží spřažení i při trvalém zatížení do asi 30 °C; nad teplotou skelného přechodu (asi 40 až 50 °C) měkne i on.

4. Pevnost skla a dílčí součinitele (EN 19100-1)

Charakteristická pevnost v ohybu (5% kvantil): Float 45 MPa (EN 572-1), TVG 70 MPa (EN 1863-1), ESG/ESG-H 120 MPa (EN 12150-1). Návrhová pevnost:

fg,d=ke⋅kmod⋅ksp⋅fg,kγM+kp⋅ke,p⋅(fb,k−fg,k)ki⋅γPf_{\mathrm{g,d}} = \frac{k_{\mathrm{e}} \cdot k_{\mathrm{mod}} \cdot k_{\mathrm{sp}} \cdot f_{\mathrm{g,k}}}{\gamma_{\mathrm{M}}} + \frac{k_{\mathrm{p}} \cdot k_{\mathrm{e,p}} \cdot (f_{\mathrm{b,k}} - f_{\mathrm{g,k}})}{k_{\mathrm{i}} \cdot \gamma_{\mathrm{P}}} EN 19100-1:2026, příloha A, vzorec (A.1); součinitele velikosti λA=λl=1\lambda_A = \lambda_l = 1 (příl. A, pozn. 1). fg,k=45 MPaf_{\mathrm{g,k}} = 45\ \mathrm{MPa} (základ, chlazené sklo); fb,kf_{\mathrm{b,k}} — charakteristická pevnost daného skla; γM=1,8\gamma_{\mathrm{M}} = 1{,}8 a γP=1,2\gamma_{\mathrm{P}} = 1{,}2 pro třídu následků CC2, se kterou nástroj počítá (tab. 8.1), v mimořádné situaci 1,1 a 1,0; kik_{\mathrm{i}} podle tab. A.6; ke=0,8k_{\mathrm{e}} = 0{,}8 u volné hrany chlazeného skla s řezanou, sraženou nebo broušenou hranou (tab. A.1; leštěná hrana by měla 1,0). Druhý člen je přínos tepelného předpětí.

Součinitel trvání zatížení kmod\boldsymbol{k_{\mathrm{mod}}} podle EN 19100-1, tab. A.3 platí jen pro chlazené sklo: vlastní tíha (stálé zatížení) 0,29, užitné svislé zatížení 0,45; předpjaté sklo má kmod=1,0k_{\mathrm{mod}} = 1{,}0. Kombinace vlastní tíhy a chůze se smí posuzovat pevností pro nejkratší zatížení (čl. A.3 (4)): (σG+σQ)/fg,d≤1(\sigma_{\mathrm{G}} + \sigma_{\mathrm{Q}})/f_{\mathrm{g,d}} \le 1, vlastní tíha samotná pevností pro stálé zatížení. Zatížení se v mezním stavu únosnosti násobí γG=1,35\gamma_{\mathrm{G}} = 1{,}35 (tíha) a γQ=1,5\gamma_{\mathrm{Q}} = 1{,}5 (užitné), EN 1990-1, tab. A.1.8; pro třídu CC2 je součinitel následků kF=1,0k_{\mathrm{F}} = 1{,}0 (tab. A.1.9).

5. Napětí v tahu od ohybu a průhyb

Nosník se ohýbá: horní vlákno je tlačené, spodní tažené. Sklo je křehké a rozhoduje tah na spodním líci spodní tabule; tam se počítá maximální napětí a porovnává s návrhovou pevností:

σmax=MEdW,W=b⋅tef,σ26\sigma_{\mathrm{max}} = \frac{M_{\mathrm{Ed}}}{W}, \qquad W = \frac{b \cdot t_{\mathrm{ef},\sigma}^2}{6}w=5⋅q⋅L4384⋅E⋅I+Q⋅L348⋅E⋅I,I=b⋅tef,w312w = \frac{5 \cdot q \cdot L^4}{384 \cdot E \cdot I} + \frac{Q \cdot L^3}{48 \cdot E \cdot I}, \qquad I = \frac{b \cdot t_{\mathrm{ef,w}}^3}{12} Návrh musí vyhovět na napětí (MSÚ) i na průhyb (MSP) současně. Eurokód 10 uvádí pro schodišťový stupeň podepřený spojitě po dvou hranách typickou mez L/200L/200 (EN 19100-2:2026, tab. 9.1, třída deformace 2-SLS, národně stanovený parametr); pro komfort chůze po skle (pocit „houpání“) nabízí nástroj i přísnější L/300L/300 (byty, kanceláře) až L/400L/400 (veřejné plochy) se stropem 3 až 5 mm, jako volbu zpracovatele nástroje bez normového zdroje. Předvolba zatížení tuto přísnější mez nastaví. U větších rozpětí obvykle rozhoduje průhyb. Ve stavu s prasklou nášlapnou tabulí (mezní stav po porušení) se posuzuje jen napětí.

Průběh napětí po výšce řezu není u vrstveného skla jedna přímka. Tabule se navzájem podpírají jen tolik, kolik přenese mezivrstva. V řezu proto každá tabule nese částečně sama (vlastní ohyb kolem svého těžiště) a částečně společně (spřažený ohyb kolem těžiště celého průřezu); poměr řídí součinitel spřažení Γ\Gamma dané mezivrstvy. Při Γ→1\boldsymbol{\Gamma \to 1} (tuhá mezivrstva, krátká doba) je průběh téměř lineární jako u monolitu; při Γ→0\boldsymbol{\Gamma \to 0} (měkká mezivrstva, trvalé zatížení) je pilovitý: každá tabule má vlastní tah dole a tlak nahoře a špička napětí je výrazně vyšší. Diagram řezu v nástroji kreslí tento skutečný průběh (ne ideální monolit) a superponuje trvalé (nízké GG mezivrstvy) i krátkodobé zatížení (vyšší GG). Spřažení se počítá z modulu GG mezivrstvy pro danou návrhovou teplotu a dobu zatížení; proto se průběh i míra spřažení mění s volbou mezivrstvy a teploty (vyšší teplota znamená měkčí mezivrstvu, menší spřažení a vyšší napětí). Konzervativní dolní mez je vždy Γ=0\Gamma = 0 (tabule bez spolupůsobení).

6. Stav s prasklou nášlapnou tabulí

Prasklá nášlapná tabule. Nášlapná tabule z tvrzeného skla se neprošlape. Buď se jen odře, nebo praskne (náraz, vada, vměstek sulfidu nikelnatého). Po prasknutí nesou zatížení zbylé nosné tabule. Nástroj to ukazuje přepínačem „Stav s prasklou nášlapnou tabulí“.

EN 19100-2:2026, čl. 4.3.3 (2) předpokládá u pochozího skla porušenou horní vrstvu; jde o mezní stav po porušení (PFLS). Nástroj ho posuzuje v mimořádné kombinaci zatížení (EN 19100-1:2026, čl. 4.4.2 (1)): vlastní tíha a ψ1\psi_1 násobek užitného zatížení s pevností skla pro mimořádnou situaci (tab. 8.1). Vzorec (8.15) EN 1990-1 připouští u hlavního zatížení ψ1\psi_1 nebo ψ2\psi_2; nástroj bere přísnější ψ1=0,7\psi_1 = 0{,}7 (kategorie C podle ČSN EN 1990 ed. 3, tab. A.1.7) pro všechny předvolby; pro kategorie A a B dává táž tabulka 0,5, nástroj zůstává na straně bezpečnosti. Průhyb se v tomto stavu neověřuje. Porušení nosných tabulí nástroj nepočítá; to se ověřuje výpočtem nebo zkouškou odolnosti proti nárazu a zbytkové únosnosti. Proto se nosné tabule volí z TVG, které po prasknutí drží velké úlomky.

7. Meze tohoto nástroje (co zjednodušuje)

  • Model prostého nosníku podepřeného na dvou protilehlých hranách; čtyřstranně podepřené desky (podlahy) nepočítá.
  • Soustředěné zatížení QQ modeluje jako osamělou sílu (M=Q⋅L/4M = Q \cdot L/4) přes celou šířku; lokální špička napětí pod malou roznášecí plochou je vyšší (patří do MKP). Srovnání metod v řešeném příkladu ukazuje, že MKP dává u soustředěného zatížení o desítky procent vyšší napětí.
  • Účinná tloušťka platí přesně pro stejné tabule; pro výrazně nestejné skladby je to Bennisonova aproximace (orientačně).
  • Moduly pružnosti ve smyku mezivrstev jsou orientační hodnoty materiálových tříd z technických listů výrobců; reálné spřažení závisí na teplotě, relaxaci a době zatížení. Pro definitivní návrh je ověřte z technického listu konkrétního výrobku.
  • Nepočítá dynamický náraz (kyvadlová zkouška podle ČSN EN 12600), zbytkovou únosnost po porušení nosných tabulí, uložení, podložky, koncentrace u kotev a otvorů, skluznost, teplotní napětí.
  • Je to předběžný odhad, ne statický posudek.

8. Zdroje

  1. ČSN EN 16612. Sklo ve stavebnictví – Stanovení únosnosti příčně zatížených tabulí skla výpočtem. Praha: Česká agentura pro standardizaci, 2020. Účinná tloušťka vrstveného skla.
  2. ČSN EN 1991-1-1. Eurokód 1: Zatížení konstrukcí – Část 1-1: Obecná zatížení – Objemové tíhy, vlastní tíha a užitná zatížení pozemních staveb. Praha: ČNI, 2004. Kategorie užitných ploch, plošné i soustředěné užitné zatížení a pravidlo pro schody (čl. 6.3.1).
  3. ČSN EN 1990 ed. 3. Eurokód – Zásady navrhování konstrukcí a geotechnických staveb. Praha: Česká agentura pro standardizaci, 2024. Mimořádná kombinace, tab. A.1.7 a A.1.8.
  4. ČSN EN 572-1+A1. Sklo ve stavebnictví – Základní výrobky ze sodnovápenatokřemičitého skla – Část 1: Definice a obecné fyzikální a mechanické vlastnosti. Praha: ÚNMZ, 2017. Charakteristická pevnost plaveného (chlazeného) skla v ohybu.
  5. ČSN EN 1863-1. Sklo ve stavebnictví – Tepelně zpevněné sodnovápenatokřemičité sklo – Část 1: Definice a popis. Praha: ÚNMZ, [2012?]. Tepelně zpevněné sklo nosných tabulí.
  6. ČSN EN 12150-1+A1. Sklo ve stavebnictví – Tepelně tvrzené sodnovápenatokřemičité bezpečnostní sklo – Část 1: Definice a popis. Praha: Česká agentura pro standardizaci, 2020. Tepelně tvrzené sklo nášlapné tabule.
  7. ČSN EN ISO 12543-1. Sklo ve stavebnictví – Vrstvené sklo a vrstvené bezpečnostní sklo – Část 1: Definice a popis součástí. Praha: Česká agentura pro standardizaci, 2022. Vymezení vrstveného bezpečnostního skla.
  8. ČSN EN 16613. Sklo ve stavebnictví – Vrstvené sklo a vrstvené bezpečnostní sklo – Stanovení viskoelastických vlastností mezivrstvy. Praha: Česká agentura pro standardizaci, 2026. Rámec pro stanovení modulu pružnosti ve smyku mezivrstvy; hodnoty v nástroji jsou z technických listů výrobců.
  9. ČSN EN 12600. Sklo ve stavebnictví – Kyvadlová zkouška – Metoda zkoušení nárazem a klasifikace pro ploché sklo. Praha: ČNI, 2003. Zkouška odolnosti proti nárazu, kterou nástroj nepočítá.
  10. EN 19100-1:2026. Eurocode 10 – Design of glass structures – Part 1: General rules. Brussels: European Committee for Standardization, 2026. Mezní stav po porušení jako mimořádná návrhová situace (čl. 4.2.3, 4.4.2), dílčí součinitele (tab. 8.1), návrhová pevnost skla (příloha A).
  11. EN 19100-2:2026. Eurocode 10 – Design of glass structures – Part 2: Out-of-plane loaded glass components. Brussels: European Committee for Standardization, 2026. Porušená horní vrstva pochozího skla (čl. 4.3.3), typické mezní průhyby skleněných prvků (kap. 9, tab. 9.1).
  12. Metoda účinné tloušťky vrstveného skla podle Wölfela, Bennisona a Calderoneho, převzatá do ČSN EN 16612.
  13. Řešený příklad NOB030 „Návrh a posouzení schodišťového stupně z vrstveného konstrukčního skla“ (Ing. O. Pešek, VUT FAST) — kontrolní příklad, proti kterému je metoda nástroje ověřena.
  14. Odborný podklad „Požadavky na pochozí a částečně pochozí skla“ (Ing. M. Sázovský, 2017).
  15. Technické listy výrobců mezivrstev (standardní a strukturální PVB, ionoplast): modul pružnosti ve smyku pro trvalé zatížení a pro chůzi (asi 1 minuta) podle teploty. Orientační hodnoty; pro konkrétní výrobek je ověřte.

Tento nástroj a podklad slouží k předběžnému inženýrskému odhadu a ke vzdělávání. Není statickým posudkem, projektovou dokumentací ani cenovou nabídkou a nenahrazuje posouzení autorizovanou osobou. Pro definitivní návrh pochozího skla (bezpečnostní prvek) je nutné individuální posouzení skla (zpravidla MKP) a často i zkouška odolnosti proti nárazu a zbytkové únosnosti (EN 19100-2:2026, čl. 4.2 a 4.3). Autor neodpovídá za škody vzniklé použitím orientačních výsledků bez posudku.

Časté otázky
Z čeho se navrhuje skleněný schodišťový stupeň?

Pochozí sklo se navrhuje jen z vrstveného bezpečnostního skla, obvykle ze tří tabulí: horní nášlapná tabule (obětovaná, obvykle tepelně tvrzená) a pod ní dvě až tři nosné tabule (obvykle tepelně zpevněné TVG). Stupeň se modeluje jako prostý nosník a posuzuje na napětí v tahu za ohybu s pevností podle EN 19100-1 a na průhyb. Eurokód 10 uvádí typickou mez L/200L/200 (EN 19100-2:2026, tab. 9.1); nástroj nabízí i přísnější L/300L/300 a L/400L/400 jako volbu zpracovatele nástroje pro komfort chůze, bez normového zdroje.

Co když praskne nášlapná tabule skleněného schodu?

Nášlapná tabule z tepelně tvrzeného skla (ESG) se neprošlape. Buď se jen odře, nebo praskne, například po nárazu. Nástroj s tím počítá předem: stav s prasklou nášlapnou tabulí ověřuje podle EN 19100-2:2026, čl. 4.3.3 (2) jako mezní stav po porušení s porušenou horní vrstvou. Zbylé nosné tabule nesou mimořádnou kombinaci (vlastní tíha a ψ1\psi_1 násobek užitného zatížení; vzorec (8.15) EN 1990-1 připouští ψ1\psi_1 nebo ψ2\psi_2, nástroj bere přísnější ψ1\psi_1) s pevností skla pro mimořádnou situaci. Porušení nosných tabulí nástroj nepočítá; to se ověřuje výpočtem nebo zkouškou.

Nahrazuje nástroj statický posudek?

Ne. Jde o předběžný odhad uzavřenými vzorci (model nosníku), ne o statický posudek, projektovou dokumentaci ani cenovou nabídku. Lokální špička napětí pod bodovým zatížením a definitivní návrh pochozího skla patří do MKP a k posouzení odpovědným projektantem.

Potřebujete posoudit skleněný schod pro konkrétní stavbu?

Napište rozpětí, skladbu a kategorii zatížení. Připravím odborné posouzení skleněného stupně výpočtem nad rámec orientačního odhadu.

Nezávazná poptávka →