Přeskočit na obsah
Nástroje / sklo do stěny bazénu

Jak silné sklo do stěny bazénu? Vzorový výpočet krok za krokem

Vzorový příklad počítá jedno okno ve stěně bazénu od zadání po výsledek: tabuli z vrstveného skla pod tlakem vody, osazenou v rámu po celém obvodu. Každý krok ukazuje, co se zjišťuje, odkud se bere hodnota a co se u jiného okna změní. Příklad platí pro uvedené zadání, není to posouzení vašeho skla.

vzorový příkladČSN EN 16612ASTM E3401vrstvené sklo VSG
hladina stěna bazénu 1 000 × 800 2 × 12 mm
h1h_1 = 500
h2h_2 = 1 300
tlak vody rozměry v mm

Zadání příkladu

pevné zadání, nepřepočítává se
prvek
okno ve stěně bazénu, tabule osazená v rámu a podepřená po všech čtyřech hranách
rozměry
1 000 × 800 mm (šířka × výška)
hloubka
horní hrana h1=0,50 mh_1 = 0{,}50\ \mathrm{m}, dolní hrana h2=1,30 mh_2 = 1{,}30\ \mathrm{m} pod hladinou
voda
sladká, ρ=1 000 kg/m3\rho = 1\,000\ \mathrm{kg/m^3}, návrhová teplota 30 °C
skladba
2 × 12 mm tepelně zpevněné sklo, ionoplastová mezivrstva 1,52 mm
zatížení
tlak vody jako trvalé zatížení

Postup výpočtu

8 kroků
  1. Tlak vody roste s hloubkou pod hladinou, na okno proto působí lichoběžníkové zatížení. Pro výpočet desky se nahradí rovnoměrným tlakem v ekvivalentní hloubce. Náhrada je mírně na bezpečné straně.

    p1=ρ⋅g⋅h1=1 000⋅9,81⋅0,50=4 905 Pap_1 = \rho \cdot g \cdot h_1 = 1\,000 \cdot 9{,}81 \cdot 0{,}50 = 4\,905\ \mathrm{Pa} na horní hraně
    p2=ρ⋅g⋅h2=1 000⋅9,81⋅1,30=12 753 Pap_2 = \rho \cdot g \cdot h_2 = 1\,000 \cdot 9{,}81 \cdot 1{,}30 = 12\,753\ \mathrm{Pa} na dolní hraně
    hekv=13⋅h1+23⋅h2=13⋅0,50+23⋅1,30=1,0333 mh_{\mathrm{ekv}} = \tfrac{1}{3} \cdot h_1 + \tfrac{2}{3} \cdot h_2 = \tfrac{1}{3} \cdot 0{,}50 + \tfrac{2}{3} \cdot 1{,}30 = 1{,}0333\ \mathrm{m}
    q=ρ⋅g⋅hekv=1 000⋅9,81⋅1,0333=10 137 Pa=0,010 137 MPaq = \rho \cdot g \cdot h_{\mathrm{ekv}} = 1\,000 \cdot 9{,}81 \cdot 1{,}0333 = 10\,137\ \mathrm{Pa} = 0{,}010\,137\ \mathrm{MPa}
    Značky v tomto kroku
    p1p_1
    tlak vody na horní hraně okna [Pa]
    p2p_2
    tlak vody na dolní hraně okna [Pa]
    ρ\rho
    hustota vody [kg/m³]
    gg
    tíhové zrychlení [m/s²]
    h1h_1
    hloubka horní hrany okna pod hladinou [m]
    h2h_2
    hloubka dolní hrany okna pod hladinou [m]
    hekvh_{\mathrm{ekv}}
    náhradní hloubka pro rovnoměrný tlak [m]
    qq
    náhradní rovnoměrný tlak vody na okno [Pa]
    U vašeho skla může být jinak

    Tlak určuje hloubka hran okna pod hladinou a druh vody; mořská voda je těžší než sladká. Sahá-li sklo až k hladině, je rozložení tlaku trojúhelníkové. Skutečné rozložení tlaku po ploše tabule zachytí výpočet metodou konečných prvků.

  2. Tabule osazená v rámu po celém obvodu je obdélníková deska prostě podepřená po čtyřech hranách. Největší napětí a průhyb uprostřed desky dávají součinitele, které závisí jen na poměru stran.

    a/b=1 000/800=1,25a / b = 1\,000 / 800 = 1{,}25, kde bb je kratší a aa delší strana
    β=0,3762+0,25⋅(0,4530−0,3762)=0,3954\beta = 0{,}3762 + 0{,}25 \cdot (0{,}4530 - 0{,}3762) = 0{,}3954 pro napětí
    α=0,0616+0,25⋅(0,0770−0,0616)=0,06545\alpha = 0{,}0616 + 0{,}25 \cdot (0{,}0770 - 0{,}0616) = 0{,}06545 pro průhyb
    Součinitele platí pro Poissonovo číslo 0,3; mezi poměry stran 1,2 a 1,4 se interpoluje lineárně.
    Značky v tomto kroku
    aa
    delší strana tabule [mm]
    bb
    kratší strana tabule [mm]
    β\beta
    součinitel napětí desky podepřené po čtyřech hranách
    α\alpha
    součinitel průhybu desky podepřené po čtyřech hranách

    Zdroj: Timoshenko, Woinowsky-Krieger: Theory of plates and shells, 1959

    U vašeho skla může být jinak

    Součinitele platí pro tabuli prostě podepřenou po všech čtyřech hranách. Skutečný rám nebo drážka nejsou dokonale tuhé podpory. Má-li tabule volnou hranu, už to není okno, ale část stěny, a výpočet patří do metody konečných prvků.

  3. Sklo může přijít na spodní hranici výrobní tolerance. Výpočet proto bere u každé vrstvy skla jmenovitou tloušťku zmenšenou o mezní odchylku. Napětí klesá s druhou mocninou tloušťky a průhyb se třetí, takže na každé desetině milimetru záleží.

    t=12−0,3=11,7 mmt = 12 - 0{,}3 = 11{,}7\ \mathrm{mm} u každé ze dvou vrstev skla
    Značky v tomto kroku
    tt
    tloušťka vrstvy skla zmenšená o mezní odchylku [mm]

    Zdroj: ČSN EN 572-2

    U vašeho skla může být jinak

    Mezní odchylka se liší podle jmenovité tloušťky skla a u tlustšího skla je větší. Výpočet ji odečítá vždy, a je tedy na bezpečné straně.

  4. Vrstvy skla spojuje mezivrstva. Její smyková tuhost pod trvalým zatížením určuje, nakolik vrstvy nesou zatížení společně. Vyjadřuje ji součinitel spřažení Γ\Gamma od 0 (vrstvy bez spřažení) do 1 (jedna vrstva plné tloušťky) a z něj se počítá účinná tloušťka pro průhyb a pro napětí.

    Γ=11+4,8⋅E⋅t⋅tintG⋅b2=11+4,8⋅70 000⋅11,7⋅1,525,31⋅8002=11+1,7583=0,3625\Gamma = \dfrac{1}{1 + \dfrac{4{,}8 \cdot E \cdot t \cdot t_{\mathrm{int}}}{G \cdot b^2}} = \dfrac{1}{1 + \dfrac{4{,}8 \cdot 70\,000 \cdot 11{,}7 \cdot 1{,}52}{5{,}31 \cdot 800^2}} = \dfrac{1}{1 + 1{,}7583} = 0{,}3625
    G=5,31 MPaG = 5{,}31\ \mathrm{MPa} ionoplastové mezivrstvy pro trvalé zatížení při 30 °C, tloušťka mezivrstvy tint=1,52 mmt_{\mathrm{int}} = 1{,}52\ \mathrm{mm}
    hs=t+tint=13,22 mmh_{\mathrm{s}} = t + t_{\mathrm{int}} = 13{,}22\ \mathrm{mm}, Is=t⋅hs2/2=11,7⋅13,222/2=1 022,4 mm3\quad I_{\mathrm{s}} = t \cdot h_{\mathrm{s}}^2 / 2 = 11{,}7 \cdot 13{,}22^2 / 2 = 1\,022{,}4\ \mathrm{mm^3}
    tef,w=2⋅t3+12⋅Γ⋅Is3=2⋅11,73+12⋅0,3625⋅1 022,43=7 650,63=19,70 mmt_{\mathrm{ef,w}} = \sqrt[3]{2 \cdot t^3 + 12 \cdot \Gamma \cdot I_{\mathrm{s}}} = \sqrt[3]{2 \cdot 11{,}7^3 + 12 \cdot 0{,}3625 \cdot 1\,022{,}4} = \sqrt[3]{7\,650{,}6} = 19{,}70\ \mathrm{mm}
    tef,σ=tef,w3t+Γ⋅hs=7 650,611,7+0,3625⋅13,22=21,54 mmt_{\mathrm{ef},\sigma} = \sqrt{\dfrac{t_{\mathrm{ef,w}}^3}{t + \Gamma \cdot h_{\mathrm{s}}}} = \sqrt{\dfrac{7\,650{,}6}{11{,}7 + 0{,}3625 \cdot 13{,}22}} = 21{,}54\ \mathrm{mm}
    Značky v tomto kroku
    Γ\Gamma
    součinitel spřažení vrstev (Wölfel a Bennison)
    EE
    modul pružnosti skla [MPa (N/mm²)]
    tt
    tloušťka vrstvy skla zmenšená o mezní odchylku [mm]
    tintt_{\mathrm{int}}
    tloušťka mezivrstvy [mm]
    GG
    modul pružnosti ve smyku mezivrstvy [MPa (N/mm²)]
    bb
    kratší strana tabule [mm]
    hsh_{\mathrm{s}}
    vzdálenost středních rovin krajních vrstev skla [mm]
    IsI_{\mathrm{s}}
    příspěvek posunutí vrstev k momentu setrvačnosti (Steinerova věta) na jednotku šířky [mm³]
    tef,wt_{\mathrm{ef,w}}
    účinná tloušťka pro průhyb [mm]
    tef,σt_{\mathrm{ef},\sigma}
    účinná tloušťka pro napětí [mm]

    Zdroje: metoda účinné tloušťky podle Wölfela a BennisonaČSN EN 16613

    U vašeho skla může být jinak

    Smyková tuhost mezivrstvy pod trvalým zatížením závisí na jejím druhu a silně na teplotě vody; v teplé vodě klesá. U standardních mezivrstev technické listy dlouhodobou hodnotu neuvádějí a počítá se bez spřažení, tedy s výrazně menší účinnou tloušťkou.

  5. Voda je trvalé zatížení. Pro mezní stav únosnosti se tlak násobí dílčím součinitelem trvalého zatížení a napětí uprostřed desky se počítá s účinnou tloušťkou pro napětí.

    hladina500 mm1 300 mmtlak vody4,91 kPa12,75 kPaokno 1 000 × 800 mmŘez vrstveným sklem · napětí v ohybu [MPa]1212−7,46 MPa (tlak)+7,46 MPa (tah)tlak (−)tah (+)
    Γ\Gamma = 0,3625; GG = 5,31 MPa; 30 °C
    Tlak vody na okno a průběh napětí po tloušťce Vlevo okno ve stěně bazénu s tlakem vody, který roste s hloubkou, vpravo řez dvěma vrstvami skla. Mezivrstva spřahuje vrstvy jen zčásti, proto má každá vrstva vlastní průběh napětí; největší tah 7,46 MPa7{,}46\ \mathrm{MPa} je na líci odvráceném od vody. Ostatní zadání zůstává beze změny.
    σ=γG⋅β⋅q⋅b2tef,σ2=1,35⋅0,3954⋅0,010 137⋅800221,542=7,46 MPa\sigma = \gamma_{\mathrm{G}} \cdot \dfrac{\beta \cdot q \cdot b^2}{t_{\mathrm{ef},\sigma}^2} = 1{,}35 \cdot \dfrac{0{,}3954 \cdot 0{,}010\,137 \cdot 800^2}{21{,}54^2} = 7{,}46\ \mathrm{MPa}
    γG=1,35\gamma_{\mathrm{G}} = 1{,}35, tlak qq v MPa, rozměry v mm
    Příklad bere 1,35 jako pro ostatní stálá zatížení; ČSN EN 1990 ed. 3 uvádí pro zatížení vodou hodnotu nižší, výpočet je tedy na straně bezpečnosti.
    Značky v tomto kroku
    σ\sigma
    napětí v krajním vlákně vrstvy skla [MPa (N/mm²)]
    γG\gamma_{\mathrm{G}}
    dílčí součinitel stálého zatížení
    β\beta
    součinitel napětí desky podepřené po čtyřech hranách
    qq
    náhradní rovnoměrný tlak vody na okno [MPa]
    bb
    kratší strana tabule [mm]
    tef,σt_{\mathrm{ef},\sigma}
    účinná tloušťka pro napětí [mm]
    Γ\Gamma
    součinitel spřažení vrstev (Wölfel a Bennison)
    GG
    modul pružnosti ve smyku mezivrstvy [MPa (N/mm²)]

    Zdroj: ČSN EN 1990 ed. 3

    U vašeho skla může být jinak

    Příklad počítá jen s tlakem vody. Opře-li se o sklo člověk nebo vznikne-li ve skle teplotní napětí, přibývají další zatížení a jejich kombinace, které příklad neřeší.

  6. Pevnost skla při dlouhodobém zatížení klesá. Součinitel doby trvání zatížení se uplatní jen na podíl samotného skla, přínos tepelného předpětí nesnižuje.

    fg,d=kmod⋅fg,kγM,A+fb,k−fg,kγM,v=0,25⋅451,8+70−451,5=6,25+16,67=22,9 MPaf_{\mathrm{g,d}} = \dfrac{k_{\mathrm{mod}} \cdot f_{\mathrm{g,k}}}{\gamma_{\mathrm{M,A}}} + \dfrac{f_{\mathrm{b,k}} - f_{\mathrm{g,k}}}{\gamma_{\mathrm{M,v}}} = \dfrac{0{,}25 \cdot 45}{1{,}8} + \dfrac{70 - 45}{1{,}5} = 6{,}25 + 16{,}67 = 22{,}9\ \mathrm{MPa}
    kmod=0,25k_{\mathrm{mod}} = 0{,}25 podle DIN 18008; ČSN EN 16612 navrhuje pro stálé zatížení 0,29. Příklad bere nižší hodnotu.
    Součinitele kspk_{\mathrm{sp}} a kvk_{\mathrm{v}} jsou v příkladu rovny 1.
    využití 7,46/22,9=33 %7{,}46 / 22{,}9 = 33\ \%
    Značky v tomto kroku
    fg,df_{\mathrm{g,d}}
    návrhová pevnost skla v ohybu [MPa (N/mm²)]
    kmodk_{\mathrm{mod}}
    součinitel trvání zatížení
    fg,kf_{\mathrm{g,k}}
    charakteristická pevnost chlazeného skla v ohybu [MPa (N/mm²)]
    γM,A\gamma_{\mathrm{M,A}}
    dílčí součinitel materiálu pro chlazené sklo (ČSN EN 16612)
    fb,kf_{\mathrm{b,k}}
    charakteristická pevnost v ohybu po předpínacím zpracování [MPa (N/mm²)]
    γM,v\gamma_{\mathrm{M,v}}
    dílčí součinitel materiálu pro povrchové předpětí (ČSN EN 16612)
    kspk_{\mathrm{sp}}
    součinitel profilu povrchu
    kvk_{\mathrm{v}}
    součinitel zpevnění/tvrzení (ČSN EN 16612)

    Zdroje: ČSN EN 16612ČSN EN 1863-1DIN 18008

    U vašeho skla může být jinak

    Pevnost závisí hlavně na druhu skla. Chlazené sklo má pod trvalým zatížením pevnost velmi nízkou, tepelně tvrzené výrazně vyšší. Dílčí součinitel předpjatého skla se v ČSN EN 16612 a v DIN 18008 liší; příklad bere hodnotu na straně bezpečnosti.

  7. Průhyb se počítá z tlaku vody bez dílčího součinitele a s účinnou tloušťkou pro průhyb. Mez průhybu se odvozuje od delší strany okna.

    δ=α⋅q⋅b4E⋅tef,w3=0,06545⋅0,010 137⋅800470 000⋅19,703=0,51 mm\delta = \dfrac{\alpha \cdot q \cdot b^4}{E \cdot t_{\mathrm{ef,w}}^3} = \dfrac{0{,}06545 \cdot 0{,}010\,137 \cdot 800^4}{70\,000 \cdot 19{,}70^3} = 0{,}51\ \mathrm{mm}
    δlim=min⁡(a/240; 13)=min⁡(1 000/240; 13)=4,17 mm\delta_{\mathrm{lim}} = \min(a / 240;\ 13) = \min(1\,000 / 240;\ 13) = 4{,}17\ \mathrm{mm}, využití 12 %12\ \%
    Značky v tomto kroku
    δ\delta
    průhyb [mm]
    α\alpha
    součinitel průhybu desky podepřené po čtyřech hranách
    qq
    náhradní rovnoměrný tlak vody na okno [MPa]
    bb
    kratší strana tabule [mm]
    EE
    modul pružnosti skla [MPa (N/mm²)]
    tef,wt_{\mathrm{ef,w}}
    účinná tloušťka pro průhyb [mm]
    δlim\delta_{\mathrm{lim}}
    mezní průhyb [mm]
    aa
    delší strana tabule [mm]

    Zdroj: ASTM E3401-24

    U vašeho skla může být jinak

    U větších a hlubších oken obvykle rozhoduje průhyb. Výpočet předpokládá dokonale tuhé podepření po obvodu; skutečný rám a spára se mohou poddávat.

  8. Bazénové okno je bezpečnostní prvek. Praskne-li jedna vrstva skla, musí zbylá vrstva unést tlak vody tak, aby napětí nepřekročilo dovolené napětí pro zatížení trvající jeden měsíc. Počítá se bez dílčího součinitele a s tloušťkou jediné zbylé vrstvy. ASTM E3401 připouští výpočtovou cestu jen pro skladby ze tří a více vrstev skla; u dvouvrstvé skladby příkladu je kontrola jen orientační a norma by žádala zkoušku.

    hladina500 mm1 300 mmtlak vody4,91 kPa12,75 kPaokno 1 000 × 800 mmŘez vrstveným sklem · napětí v ohybu [MPa]12prasklá12−18,74 MPa (tlak)+18,74 MPa (tah)tlak (−)tah (+)zbylá vrstva 12 mm · dovolené napětí 24,3 MPa
    Průběh napětí po prasknutí jedné vrstvy Prasklá vrstva nenese a tlak vody přenáší sama zbylá vrstva 12 mm; napětí 18,74 MPa18{,}74\ \mathrm{MPa} se porovnává s dovoleným napětím 24,3 MPa24{,}3\ \mathrm{MPa} podle ASTM E3401. Ostatní zadání zůstává beze změny.
    σ=β⋅q⋅b2t2=0,3954⋅0,010 137⋅800211,72=18,74 MPa\sigma = \dfrac{\beta \cdot q \cdot b^2}{t^2} = \dfrac{0{,}3954 \cdot 0{,}010\,137 \cdot 800^2}{11{,}7^2} = 18{,}74\ \mathrm{MPa}
    dovolené napětí tepelně zpevněného skla pro zatížení trvající 1 měsíc 24,3 MPa24{,}3\ \mathrm{MPa}
    využití 18,74/24,3=77 %18{,}74 / 24{,}3 = 77\ \%
    Značky v tomto kroku
    σ\sigma
    napětí v krajním vlákně vrstvy skla [MPa (N/mm²)]
    β\beta
    součinitel napětí desky podepřené po čtyřech hranách
    qq
    náhradní rovnoměrný tlak vody na okno [MPa]
    bb
    kratší strana tabule [mm]
    tt
    tloušťka vrstvy skla zmenšená o mezní odchylku [mm]

    Zdroj: ASTM E3401-24

    U vašeho skla může být jinak

    Dovolené napětí závisí na druhu skla. Ve skladbě ze tří vrstev nesou po prasknutí jedné zbylé dvě. V tomto příkladu vychází nejvyšší využití právě v orientační kontrole stavu po prasknutí vrstvy skla.

Výsledek příkladu se zobrazí po posledním kroku.

Výsledek příkladu

Neporušená skladba 2 × 12 mm z tepelně zpevněného skla s ionoplastovou mezivrstvou podle tohoto výpočtu vyhoví: napětí je využité na 33 % a průhyb na 12 %. Po prasknutí jedné vrstvy skla vychází ve zbylé vrstvě 18,7 MPa z dovolených 24,3 MPa; tenčí skladba 2 × 10 mm by v téže kontrole dovolené napětí překročila. U skladby ze dvou vrstev je ale kontrola stavu po prasknutí jen orientační: ASTM E3401 připouští výpočtovou cestu jen pro skladby ze tří a více vrstev skla a u dvou vrstev by žádala zkoušku. Výpočet proto nedokládá, že okno ze dvou vrstev po prasknutí jedné z nich tlak vody bezpečně unese.

Využití

  • Napětí 33 % 7,46 proti 22,9 MPa
  • Průhyb 12 % 0,51 proti 4,17 mm
  • Po prasknutí vrstvy skla 77 % orientační kontrola, 18,7 proti 24,3 MPa

Co příklad neřeší

  • užitné zatížení, například osobu opřenou o sklo
  • teplotní napětí ve skle
  • skutečnou tuhost rámu a spáry
  • koncentrace napětí u otvorů, kotev a rohů

Příklad a posouzení vašeho skla

Vzorový příklad na této stránce
  • jedno pevné zadání
  • výpočet uzavřeným vzorcem
  • obvyklé předpoklady, které u vás nemusí platit
  • ukazuje postup, nic nedokládá
Posouzení vašeho skla
  • vaše rozměry, hloubka pod hladinou a skutečné uložení v rámu
  • výpočet metodou konečných prvků se skutečným rozložením tlaku a spolupůsobením mezivrstvy
  • stav po prasknutí vrstvy skla a volba skla a mezivrstvy pro teplotu vody
  • písemná zpráva s odkazy na normy, s předpoklady a hranicemi posouzení

Tloušťka skla může v posouzení vyjít stejná jako v příkladu. Rozdíl je v tom, že posouzení ji dokládá pro vaše bazénové okno a lze ho předložit projektantovi, stavebnímu dozoru nebo dodavateli.

Návrh skla pod vodním tlakem: okna bazénů, jezírek a akvária

Odborný podklad k příkladu: teorie, normy a vzorce, podle kterých je spočítaný, a výslovné vymezení mezí tohoto postupu. Je psán tak, aby si projektant nebo stavební inženýr mohl návrh sám přepočítat a posoudit. Uzavřené vzorce deskové teorie dávají předběžný odhad; pro definitivní návrh velkých nebo bezpečnostně kritických prvků je nejjistější metoda konečných prvků (MKP) a posouzení autorizovanou osobou.

1. Proč je zasklení pod vodou zvláštní případ

Sklo ve stěně bazénu, jezírka nebo akvária se liší od běžného stavebního zasklení dvěma věcmi. Zaprvé je vodní tlak trvalé zatížení: voda na sklo tlačí nepřetržitě, u jezírka nebo bazénu v aquacentru i několik let v kuse. Pevnost skla přitom v čase klesá (podkritický růst trhlin, takzvaná statická únava), takže se musí počítat s dlouhodobou, nikoli krátkodobou pevností. Zadruhé je takové sklo bezpečnostní prvek: jeho selhání znamená únik vody, zaplavení a u bazénu i riziko úrazu nebo utonutí.

Specifikem je, že žádná norma neřeší akvária a bazénová okna přímo: americká ASTM E1300 je výslovně vylučuje, evropská ČSN EN 16612 je svým rozsahem nepokrývá. V praxi se proto používají obecné normy pro konstrukční sklo zatížené kolmo k rovině, aplikované analogicky s vodou jako trvalým zatížením. Jedinou normou přímo pro hydrostatické zatížení lepeného skla je čerstvá ASTM E3401 (2024), ze které příklad přebírá kontrolu rozbitého stavu.

2. Zatížení: hydrostatický tlak vody

Tlak vody roste lineárně s hloubkou pod hladinou:

p(h)=ρ⋅g⋅hp(h) = \rho \cdot g \cdot h pp — tlak [Pa]; ρ\rho — hustota vody (sladká ≈ 1000, mořská ≈ 1025 kg/m³); g=9,81 m/s2g = 9{,}81\ \mathrm{m/s^2}; hh — hloubka pod hladinou [m]. Pravidlo: ≈ 9,81 kPa na každý metr hloubky.

Na svislou tabuli tak působí trojúhelníkové (okno až ke dnu) nebo lichoběžníkové (okno mezi dvěma hloubkami) rozložení. Pro ruční výpočet se nahrazuje rovnoměrným tlakem v ekvivalentní hloubce (těžiště zatížení):

hekv=13⋅h1+23⋅h2,q=ρ⋅g⋅hekv\displaystyle h_{\mathrm{ekv}} = \frac{1}{3} \cdot h_1 + \frac{2}{3} \cdot h_2, \qquad q = \rho \cdot g \cdot h_{\mathrm{ekv}} h1h_1 — hloubka horní hrany okna pod hladinou; h2h_2 — hloubka dolní hrany; qq — náhradní rovnoměrný tlak [MPa] dosazovaný do deskových vzorců. Je mírně na bezpečné straně (nadhodnocuje celkovou sílu).

3. Statické schéma: tabule podepřená po čtyřech hranách

Příklad počítá okno podepřené po všech čtyřech hranách (osazené v rámu nebo drážce po obvodu). To je u okna ve stěně bazénu běžné řešení a rozumný předpoklad. Volnou (nepodepřenou) hranu tento postup záměrně neřeší: tabule s volnou hranou už není „okno“, ale část stěny bazénu: napětí v tahu na volné hraně je výrazně vyšší než uprostřed čtyřhranně podepřené tabule a takový případ patří do MKP. Postup proto také předpokládá, že nad oknem je vždy kus stěny, například ocelový profil nebo železobetonový věnec, o který se horní hrana po celé délce opírá. Ve vzorovém příkladu leží horní hrana okna 0,50 m pod hladinou.

Tabule se chová jako obdélníková deska zatížená příčným tlakem. Maximální ohybové napětí a průhyb se počítají z deskové teorie (Timoshenko):

σmax=β⋅q⋅b2t2δmax=α⋅q⋅b4E⋅t3\displaystyle \sigma_{\mathrm{max}} = \frac{\beta \cdot q \cdot b^2}{t^2} \qquad \delta_{\mathrm{max}} = \frac{\alpha \cdot q \cdot b^4}{E \cdot t^3} bb — kratší strana [mm]; tt — tloušťka [mm]; E=70 000 MPaE = 70\thinspace000\ \mathrm{MPa} — modul pružnosti skla; β\beta, α\alpha — součinitele desky podle poměru stran (níže, prostě podepřené 4 hrany, Poissonovo číslo 0,3).
poměr delší/kratší1,01,21,42,03,0≥ 5
β\beta (napětí)0,2870,3760,4530,6100,7130,75
α\alpha (průhyb)0,0440,0620,0770,1110,1340,142

Součinitele se s poměrem stran nemění lineárně, proto se interpoluje jen mezi sousedními sloupci. Vzorový příklad s poměrem stran 1,25 interpoluje mezi sloupci 1,2 a 1,4.

Návrh musí vyhovět na napětí i na průhyb současně. U větších a hlubších tabulí obvykle rozhoduje průhyb.

4. Pevnost skla a dílčí součinitele (EN 16612 / DIN 18008)

Charakteristická pevnost skla v ohybu (5% kvantil) podle druhu:

Druh sklachlazené sklo (float)tepelně zpevněné sklo (TVG)tepelně tvrzené sklo (ESG, ESG-H)
charakteristická pevnost v ohybu [MPa]45 (EN 572-1)70 (EN 1863-1)120 (EN 12150-1)

Návrhová pevnost se počítá z charakteristické přes součinitele doby trvání zatížení a dílčí materiálové součinitele:

fg,d=kmod⋅ksp⋅fg,kγM,A+kv⋅fb,k−fg,kγM,v\displaystyle f_{\mathrm{g,d}} = \frac{k_{\mathrm{mod}} \cdot k_{\mathrm{sp}} \cdot f_{\mathrm{g,k}}}{\gamma_{\mathrm{M,A}}} + k_{\mathrm{v}} \cdot \frac{f_{\mathrm{b,k}} - f_{\mathrm{g,k}}}{\gamma_{\mathrm{M,v}}} kmodk_{\mathrm{mod}} — součinitel trvání zatížení podle DIN 18008 (pro trvalé zatížení 0,25; ČSN EN 16612 uvádí 0,29), uplatní se jen na chlazené sklo; γM,A=1,8\gamma_{\mathrm{M,A}} = 1{,}8 (chlazené), γM,v=1,5\gamma_{\mathrm{M,v}} = 1{,}5 (předpjaté, hodnota podle DIN 18008; ČSN EN 16612 dává v tab. 1 hodnotu 1,2, výpočet je tedy na bezpečné straně); druhý člen je přínos tepelného předpětí (kv=1,0k_{\mathrm{v}} = 1{,}0).

Pro trvalé vodní zatížení tak vychází návrhová pevnost: Float 6,25 MPa, TVG 22,9 MPa, ESG/ESG-H 56,25 MPa. Nízká hodnota floatu ukazuje, proč se pod trvalou vodou volí tepelně tvrzené a vrstvené sklo. Pevnosti předpjatého skla jsou spočtené s γM,v=1,5\gamma_{\mathrm{M,v}} = 1{,}5 podle DIN 18008; podle ČSN EN 16612 s hodnotou 1,2 by vyšly vyšší. Zatížení se v mezním stavu únosnosti násobí γG=1,35\boldsymbol{\gamma_{\mathrm{G}} = 1{,}35} (trvalé, ČSN EN 1990 ed. 3; pro zatížení vodou uvádí hodnotu nižší, výpočet je tedy na straně bezpečnosti).

5. Vrstvené sklo (VSG) a spřažení mezivrstvy

Bazénové okno se navrhuje jako vrstvené (lepené) sklo VSG — po prasknutí drží úlomky pohromadě a nese zbytkové zatížení. Dvě nebo více vrstev skla spojuje mezivrstva, jejíž tuhost (modul pružnosti ve smyku GG) určuje, jak vrstvy spolupracují. Účinná tloušťka se počítá metodou Wölfel–Bennison přes součinitel spřažení Γ\Gamma:

Γ=11+4,8⋅E⋅t⋅tintG⋅b2tef,w=(∑ti3+12⋅Γ⋅Is)1/3\displaystyle \Gamma = \frac{1}{1 + \dfrac{4{,}8 \cdot E \cdot t \cdot t_{\mathrm{int}}}{G \cdot b^2}} \qquad t_{\mathrm{ef,w}} = \left(\sum t_i^3 + 12 \cdot \Gamma \cdot I_{\mathrm{s}}\right)^{1/3} Γ=0\Gamma = 0 vrstvy bez spřažení (dolní mez), Γ=1\Gamma = 1 monolit (horní mez); tintt_{\mathrm{int}} — tloušťka mezivrstvy; GG — modul pružnosti mezivrstvy ve smyku; bb — kratší rozpětí; IsI_{\mathrm{s}} — „patrová“ kvadratická charakteristika průřezu.

Pozor: spřažení nezávisí na holém GG, ale na poměru G\boldsymbol{G} k tloušťce mezivrstvy (smyková tuhost na plochu). Ionoplastová mezivrstva se standardně dodává v tloušťce 1,52 mm, PVB a EVA v tloušťce 0,76 mm; tlustší mezivrstva spřažení snižuje.

Modul pružnosti mezivrstev ve smyku GG [MPa], návrhový stav: trvalé zatížení (asi 10 let)

Fólie20 °C25 °C30 °C40 °C50 °Ctloušťka [mm]
Ionoplast86,635,05,312,952,001,52
EVA tuhá / strukturální–––––0,76
PVB tuhé / strukturální0,390,29–––0,76
EVA standardní–––––0,76
PVB standardní–––––0,76

Pomlčka v tabulce znamená, že technický list pro dlouhodobé zatížení hodnotu neuvádí; výpočet počítá vrstvy bez spřažení (Γ=0\Gamma = 0).

Zdroj dat. Všechny hodnoty jsou na stejném základě: dlouhodobé zatížení (≈ 10 let), ne 24 hodin. Pro vodu je to správně a nemíchají se různé doby. Hodnoty ionoplastu jsou z měřeného desetiletého sloupce technického listu (hodnota 40 °C odpovídá 15 letům podle ASTM E3401). U tuhého PVB uvádí technický list desetiletou hodnotu jen do 25 °C. Pro standardní PVB a EVA (standardní i tuhou) technické listy dlouhodobou hodnotu neuvádějí: standardní PVB je pod trvalým zatížením zrelaxované a u EVA listy končí u 24 hodin. Kde hodnota chybí, výpočet ji neodhaduje a počítá vrstvy bez spřažení (Γ=0\Gamma = 0), tedy na bezpečné straně.

6. Stav po prasknutí jedné vrstvy skla (ASTM E3401)

U bezpečnostního prvku se kontroluje i stav po prasknutí jedné vrstvy skla. ASTM E3401 vede tento postup výpočtem metodou konečných prvků; příklad ho přebírá zjednodušeně uzavřeným vzorcem a hodnoty je u konkrétního návrhu třeba ověřit v plném textu normy. Postup: výpočet se zopakuje se zbylými vrstvami a napětí v nich se omezí na dovolené napětí pro zatížení trvající 1 měsíc. Dovolená napětí podle ASTM E3401 závisí na druhu skla a době trvání zatížení. Pro zatížení trvající 1 měsíc je to například 5,4 MPa u chlazeného a 55,4 MPa u kaleného skla; příklad z tepelně zpevněného skla počítá s hodnotou pro tento druh skla.

Průhyb je dle ASTM E3401 omezen na L/240\boldsymbol{L/240}, nejvýše 13 mm. U tepelně tvrzeného skla pod vodou se doporučuje ESG-H (tepelně tvrzené s prohřívací zkouškou) kvůli nižšímu riziku samovolného prasknutí vlivem sulfidu nikelnatého (NiS).

7. Výrobní tolerance tloušťky (EN 572-2)

Sklo může přijít na spodní hranici tolerance. Příklad proto počítá s minimální tloušťkou (jmenovitá − odchylka), což je na bezpečné straně: napětí klesá s druhou mocninou tloušťky (1/t21/t^2), průhyb se třetí (1/t31/t^3).

Například u tabule 6 mm je mezní odchylka ±0,2 mm a u tabule 12 mm ±0,3 mm. Hodnoty pro ostatní tloušťky uvádí ČSN EN 572-2.

8. Velké stěny: akrylát (PMMA) místo skla

Pro velké prosklené stěny bazénů, vyhlídkové bazény s převislým koncem, podvodní tunely a velká veřejná akvária se obvykle nepoužívá sklo, ale litý akrylát (PMMA). Akrylát se odlévá v silných deskách a dá se chemicky spojovat do prakticky bezešvých panelů značných rozměrů a zakřivených tvarů. Má nižší modul pružnosti než sklo (≈ 3 000 MPa proti 70 000 MPa), je houževnatý (nepraská křehce) a navrhuje se na dotvarování (creep) pod trvalým zatížením. Tlusté akrylátové konstrukce pro pobyt osob se posuzují podle ASME PVHO-1 a vždy na základě inženýrského návrhu výrobce a MKP. Postup na této stránce akrylát neřeší, protože jde o jiný materiál i jiný postup. Pro takové konstrukce je správnou cestou specializovaný dodavatel a posudek.

9. Jak se přistupuje k akváriím

Akvárium je tatáž fyzika (svislé sklo pod hydrostatickým tlakem), ale s nižší mírou rizika: vyleje se akvárium, ne celý bazén. Proto u akvárií existuje i „orientační“ tradice: kalkulačky pro chovatele používají jeden bezpečnostní součinitel (kolem 3,8) a běžně vycházejí s chlazeným (float) sklem 8–12 mm, často s horní výztuhou (eurobracing), která uzavře otevřenou horní hranu. Tloušťku skla akvária toutéž deskovou metodou rozebírá stránka tloušťka skla akvária, včetně rozdílu mezi výpočtem podle normy a orientačním přístupem trhu. U bazénového okna naopak žádný orientační přístup nedává smysl: počítá se výhradně podle normy.

10. Proč metoda konečných prvků (MKP) dává největší jistotu

Klíčové. Příklad je spočítaný uzavřenými vzorci pro ideální desku. To je rychlé a pro předběžný odhad vhodné, ale je to zjednodušení. MKP (metoda konečných prvků) počítá jinak a přesněji.

MKP modeluje celé skutečné napěťové pole po ploše tabule, ne jen jednu maximální hodnotu ze vzorce. Zachytí reálnou tuhost uložení (rám není dokonale tuhá podpora), viskoelastické chování mezivrstvy, lichoběžníkové i částečné zatížení, koncentrace napětí u otvorů, kotev a rohů, přesnou účinnou tloušťku lepeného skla i podrobný stav po prasknutí. Proto u velkých, hlubokých nebo bezpečnostně kritických prvků dává MKP největší jistotu, a definitivní návrh proto patří do MKP a do rukou autorizované osoby. Vzorový příklad ukazuje postup a to, na čem návrh stojí.

11. Meze postupu (co zjednodušuje)

  • Trojúhelníkové zatížení nahrazuje rovnoměrným tlakem v ekvivalentní hloubce (mírně konzervativní).
  • Předpokládá ideální prosté podepření po 4 hranách; reálná tuhost rámu a spáry se neřeší.
  • Součinitele desky platí pro Poissonovo číslo 0,3 (ČSN EN 16612 uvádí pro sklo 0,23, rozdíl činí jednotky procent).
  • Vrstvené sklo se počítá pro dvě nebo tři stejné vrstvy skla metodou účinné tloušťky; čtyři a více vrstev a nepravidelné skladby patří do MKP.
  • Moduly pružnosti mezivrstev ve smyku jsou pro trvalé zatížení; u ionoplastu a tuhého PVB z technických listů; kde list hodnotu neuvádí, počítá se bez spřažení (viz tabulka výše).
  • Nepočítá užitné zatížení (osoba opřená o sklo), teplotní napětí, koncentrace u otvorů a kotev.
  • Je to vzorový příklad, ne posouzení.

12. Zdroje

  1. ČSN EN 16612. Sklo ve stavebnictví – Stanovení únosnosti příčně zatížených tabulí skla výpočtem. Praha: Česká agentura pro standardizaci, 2020. Charakteristické pevnosti a návrhová pevnost skla v ohybu.
  2. ČSN EN 1990 ed. 3. Eurokód – Zásady navrhování konstrukcí a geotechnických staveb. Praha: Česká agentura pro standardizaci, 2024. Dílčí součinitel trvalého zatížení pro mezní stav únosnosti.
  3. ČSN EN 572-1+A1. Sklo ve stavebnictví – Základní výrobky ze sodnovápenatokřemičitého skla – Část 1: Definice a obecné fyzikální a mechanické vlastnosti. Praha: ÚNMZ, 2017. Charakteristická pevnost plaveného (chlazeného) skla v ohybu.
  4. ČSN EN 572-2. Sklo ve stavebnictví – Základní výrobky ze sodnovápenatokřemičitého skla – Část 2: Sklo float. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2012. Jmenovité tloušťky a jejich mezní odchylky, z nichž příklad počítá minimální tloušťku.
  5. ČSN EN 1863-1. Sklo ve stavebnictví – Tepelně zpevněné sodnovápenatokřemičité sklo – Část 1: Definice a popis. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2012. Tepelně zpevněné sklo.
  6. ČSN EN 12150-1+A1. Sklo ve stavebnictví – Tepelně tvrzené sodnovápenatokřemičité bezpečnostní sklo – Část 1: Definice a popis. Praha: Česká agentura pro standardizaci, 2020. Tepelně tvrzené sklo.
  7. ČSN EN ISO 12543-1. Sklo ve stavebnictví – Vrstvené sklo a vrstvené bezpečnostní sklo – Část 1: Definice a popis součástí. Praha: Česká agentura pro standardizaci, 2022. Vymezení vrstveného (lepeného) bezpečnostního skla.
  8. ČSN EN 16613. Sklo ve stavebnictví – Vrstvené sklo a vrstvené bezpečnostní sklo – Stanovení viskoelastických vlastností mezivrstvy. Praha: Česká agentura pro standardizaci, 2026. Rámec pro stanovení modulu pružnosti mezivrstvy ve smyku; hodnoty v příkladu jsou z technických listů výrobců.
  9. DIN 18008: německá norma pro navrhování skla ve stavebnictví; srovnávací podklad k dílčím součinitelům a součiniteli doby trvání zatížení.
  10. ASTM E3401-24: americká norma pro vrstvené sklo pod hydrostatickým zatížením; dovolená napětí, mezní průhyb a posudek rozbitého stavu.
  11. ASTM E1300: americká norma pro únosnost zasklení; ve svém rozsahu akvária výslovně vylučuje.
  12. ASME PVHO-1: americký předpis pro tlakové prostory s pobytem osob; podklad pro návrh litého akrylátu (PMMA), který postup na této stránce neřeší.
  13. TIMOSHENKO, Stephen P. a WOINOWSKY-KRIEGER, Sergius. Theory of plates and shells. 2. vyd. New York: McGraw-Hill, 1959. Součinitele obdélníkové desky podepřené po čtyřech hranách.
  14. Metoda účinné tloušťky vrstveného skla podle Wölfela a Bennisona.
  15. Technické listy výrobců mezivrstev (standardní a strukturální PVB, ionoplast): modul pružnosti ve smyku pro trvalé zatížení podle teploty. Orientační hodnoty; pro konkrétní výrobek je ověřte.

Vzorový příklad slouží ke vzdělávání a k předběžné úvaze. Není posouzením, statickým výpočtem, projektovou dokumentací ani cenovou nabídkou či podkladem pro objednávku a realizaci a nenahrazuje posouzení autorizovanou osobou. Pro definitivní návrh, zejména velkých a bezpečnostně kritických konstrukcí, je nutné individuální posouzení výpočtem metodou konečných prvků.

Přehled značek

Všechny značky příkladu seřazené podle prvního výskytu. Odkaz v posledním sloupci vede na krok, v němž značka poprvé vstupuje do výpočtu.

Značka Význam Jednotka Krok
p1p_1 tlak vody na horní hraně okna Pa 1
p2p_2 tlak vody na dolní hraně okna Pa 1
ρ\rho hustota vody kg/m³ 1
gg tíhové zrychlení m/s² 1
h1h_1 hloubka horní hrany okna pod hladinou m 1
h2h_2 hloubka dolní hrany okna pod hladinou m 1
hekvh_{\mathrm{ekv}} náhradní hloubka pro rovnoměrný tlak m 1
qq náhradní rovnoměrný tlak vody na okno Pa 1
aa delší strana tabule mm 2
bb kratší strana tabule mm 2
β\beta součinitel napětí desky podepřené po čtyřech hranách – 2
α\alpha součinitel průhybu desky podepřené po čtyřech hranách – 2
tt tloušťka vrstvy skla zmenšená o mezní odchylku mm 3
Γ\Gamma součinitel spřažení vrstev (Wölfel a Bennison) – 4
EE modul pružnosti skla MPa (N/mm²) 4
tintt_{\mathrm{int}} tloušťka mezivrstvy mm 4
GG modul pružnosti ve smyku mezivrstvy MPa (N/mm²) 4
hsh_{\mathrm{s}} vzdálenost středních rovin krajních vrstev skla mm 4
IsI_{\mathrm{s}} příspěvek posunutí vrstev k momentu setrvačnosti (Steinerova věta) na jednotku šířky mm³ 4
tef,wt_{\mathrm{ef,w}} účinná tloušťka pro průhyb mm 4
tef,σt_{\mathrm{ef},\sigma} účinná tloušťka pro napětí mm 4
σ\sigma napětí v krajním vlákně vrstvy skla MPa (N/mm²) 5
γG\gamma_{\mathrm{G}} dílčí součinitel stálého zatížení – 5
fg,df_{\mathrm{g,d}} návrhová pevnost skla v ohybu MPa (N/mm²) 6
kmodk_{\mathrm{mod}} součinitel trvání zatížení – 6
fg,kf_{\mathrm{g,k}} charakteristická pevnost chlazeného skla v ohybu MPa (N/mm²) 6
γM,A\gamma_{\mathrm{M,A}} dílčí součinitel materiálu pro chlazené sklo (ČSN EN 16612) – 6
fb,kf_{\mathrm{b,k}} charakteristická pevnost v ohybu po předpínacím zpracování MPa (N/mm²) 6
γM,v\gamma_{\mathrm{M,v}} dílčí součinitel materiálu pro povrchové předpětí (ČSN EN 16612) – 6
kspk_{\mathrm{sp}} součinitel profilu povrchu – 6
kvk_{\mathrm{v}} součinitel zpevnění/tvrzení (ČSN EN 16612) – 6
δ\delta průhyb mm 7
δlim\delta_{\mathrm{lim}} mezní průhyb mm 7
Časté otázky
Jak navrhnout sklo do stěny bazénu?

Okno ve stěně bazénu se počítá jako obdélníková deska podepřená po čtyřech hranách a zatížená hydrostatickým tlakem vody, který roste s hloubkou. Voda je trvalé zatížení, takže se počítá s dlouhodobou pevností skla a návrh se kontroluje na napětí i průhyb. Charakteristické pevnosti se berou z ČSN EN 16612, součinitel trvání zatížení a dílčí součinitel předpjatého skla (hodnota na bezpečné straně) z DIN 18008, protože evropské normy bazénová okna přímo neřeší. Bazénové okno je bezpečnostní prvek, proto se navrhuje jako vrstvené sklo (VSG) a kontroluje se i stav po prasknutí jedné vrstvy skla po vzoru ASTM E3401.

Mohu si výpočet přepočítat pro vlastní rozměry?

Stránka ukazuje jedno pevné zadání, aby byl vidět postup a rozhodnutí, která výpočet obsahuje. Pro jiné rozměry, hloubku, druh skla nebo mezivrstvu se mění vstupy téměř každého kroku, proto příklad nelze přenést na jiné okno pouhou úměrou. Výpočet pro konkrétní bazénové okno zpracuji jako odborné posouzení.

Jaké sklo patří do bazénového okna?

Vrstvené sklo (VSG) z tepelně zpevněného (TVG) nebo tepelně tvrzeného skla. Tvrzené sklo je pevnější, po prasknutí ale nese méně, protože se rozpadne na drobné úlomky. Použije-li se, volí se prohřívané tepelně tvrzené sklo (ESG-H, zkouška prohříváním podle ČSN EN 14179-1), které riziko samovolného prasknutí vlivem sulfidu nikelnatého snižuje, i když ho nevylučuje. Vrstvené sklo po prasknutí drží úlomky pohromadě a nese zbytkové zatížení. Monolitické (nelepené) sklo se u bazénového okna nedoporučuje: při prasknutí selže naráz a voda unikne.

Co je kontrola stavu po prasknutí podle ASTM E3401?

U bezpečnostního prvku se kontroluje i stav po prasknutí jedné vrstvy skla: výpočet se zopakuje se zbylými vrstvami a napětí v nich se omezí na dovolené napětí pro zatížení trvající jeden měsíc. Ve vzorovém příkladu na této stránce vychází v této kontrole nejvyšší využití; u skladby ze dvou vrstev je ale jen orientační. Průhyb je podle ASTM E3401 omezen na L/240L/240, nejvýše 13 mm.

Kdy se místo skla použije akrylát (PMMA)?

Pro velké prosklené stěny bazénů, vyhlídkové bazény s převislým koncem, podvodní tunely a velká veřejná akvária se obvykle používá litý akrylát (PMMA), který se dá chemicky spojovat do bezešvých panelů značných rozměrů. Navrhuje se jinak: na dotvarování pod trvalým zatížením a u konstrukcí pro pobyt osob podle ASME PVHO-1. Postup na této stránce ho neřeší.

Nahrazuje vzorový příklad posouzení bazénového okna?

Ne. Je to výpočet jednoho pevného zadání uzavřenými vzorci. Není to posouzení, statický výpočet, projektová dokumentace ani cenová nabídka. Definitivní návrh, zejména u velkých a bezpečnostně kritických oken, patří do výpočtu metodou konečných prvků (MKP) a k posouzení autorizovanou osobou.

Potřebujete bazénové okno posoudit pro konkrétní stavbu?

Napište rozměry, hloubku pod hladinou, uložení a typ skla. Připravím odborné posouzení skla včetně stavu po prasknutí vrstvy skla.

Nezávazná poptávka →
Jak citovat

SÁZOVSKÝ, Miroslav. Jak silné sklo do stěny bazénu? Vzorový výpočet krok za krokem [online]. Brno: Miroslav Sázovský, 2026 [aktualizováno 2026-11-16; cit. doplňte datum]. Dostupné z: https://specialistanasklo.cz/nastroje/navrh-skla-do-steny-bazenu/