Z čeho se skládá návrhová pevnost skla

Jak nástroj počítá

Návrhová pevnost skla podle dvou norem

Návrhová pevnost skla v ohybu $f_{\mathrm{g,d}}$ říká, jaké tahové napětí smí sklo při posouzení nést. Obě normy ji skládají ze dvou částí. První je vlastní pevnost skla, kterou snižuje doba zatížení, stav povrchu a opracování hrany. Druhou je povrchové předpětí, které do skla vnese tepelné nebo chemické zpracování. EN 19100-1:2026 počítá pevnost vzorcem (A.1) v informativní příloze A [1]:

ČSN EN 16612 má pro chlazené sklo vztah (4) a pro předpjaté sklo vztah (6) [2]:

Kde se normy rozcházejí

Doba zatížení. V EN 19100-1 se součinitel $k_{\mathrm{mod}}$ z tabulky použije jen u chlazeného skla, u předpjatého skla je roven 1. ČSN EN 16612 jím násobí podíl skla vždy, tedy i u tvrzeného skla. Nejvíc se proto normy rozcházejí u předpjatého skla zatíženého trvale, například vlastní tíhou: u tepelně tvrzeného floatu ve třídě CC2 dává ČSN EN 16612 N/mm² a EN 19100-1 N/mm².

Vlastní úvaha, norma zdůvodnění neuvádí. Pokles pevnosti s dobou zatížení způsobuje statická únava skla, tedy pomalý růst trhlin, ke kterému je potřeba tah na hrotu trhliny a vlhkost [4, kap. 5.4]. U předpjatého skla leží povrchové vady v tlačené vrstvě. Dokud zatížení nevyčerpá předpětí, trhliny nerostou a na době zatížení nezáleží; tak lze číst pravidlo EN 19100-1. Pokud dlouhodobé zatížení předpětí vyčerpá, jsou hroty trhlin v tahu po celou dobu jeho působení. ČSN EN 16612 snižuje součinitelem $k_{\mathrm{mod}}$ podíl skla i u předpjatého skla, příloha A EN 19100-1 takové snížení nemá.

Třída následků. Dílčí součinitele $\gamma_{\mathrm{M}}$ a $\gamma_{\mathrm{P}}$ závisejí v EN 19100-1 na třídě následků CC1 až CC3 a na návrhové situaci. ČSN EN 16612 má jedinou dvojici navržených hodnot (tab. 1). Její dílčí součinitele zatížení platí pro výplně s třídou následků nižší než CC1 (čl. 7.2); srovnání ve třídách CC1 až CC3 proto ukazuje jen rozdíl v návrhové pevnosti. Prvky třídy CC0 odkazuje EN 19100-1 zpět na EN 16612.

Předpětí. Součiniteli $k_{\mathrm{v}}$ odpovídá v EN 19100-1 součinitel $k_{\mathrm{p}}$ pro výrobní proces se stejnými hodnotami; nový je $k_{\mathrm{e,p}}$ pro hranu nebo otvor. Přibyl interferenční součinitel $k_{\mathrm{i}}$. Je menší než 1 a stojí ve jmenovateli, podíl předpětí tedy zvyšuje. Vyjadřuje příznivé statistické vzájemné ovlivnění rozdělení pevnosti skla a předpětí [1, čl. A.3]: nízká pevnost skla a nízké předpětí se v jednom bodě potkají jen s malou pravděpodobností.

Hrana a velikost. EN 19100-1 nezná sámovanou hranu jako zvláštní stupeň opracování. Řezané hraně předpjatého skla se má při ověření u hrany nebo otvoru v tahu vyhnout (tab. A.5). Součinitele velikosti $\lambda_{A}$ a $\lambda_{l}$ lze brát rovny 1, dokud plocha tabule nepřesáhne 18 m² a žádná strana 6 m [1, čl. A.3, pozn. 1].

Informativní příloha a národní příloha

Příloha A je informativní. O jejím použití rozhoduje národní příloha; pokud nic neuvádí, lze přílohu A použít [1, čl. A.1]. Dílčí součinitele v tabulce 8.1 jsou národně stanovené parametry. Česká národní příloha k EN 19100-1 k 1. 10. 2026 nevyšla, nástroj proto počítá s doporučenými hodnotami normy.

Kde nástroj nestačí

Nástroj dává pevnost, ne posudek. Napětí od zatížení, vrstvené a izolační sklo, uložení a stav po porušení patří do výpočtu konkrétního prvku. V kombinaci zatížení s různou dobou trvání se smí vzít $k_{\mathrm{mod}}$ podle nejkratšího zatížení, posoudit se ale musí všechny kombinace, protože rozhodovat může i ta, která nedává největší napětí [1, čl. A.3].

Zdroje

1. EN 19100-1:2026. Eurocode 10 – Design of glass structures – Part 1: General rules. Brussels: European Committee for Standardization, 2026. Tab. 5.2, 5.3 a 8.1; příloha A, čl. A.3, vzorec (A.1) a tab. A.1 až A.6.
2. ČSN EN 16612. Sklo ve stavebnictví – Stanovení únosnosti příčně zatížených tabulí skla výpočtem. Praha: Česká agentura pro standardizaci, 2020. Čl. 5.2, 7.1, 7.2, 8.1, 8.2 a 9.1.4, tab. 1 a 4 až 7; příloha A, čl. A.1.1.2 a tab. A.5.
3. EN 19100-2:2026. Eurocode 10 – Design of glass structures – Part 2: Out-of-plane loaded glass components. Brussels: European Committee for Standardization, 2026. Kap. 9, tab. 9.1.
4. WAGNER, Ekkehard. Glasschäden. Band 2: Fraktografie – Einführung in die Bruchoberflächenbeurteilung für Praktiker. Bad Wörishofen: Holzmann Medien, 2024. ISBN 978-3-7783-1767-9. Kap. 5.4.

Posudek ani výpočet není projekt. Za nové návrhy s projekční odpovědností je nutné objednat autorizovanou osobu.