Přeskočit na obsah
Nástroje / účinná tloušťka

Účinná tloušťka vrstveného skla

Jedna deska z vrstveného skla 66.2 spočítaná krok za krokem podle informativní přílohy A normy EN 19100-2:2026: parametr spřažení, účinná tloušťka pro průhyb a pro napětí, meze spřažení a převod na součinitel přenosu smyku ČSN EN 16612. Příklad platí pro uvedené zadání, není to posouzení vašeho prvku.

vzorový příkladEN 19100-2:2026příloha A

Zadání příkladu

pevné zadání, nepřepočítává se
prvek
deska 1 000 × 2 000 mm prostě podepřená na čtyřech hranách, rovnoměrné zatížení
skladba
vrstvené sklo 66.2: dvě vrstvy skla 6 mm, mezivrstva tloušťky 0,76 mm
mezivrstva
standardní PVB, teplota 30 °C, doba zatížení 3 s (poryv větru)
materiál
sklo E=70 000 N/mm2E = 70\,000\ \mathrm{N/mm^2}, ν=0,23\nu = 0{,}23

Postup výpočtu

8 kroků
  1. Účinná tloušťka potřebuje tloušťky skleněných vrstev a vzdálenosti jejich středních rovin od střední roviny tabule. Norma polohu střední roviny výslovně neupřesňuje; příklad ji klade do těžiště skleněných vrstev (předpoklad výpočtu). Mezivrstva do tuhosti nepřispívá, jen vrstvy oddaluje.

    d1=+6+0,762=+3,38 mm,d2=−3,38 mmd_1 = +\dfrac{6 + 0{,}76}{2} = +3{,}38\ \mathrm{mm}, \quad d_2 = -3{,}38\ \mathrm{mm}
    ∑hi3=63+63=432 mm3,∑hi⋅di2=2⋅6⋅3,382=137,1 mm3\sum h_i^3 = 6^3 + 6^3 = 432\ \mathrm{mm^3}, \quad \sum h_i \cdot d_i^2 = 2 \cdot 6 \cdot 3{,}38^2 = 137{,}1\ \mathrm{mm^3}
    Značky v tomto kroku
    did_{i}
    vzdálenost střední roviny vrstvy ii od střední roviny tabule (EN 19100-2) [mm]
    hih_i
    tloušťka vrstvy skla ii [mm]
    hinth_{\mathrm{int}}
    tloušťka mezivrstvy [mm]

    Zdroj: EN 19100-2:2026, příloha A, čl. A.4, obr. A.1

    U vašeho skla může být jinak

    U nestejných vrstev leží těžiště skla blíž silnější vrstvě a vzdálenosti středních rovin se liší. Tlustší mezivrstva vrstvy víc oddálí a zvětší možný přínos spřažení.

  2. Krajní případy jsou vrstvy, které po sobě volně kloužou, a průřez působící jako celek. Jejich ohybové tuhosti vstupují do parametru spřažení v kroku 5.

    Dabs=E⋅∑hi312⋅(1−ν2)=70 000⋅43212⋅(1−0,232)=2,661⋅106 N⋅mmD_{\mathrm{abs}} = \dfrac{E \cdot \sum h_i^3}{12 \cdot (1 - \nu^2)} = \dfrac{70\,000 \cdot 432}{12 \cdot (1 - 0{,}23^2)} = 2{,}661 \cdot 10^6\ \mathrm{N{\cdot}mm}
    Dfull=E⋅(∑hi3+12⋅∑hi⋅di2)12⋅(1−ν2)=70 000⋅2 07712⋅0,9471=12,793⋅106 N⋅mmD_{\mathrm{full}} = \dfrac{E \cdot \left(\sum h_i^3 + 12 \cdot \sum h_i \cdot d_i^2\right)}{12 \cdot (1 - \nu^2)} = \dfrac{70\,000 \cdot 2\,077}{12 \cdot 0{,}9471} = 12{,}793 \cdot 10^6\ \mathrm{N{\cdot}mm}
    DabsDfull=4322 077=0,208\dfrac{D_{\mathrm{abs}}}{D_{\mathrm{full}}} = \dfrac{432}{2\,077} = 0{,}208
    Značky v tomto kroku
    DabsD_{\mathrm{abs}}
    ohybová tuhost bez spřažení [N·mm]
    DfullD_{\mathrm{full}}
    ohybová tuhost při plném spřažení [N·mm]
    EE
    modul pružnosti skla [MPa (N/mm²)]
    ν\nu
    Poissonův součinitel skla
    hih_i
    tloušťka vrstvy skla ii [mm]
    did_{i}
    vzdálenost střední roviny vrstvy ii od střední roviny tabule (EN 19100-2) [mm]

    Zdroje: EN 19100-2:2026, příloha A, vzorce (A.5) a (A.6)EN 19100-1:2026, tab. 5.1

    U vašeho skla může být jinak

    Plné spřažení zvětší tuhost desky ze dvou stejných vrstev mnohonásobně; u tří vrstev je rozdíl mezi mezemi ještě větší.

  3. Součinitel Ψp\Psi_{\mathrm{p}} nese u desek vliv rozměrů, uložení a druhu zatížení. Pro desku prostě podepřenou na čtyřech hranách s rovnoměrným zatížením se bere z tabulky A.1 podle poměru stran a delší strany; mezi hodnotami tabulky se lineárně interpoluje.

    a=1 000 mma = 1\,000\ \mathrm{mm}
    b=2 000 mmb = 2\,000\ \mathrm{mm}
    Uložení desky Deska a×ba \times b prostě podepřená na čtyřech hranách, rovnoměrné zatížení.
    λ=ab=1 0002 000=0,50,b=2 000 mm\lambda = \dfrac{a}{b} = \dfrac{1\,000}{2\,000} = 0{,}50, \quad b = 2\,000\ \mathrm{mm}
    Ψp=12,484⋅10−6 mm−2\Psi_{\mathrm{p}} = 12{,}484 \cdot 10^{-6}\ \mathrm{mm^{-2}} (deska na čtyřech hranách, rovnoměrné zatížení; poměr stran i délka strany leží v uzlu tabulky)
    Značky v tomto kroku
    Ψp\Psi_{\mathrm{p}}
    součinitel zatížení a okrajových podmínek desky [mm⁻²]
    λ\lambda
    poměr kratší a delší strany tabule
    aa
    kratší strana tabule [mm]
    bb
    delší strana tabule [mm]

    Zdroj: EN 19100-2:2026, příloha A, čl. A.5.2, tab. A.1

    U vašeho skla může být jinak

    Jiné uložení, bodové nebo liniové zatížení mají v tabulce A.1 jiné hodnoty. Mimo rozsah tabulky příklad parametr spřažení nepočítá a uvádí jen meze (předpoklad výpočtu); pro delší hrany norma odkazuje na odbornou literaturu.

  4. Modul pružnosti ve smyku mezivrstvy silně závisí na teplotě a na tom, jak dlouho zatížení působí. Pro standardní PVB při 30 °C a poryvu větru 3 s je hodnota z orientačních řad technických listů; mezi tabelovanými teplotami a dobami se interpoluje logaritmicky (předpoklad výpočtu).

    Gint=1,70 MPaG_{\mathrm{int}} = 1{,}70\ \mathrm{MPa} (standardní PVB, 30 °C, 3 s)
    Pro modely úrovně 2 a 3 by se měl modul volit s ohledem na dobu trvání zatížení a teplotu.
    Značky v tomto kroku
    GintG_{\mathrm{int}}
    modul pružnosti ve smyku mezivrstvy [MPa (N/mm²)]

    Zdroje: EN 19100-1:2026, čl. 5.2(1), 7.2.2(3) a (4)předpoklad výpočtu: orientační řady z technických listů mezivrstev

    U vašeho skla může být jinak

    Při nižší teplotě nebo kratším působení zatížení je mezivrstva tužší, pod stálým zatížením v létě smyk prakticky nepřenáší. V posouzení musí být k dispozici návrhové hodnoty modulu konkrétní mezivrstvy, stanovené zkouškou podle EN 16613 nebo podle národních dokumentů; jinak platí úroveň 1 podle tab. 7.1.

  5. Parametr spřažení vyjadřuje, jakou část smyku mezivrstva přenese: od 0, kdy vrstvy po sobě kloužou, do 1, kdy průřez působí jako celek. Pro desku ze dvou vrstev ho dává vzorec (A.4).

    η=11+hint⋅EGint⋅(1−ν2)⋅DabsDfull⋅h1⋅h2h1+h2⋅Ψp\eta = \dfrac{1}{1 + \dfrac{h_{\mathrm{int}} \cdot E}{G_{\mathrm{int}} \cdot (1 - \nu^2)} \cdot \dfrac{D_{\mathrm{abs}}}{D_{\mathrm{full}}} \cdot \dfrac{h_1 \cdot h_2}{h_1 + h_2} \cdot \Psi_{\mathrm{p}}}
    η=11+0,76⋅70 0001,70⋅0,9471⋅0,208⋅6⋅66+6⋅12,484⋅10−6=11+0,257=0,795\eta = \dfrac{1}{1 + \dfrac{0{,}76 \cdot 70\,000}{1{,}70 \cdot 0{,}9471} \cdot 0{,}208 \cdot \dfrac{6 \cdot 6}{6 + 6} \cdot 12{,}484 \cdot 10^{-6}} = \dfrac{1}{1 + 0{,}257} = 0{,}795
    Značky v tomto kroku
    η\eta
    parametr spřažení (EN 19100-2)
    hinth_{\mathrm{int}}
    tloušťka mezivrstvy [mm]
    EE
    modul pružnosti skla [MPa (N/mm²)]
    GintG_{\mathrm{int}}
    modul pružnosti ve smyku mezivrstvy [MPa (N/mm²)]
    ν\nu
    Poissonův součinitel skla
    DabsD_{\mathrm{abs}}
    ohybová tuhost bez spřažení [N·mm]
    DfullD_{\mathrm{full}}
    ohybová tuhost při plném spřažení [N·mm]
    hih_i
    tloušťka vrstvy skla ii [mm]
    Ψp\Psi_{\mathrm{p}}
    součinitel zatížení a okrajových podmínek desky [mm⁻²]

    Zdroj: EN 19100-2:2026, příloha A, čl. A.5.2, vzorec (A.4)

    U vašeho skla může být jinak

    Pro desku ze tří vrstev platí vzorec (A.7), pro nosníky vzorce (A.8) a (A.9). Pro nosník ze dvou vrstev různé tloušťky příloha A vzorec nedává.

  6. Účinná tloušťka pro průhyb je tloušťka monolitické desky se stejným průhybem. Leží mezi mezemi bez spřažení a s plným spřažením.

    6789101112131410 °C20 °C30 °C40 °C50 °Cmmplné spřaženípři 3 sbez spřažení
    Účinná tloušťka pro průhyb podle teploty mezivrstvy Křivka pro dobu zatížení 3 s při teplotě mezivrstvy 10 až 50 °C; vybarvené pásmo leží mezi mezemi spřažení η=0\eta = 0 a η=1\eta = 1. Ostatní zadání zůstává beze změny; graf je ilustrace, ne podklad k odečítání pro jinou skladbu.
    hef,w=1η∑hi3+12⋅∑hi⋅di2+1−η∑hi33=10,7952 077+0,2054323=10,53 mmh_{\mathrm{ef,w}} = \sqrt[3]{\dfrac{1}{\dfrac{\eta}{\sum h_i^3 + 12 \cdot \sum h_i \cdot d_i^2} + \dfrac{1 - \eta}{\sum h_i^3}}} = \sqrt[3]{\dfrac{1}{\dfrac{0{,}795}{2\,077} + \dfrac{0{,}205}{432}}} = 10{,}53\ \mathrm{mm}
    meze: η=0\eta = 0: 4323=7,56 mm\sqrt[3]{432} = 7{,}56\ \mathrm{mm}; η=1\eta = 1: 2 0773=12,76 mm\sqrt[3]{2\,077} = 12{,}76\ \mathrm{mm}
    Proti plnému spřažení vyjde průhyb 1,78krát větší.
    Značky v tomto kroku
    hef,wh_{\mathrm{ef,w}}
    účinná tloušťka pro průhyb [mm]
    η\eta
    parametr spřažení (EN 19100-2)
    hih_i
    tloušťka vrstvy skla ii [mm]
    did_{i}
    vzdálenost střední roviny vrstvy ii od střední roviny tabule (EN 19100-2) [mm]

    Zdroj: EN 19100-2:2026, příloha A, čl. A.4, vzorec (A.2)

    U vašeho skla může být jinak

    U teplé mezivrstvy nebo dlouhodobého zatížení se účinná tloušťka blíží dolní mezi. Kde technický list pro danou teplotu a dobu modul neuvádí, počítá příklad bez spřažení (předpoklad výpočtu).

  7. Účinná tloušťka pro napětí dává napětí na tom povrchu vrstvy, který je od střední roviny tabule vzdálenější. U dvou stejných vrstev vychází pro obě stejně. Na opačném líci vrstvy, u mezivrstvy, je napětí menší a v tomto příkladu má opačné znaménko; počítá se ze vzorců (A.10) a (A.11).

    6+3,386−3,38vrstva 1vrstva 2vzdálenosti [mm]⊖ tlaktah ⊕napětí v % maxima−−100+33+−33+100
    Řez vrstveným sklem a průběh napětí Vlevo řez se vzdálenostmi did_i od střední roviny tabule, vpravo průběh ohybového napětí po tloušťce pro η=0,795\eta = 0{,}795 v procentech největšího napětí při zatížení shora.
    hef,σ,1=12⋅η⋅∣d1∣∑hi3+12⋅∑hi⋅di2+h1hef,w3=12⋅0,795⋅3,382 077+610,533=11,37 mmh_{\mathrm{ef},\sigma,1} = \sqrt{\dfrac{1}{\dfrac{2 \cdot \eta \cdot |d_1|}{\sum h_i^3 + 12 \cdot \sum h_i \cdot d_i^2} + \dfrac{h_1}{h_{\mathrm{ef,w}}^3}}} = \sqrt{\dfrac{1}{\dfrac{2 \cdot 0{,}795 \cdot 3{,}38}{2\,077} + \dfrac{6}{10{,}53^3}}} = 11{,}37\ \mathrm{mm}
    meze: η=0\eta = 0: 7,563/6=8,49 mm\sqrt{7{,}56^3 / 6} = 8{,}49\ \mathrm{mm}; η=1\eta = 1: 12,76 mm12{,}76\ \mathrm{mm}
    na rozhraní: hint,1,σ=19,80 mmh_{\mathrm{int},1,\sigma} = 19{,}80\ \mathrm{mm}, c1=−1c_1 = -1, σint,1σ1=c1⋅hef,σ,12hint,1,σ2=−1⋅11,37219,802=−0,33\dfrac{\sigma_{\mathrm{int},1}}{\sigma_1} = c_1 \cdot \dfrac{h_{\mathrm{ef},\sigma,1}^2}{h_{\mathrm{int},1,\sigma}^2} = -1 \cdot \dfrac{11{,}37^2}{19{,}80^2} = -0{,}33
    Výraz pod odmocninou ve vzorci (A.10) vychází v příkladu záporný; tloušťka se počítá z jeho absolutní hodnoty a znaménko nese součinitel c1c_1 podle tab. A.3 (výklad příkladu).
    Při zatížení shora je nejvíc tažený spodní líc vrstvy 2; na rozhraní s mezivrstvou má největší tah spodní líc vrstvy 1; to je 33 % maxima.
    Značky v tomto kroku
    hef,σ,ih_{\mathrm{ef},\sigma,i}
    účinná tloušťka vrstvy ii pro napětí [mm]
    η\eta
    parametr spřažení (EN 19100-2)
    did_{i}
    vzdálenost střední roviny vrstvy ii od střední roviny tabule (EN 19100-2) [mm]
    hih_i
    tloušťka vrstvy skla ii [mm]
    hef,wh_{\mathrm{ef,w}}
    účinná tloušťka pro průhyb [mm]
    hint,i,σh_{\mathrm{int},i,\sigma}
    účinná tloušťka pro napětí na rozhraní vrstvy ii s mezivrstvou [mm]
    cic_{i}
    součinitel znaménka napětí na rozhraní
    σint,i\sigma_{\mathrm{int},i}
    napětí ve vrstvě ii na rozhraní s mezivrstvou [MPa (N/mm²)]
    σi\sigma_{i}
    napětí na povrchu vrstvy ii [MPa (N/mm²)]

    Zdroje: EN 19100-2:2026, příloha A, vzorec (A.3)čl. A.6, vzorce (A.10) a (A.11), tab. A.3

    U vašeho skla může být jinak

    Napětí na rozhraní může rozhodovat u skladeb z vrstev různé pevnosti nebo tloušťky a při zatížení z jedné strany, kdy je tažený vnitřní líc vrstvy, jejíž povrch je tlačený.

  8. Starší postup podle ČSN EN 16612 popisuje spřažení součinitelem přenosu smyku. Příloha A dává převod z účinné tloušťky pro průhyb, aby šlo výsledky obou norem porovnat.

    ω=hef,w3−∑hi312⋅∑hi⋅di2=10,533−43212⋅137,1=0,447\omega = \dfrac{h_{\mathrm{ef,w}}^3 - \sum h_i^3}{12 \cdot \sum h_i \cdot d_i^2} = \dfrac{10{,}53^3 - 432}{12 \cdot 137{,}1} = 0{,}447
    Parametr spřažení η=0,795\eta = 0{,}795 tedy odpovídá součiniteli ω=0,447\omega = 0{,}447. Obě veličiny se shodují jen v mezích 0 a 1.
    Značky v tomto kroku
    ω\omega
    součinitel přenosu smyku (ČSN EN 16612)
    hef,wh_{\mathrm{ef,w}}
    účinná tloušťka pro průhyb [mm]
    hih_i
    tloušťka vrstvy skla ii [mm]
    did_{i}
    vzdálenost střední roviny vrstvy ii od střední roviny tabule (EN 19100-2) [mm]
    η\eta
    parametr spřažení (EN 19100-2)

    Zdroj: EN 19100-2:2026, příloha A, čl. A.1, pozn. 2, vzorec (A.1)

    U vašeho skla může být jinak

    Parametr spřažení se do vzorců ČSN EN 16612 místo součinitele přenosu smyku nedosazuje; pro stejnou účinnou tloušťku je součinitel přenosu smyku vždy menší než parametr spřažení.

Výsledek příkladu se zobrazí po posledním kroku.

Výsledek příkladu

Vrstvené sklo 66.2 se při poryvu větru 3 s a teplotě mezivrstvy 30 °C chová pro průhyb jako monolit tloušťky 10,53 mm a pro napětí v krajní vrstvě jako monolit 11,37 mm. Parametr spřažení η=0,795\eta = 0{,}795 odpovídá součiniteli přenosu smyku ω=0,447\omega = 0{,}447 podle ČSN EN 16612.

Co příklad neřeší

  • napětí a průhyb desky; účinná tloušťka je vstup do dalšího výpočtu
  • skutečnou mezivrstvu podle technického listu, jinou teplotu a dobu zatížení
  • nosníky, tři vrstvy, liniové a bodové zatížení, bodové uložení a výřezy

Příklad a posouzení vašeho skla

Vzorový příklad na této stránce
  • jedno pevné zadání
  • výpočet uzavřeným vzorcem
  • obvyklé předpoklady, které u vás nemusí platit
  • ukazuje postup, nic nedokládá
Posouzení vašeho skla
  • skutečná mezivrstva a její modul pružnosti ve smyku pro teplotu a dobu zatížení
  • napětí a průhyb celého prvku s účinnými tloušťkami pro všechna zatížení
  • u bodového uložení nebo nepravidelného tvaru výpočet metodou konečných prvků
  • písemná zpráva s odkazy na normy, s předpoklady a hranicemi posouzení

Účinná tloušťka může v posouzení vyjít stejná jako v příkladu. Rozdíl je v tom, že posouzení ji dokládá pro vaše zasklení a skutečnou mezivrstvu a lze ho předložit projektantovi, stavebnímu dozoru nebo dodavateli.

Odborný podklad

Účinná tloušťka podle přílohy A EN 19100-2

Vrstvené sklo se neohýbá ani jako jedna tlustá tabule, ani jako volně položené vrstvy. Mezivrstva přenáší smyk jen zčásti. Jak velkou část, vyjadřuje parametr spřažení η\eta od 0 (vrstvy po sobě kloužou) do 1 (průřez působí jako celek). Příloha A z něj počítá účinnou tloušťku, tedy tloušťku monolitického skla se stejným průhybem, případně se stejným napětím ve vybrané vrstvě [1, čl. A.4]:

hef,w=1η∑hi3+12∑hidi2+1−η∑hi33(A.2)h_{\mathrm{ef,w}} = \sqrt[3]{\dfrac{1}{\dfrac{\eta}{\sum h_i^3 + 12 \sum h_i d_i^2} + \dfrac{1-\eta}{\sum h_i^3}}} \tag{A.2}
hef,σ,i=12η∣di∣∑hi3+12∑hidi2+hihef,w3(A.3)h_{\mathrm{ef},\sigma,i} = \sqrt{\dfrac{1}{\dfrac{2 \eta \lvert d_i \rvert}{\sum h_i^3 + 12 \sum h_i d_i^2} + \dfrac{h_i}{h_{\mathrm{ef,w}}^3}}} \tag{A.3}

Značka hih_i je jmenovitá tloušťka vrstvy a did_i vzdálenost její střední roviny od střední roviny celé tabule. Polohu střední roviny tabule norma výslovně neupřesňuje; příklad ji klade do těžiště skleněných vrstev (předpoklad výpočtu). Mezivrstva do tuhosti nepřispívá, jen oddaluje vrstvy od sebe.

Parametr spřažení

Norma rozlišuje desky a nosníky [1, čl. A.5.1]. U desky ze dvou vrstev platí

ηp,2=11+hint⋅EGint⋅(1−ν2)⋅DabsDfull⋅h1⋅h2h1+h2⋅Ψp(A.4)\eta_{\mathrm{p},2} = \dfrac{1}{1 + \dfrac{h_{\mathrm{int}} \cdot E}{G_{\mathrm{int}} \cdot (1-\nu^2)} \cdot \dfrac{D_{\mathrm{abs}}}{D_{\mathrm{full}}} \cdot \dfrac{h_1 \cdot h_2}{h_1 + h_2} \cdot \Psi_{\mathrm{p}}} \tag{A.4}

kde DabsD_{\mathrm{abs}} a DfullD_{\mathrm{full}} jsou ohybové tuhosti bez spřažení a při plném spřažení podle vzorců (A.5) a (A.6). Pro desku ze tří vrstev platí vzorec (A.7), pro nosníky vzorec (A.8), jsou-li všechny vrstvy i mezivrstvy stejné, a u tří různých vrstev vzorec (A.9) [1, čl. A.5.2 a A.5.3]. Pro nosník ze dvou vrstev různé tloušťky příloha A vzorec nedává. Součinitel Ψp\Psi_{\mathrm{p}} u desek nese vliv rozměrů, uložení a druhu zatížení a mezi hodnotami tabulky A.1 se lineárně interpoluje. U nosníků se Ψb\Psi_{\mathrm{b}} počítá vzorcem pro příslušný případ z tabulky A.2. Mimo rozsah tabulky A.1 (rozměry, poměr stran, u liniového zatížení poloha blíž hraně než 0,1bb) příklad parametr spřažení nepočítá a uvádí jen meze spřažení (předpoklad výpočtu); pro delší hrany odkazuje norma na odbornou literaturu [1, čl. A.5.2, pozn. 3].

Mezivrstva, teplota a doba zatížení

Modul pružnosti ve smyku mezivrstvy GintG_{\mathrm{int}} silně závisí na teplotě a na tom, jak dlouho zatížení působí. Podle technických listů je standardní PVB při krátkém poryvu větru v zimě tuhé, pod stálým zatížením v létě smyk prakticky nepřenáší. Proto příklad uvádí i meze η=0\eta = 0 a η=1\eta = 1: mezi nimi se výsledek pohybuje podle toho, co o mezivrstvě víte. Hodnota modulu je z orientačních řad technických listů pro materiálové třídy [3]; mezi tabelovanými teplotami a dobami se interpoluje logaritmicky. Kde technický list pro danou teplotu a dobu hodnotu neuvádí (mezivrstva je prakticky zrelaxovaná), počítá příklad bez spřažení (předpoklad výpočtu). Nejdelší doba v technických listech je 10 let; pro stálé zatížení je to horní odhad spřažení, ne hodnota pro celou životnost stavby.

Srovnání s ČSN EN 16612

Starší postup podle ČSN EN 16612 popisuje spřažení součinitelem přenosu smyku ω\omega. Příloha A dává převod z účinné tloušťky pro průhyb [1, čl. A.1, pozn. 2]:

ωEN 16612=hef,w3−∑hi312∑hi⋅di2(A.1)\omega_{\mathrm{EN\,16612}} = \dfrac{h_{\mathrm{ef,w}}^3 - \sum h_i^3}{12 \sum h_i \cdot d_i^2} \tag{A.1}

Hodnoty η\eta a ω\omega se shodují jen v mezních případech 0 a 1, mezi nimi je ω\omega vždy menší než parametr spřažení. Pro vrstvené sklo 44.2 odpovídá η=0,5\eta = 0{,}5 hodnota ω=0,16\omega = 0{,}16. Parametr spřažení z EN 19100-2 proto nelze dosadit do vzorců ČSN EN 16612 místo ω\omega. Výpočet celé tabule z vrstveného skla podle ČSN EN 16612 a podle EN 19100 vedle sebe, včetně napětí a průhybu, ukazuje stránka Vrstvená tabule podle obou norem.

Informativní příloha a národní příloha

Příloha A je informativní. O jejím použití rozhoduje národní příloha; neobsahuje-li o ní žádnou informaci, lze přílohu použít [1, čl. A.1, pozn. 3]. Česká národní příloha k EN 19100-2 při posledním ověření (27. 9. 2026) nevyšla.

Napětí na rozhraní skla a mezivrstvy

U částečně spřaženého skla se napětí mění skokem na každé mezivrstvě a uvnitř vrstvy může měnit znaménko. Vzorec (A.3) dává napětí na povrchu vrstvy vzdálenějším od střední roviny tabule. Na opačném líci, u mezivrstvy, počítá norma napětí z účinné tloušťky hint,i,σh_{\mathrm{int},i,\sigma} podle vzorce (A.10) a znaménko určuje součinitel ci=±1c_i = \pm 1 z tabulky A.3 [1, čl. A.6]:

σint,i=ci⋅hef,σ,i2⋅σihint,i,σ2(A.11)\sigma_{\mathrm{int},i} = c_i \cdot \dfrac{h_{\mathrm{ef},\sigma,i}^2 \cdot \sigma_i}{h_{\mathrm{int},i,\sigma}^2} \tag{A.11}

V téže vrstvě je napětí na rozhraní vždy menší než na jejím povrchu. Přesto může rozhodovat, protože při zatížení z jedné strany (vlastní tíha, sníh, pochozí sklo) bývá tažený právě vnitřní líc vrstvy, jejíž povrch je tlačený. Zvlášť to platí u skladeb z vrstev různé pevnosti nebo různé tloušťky. Proto je v příkladu průběh napětí po celé tloušťce s hodnotami napětí na lících vrstev. Výraz pod odmocninou ve vzorci (A.10) může vyjít záporný; příklad pak počítá z jeho absolutní hodnoty a znaménko určuje součinitel z tab. A.3 (výklad příkladu). Vrstvu, jejíž střední rovina leží ve střední rovině tabule, odstavec A.6(3) neřeší; lze ji brát jako namáhanou jen vlastním ohybem (vlastní úvaha).

Kde příklad nestačí

Liniové zatížení desky pokrývá tabulka A.1 jen u desky prostě podepřené na čtyřech hranách a pro zatížení rovnoběžné s hranou. Pro konzolovou nebo třístranně uloženou výplň se zatížením na madle tabulka A.1 hodnoty nedává; náhradou může být nosníkový model podle tabulky A.2, jehož vhodnost je třeba ověřit (vlastní úvaha). Bodové uložení, výřezy, nepravidelný tvar nebo různé mezivrstvy v jedné skladbě tento postup nepokrývá; pro ně je třeba zvolit a ověřit odpovídající model, například výpočet metodou konečných prvků.

Jak se účinná tloušťka pro průhyb uplatní ve výpočtu vlastní frekvence podle přílohy B, ukazuje stránka Vlastní frekvence skleněné tabule.

Zdroje

  1. EN 19100-2:2026. Eurocode 10 – Design of glass structures – Part 2: Out-of-plane loaded glass components. Brussels: European Committee for Standardization, 2026. Příloha A (čl. A.1 až A.6, tab. A.1 až A.3).
  2. EN 19100-1:2026. Eurocode 10 – Design of glass structures – Part 1: General rules. Brussels: European Committee for Standardization, 2026. Tab. 5.1, čl. 7.2.2.
  3. Technické listy výrobců mezivrstev (standardní a strukturální PVB, ionoplast): modul pružnosti ve smyku podle teploty a doby zatížení. Orientační hodnoty; pro konkrétní výrobek je ověřte.

Příklad slouží ke vzdělávání a k předběžnému inženýrskému odhadu. Není posudkem, projektovou dokumentací ani cenovou nabídkou a nenahrazuje posouzení autorizovanou osobou (odpovědným projektantem).

Přehled značek

Všechny značky příkladu seřazené podle prvního výskytu. Odkaz v posledním sloupci vede na krok, v němž značka poprvé vstupuje do výpočtu.

Značka Význam Jednotka Krok
did_{i} vzdálenost střední roviny vrstvy ii od střední roviny tabule (EN 19100-2) mm 1
hih_i tloušťka vrstvy skla ii mm 1
hinth_{\mathrm{int}} tloušťka mezivrstvy mm 1
DabsD_{\mathrm{abs}} ohybová tuhost bez spřažení N·mm 2
DfullD_{\mathrm{full}} ohybová tuhost při plném spřažení N·mm 2
EE modul pružnosti skla MPa (N/mm²) 2
ν\nu Poissonův součinitel skla – 2
Ψp\Psi_{\mathrm{p}} součinitel zatížení a okrajových podmínek desky mm⁻² 3
λ\lambda poměr kratší a delší strany tabule – 3
aa kratší strana tabule mm 3
bb delší strana tabule mm 3
GintG_{\mathrm{int}} modul pružnosti ve smyku mezivrstvy MPa (N/mm²) 4
η\eta parametr spřažení (EN 19100-2) – 5
hef,wh_{\mathrm{ef,w}} účinná tloušťka pro průhyb mm 6
hef,σ,ih_{\mathrm{ef},\sigma,i} účinná tloušťka vrstvy ii pro napětí mm 7
hint,i,σh_{\mathrm{int},i,\sigma} účinná tloušťka pro napětí na rozhraní vrstvy ii s mezivrstvou mm 7
cic_{i} součinitel znaménka napětí na rozhraní – 7
σint,i\sigma_{\mathrm{int},i} napětí ve vrstvě ii na rozhraní s mezivrstvou MPa (N/mm²) 7
σi\sigma_{i} napětí na povrchu vrstvy ii MPa (N/mm²) 7
ω\omega součinitel přenosu smyku (ČSN EN 16612) – 8
Časté otázky
Co je účinná tloušťka vrstveného skla?

Tloušťka monolitického skla, které má při stejném zatížení a uložení stejný průhyb, případně stejné napětí ve vybrané vrstvě, jako vrstvené sklo. Zohledňuje, jak velkou část smyku přenese mezivrstva. EN 19100-2:2026 ji stanoví v informativní příloze A.

Proč záleží na teplotě a době zatížení?

Modul pružnosti ve smyku mezivrstvy s teplotou a s dobou působení zatížení klesá. Při krátkém poryvu větru v zimě může standardní mezivrstva z PVB skleněné vrstvy dobře spojit, pod stálým zatížením v létě smyk prakticky nepřenáší. Příklad na této stránce proto uvádí i meze bez spřažení a s plným spřažením.

Lze parametr spřažení z EN 19100-2 dosadit do vzorců ČSN EN 16612?

Ne přímo. Parametr spřažení z EN 19100-2 a součinitel přenosu smyku podle ČSN EN 16612 se shodují jen v mezních případech 0 a 1, mezi nimi je součinitel podle ČSN EN 16612 menší. Příloha A dává převod z účinné tloušťky pro průhyb; příklad ho počítá v posledním kroku.

Rozhoduje u vás spřažení o tloušťce skla?

Pošlete skladbu, mezivrstvu a uložení. Posoudím konkrétní zasklení výpočtem, u bodového uložení nebo nepravidelného tvaru i metodou konečných prvků.

Nezávazná poptávka →
Jak citovat

SÁZOVSKÝ, Miroslav. Účinná tloušťka vrstveného skla [online]. Brno: Miroslav Sázovský, 2026 [aktualizováno 2026-11-16; cit. doplňte datum]. Dostupné z: https://specialistanasklo.cz/nastroje/ucinna-tloustka-vrstveneho-skla/