Účinná tloušťka vrstveného skla
Jedna deska z vrstveného skla 66.2 spočítaná krok za krokem podle informativní přílohy A normy EN 19100-2:2026: parametr spřažení, účinná tloušťka pro průhyb a pro napětí, meze spřažení a převod na součinitel přenosu smyku ČSN EN 16612. Příklad platí pro uvedené zadání, není to posouzení vašeho prvku.
Zadání příkladu
pevné zadání, nepřepočítává se- prvek
- deska 1 000 × 2 000 mm prostě podepřená na čtyřech hranách, rovnoměrné zatížení
- skladba
- vrstvené sklo 66.2: dvě vrstvy skla 6 mm, mezivrstva tloušťky 0,76 mm
- mezivrstva
- standardní PVB, teplota 30 °C, doba zatížení 3 s (poryv větru)
- materiál
- sklo ,
Příklad a posouzení vašeho skla
- jedno pevné zadání
- výpočet uzavřeným vzorcem
- obvyklé předpoklady, které u vás nemusí platit
- ukazuje postup, nic nedokládá
- skutečná mezivrstva a její modul pružnosti ve smyku pro teplotu a dobu zatížení
- napětí a průhyb celého prvku s účinnými tloušťkami pro všechna zatížení
- u bodového uložení nebo nepravidelného tvaru výpočet metodou konečných prvků
- písemná zpráva s odkazy na normy, s předpoklady a hranicemi posouzení
Účinná tloušťka může v posouzení vyjít stejná jako v příkladu. Rozdíl je v tom, že posouzení ji dokládá pro vaše zasklení a skutečnou mezivrstvu a lze ho předložit projektantovi, stavebnímu dozoru nebo dodavateli.
Odborný podklad
Účinná tloušťka podle přílohy A EN 19100-2
Vrstvené sklo se neohýbá ani jako jedna tlustá tabule, ani jako volně položené vrstvy. Mezivrstva přenáší smyk jen zčásti. Jak velkou část, vyjadřuje parametr spřažení od 0 (vrstvy po sobě kloužou) do 1 (průřez působí jako celek). Příloha A z něj počítá účinnou tloušťku, tedy tloušťku monolitického skla se stejným průhybem, případně se stejným napětím ve vybrané vrstvě [1, čl. A.4]:
Značka je jmenovitá tloušťka vrstvy a vzdálenost její střední roviny od střední roviny celé tabule. Polohu střední roviny tabule norma výslovně neupřesňuje; příklad ji klade do těžiště skleněných vrstev (předpoklad výpočtu). Mezivrstva do tuhosti nepřispívá, jen oddaluje vrstvy od sebe.
Parametr spřažení
Norma rozlišuje desky a nosníky [1, čl. A.5.1]. U desky ze dvou vrstev platí
kde a jsou ohybové tuhosti bez spřažení a při plném spřažení podle vzorců (A.5) a (A.6). Pro desku ze tří vrstev platí vzorec (A.7), pro nosníky vzorec (A.8), jsou-li všechny vrstvy i mezivrstvy stejné, a u tří různých vrstev vzorec (A.9) [1, čl. A.5.2 a A.5.3]. Pro nosník ze dvou vrstev různé tloušťky příloha A vzorec nedává. Součinitel u desek nese vliv rozměrů, uložení a druhu zatížení a mezi hodnotami tabulky A.1 se lineárně interpoluje. U nosníků se počítá vzorcem pro příslušný případ z tabulky A.2. Mimo rozsah tabulky A.1 (rozměry, poměr stran, u liniového zatížení poloha blíž hraně než 0,1) příklad parametr spřažení nepočítá a uvádí jen meze spřažení (předpoklad výpočtu); pro delší hrany odkazuje norma na odbornou literaturu [1, čl. A.5.2, pozn. 3].
Mezivrstva, teplota a doba zatížení
Modul pružnosti ve smyku mezivrstvy silně závisí na teplotě a na tom, jak dlouho zatížení působí. Podle technických listů je standardní PVB při krátkém poryvu větru v zimě tuhé, pod stálým zatížením v létě smyk prakticky nepřenáší. Proto příklad uvádí i meze a : mezi nimi se výsledek pohybuje podle toho, co o mezivrstvě víte. Hodnota modulu je z orientačních řad technických listů pro materiálové třídy [3]; mezi tabelovanými teplotami a dobami se interpoluje logaritmicky. Kde technický list pro danou teplotu a dobu hodnotu neuvádí (mezivrstva je prakticky zrelaxovaná), počítá příklad bez spřažení (předpoklad výpočtu). Nejdelší doba v technických listech je 10 let; pro stálé zatížení je to horní odhad spřažení, ne hodnota pro celou životnost stavby.
Srovnání s ČSN EN 16612
Starší postup podle ČSN EN 16612 popisuje spřažení součinitelem přenosu smyku . Příloha A dává převod z účinné tloušťky pro průhyb [1, čl. A.1, pozn. 2]:
Hodnoty a se shodují jen v mezních případech 0 a 1, mezi nimi je vždy menší než parametr spřažení. Pro vrstvené sklo 44.2 odpovídá hodnota . Parametr spřažení z EN 19100-2 proto nelze dosadit do vzorců ČSN EN 16612 místo . Výpočet celé tabule z vrstveného skla podle ČSN EN 16612 a podle EN 19100 vedle sebe, včetně napětí a průhybu, ukazuje stránka Vrstvená tabule podle obou norem.
Informativní příloha a národní příloha
Příloha A je informativní. O jejím použití rozhoduje národní příloha; neobsahuje-li o ní žádnou informaci, lze přílohu použít [1, čl. A.1, pozn. 3]. Česká národní příloha k EN 19100-2 při posledním ověření (27. 9. 2026) nevyšla.
Napětí na rozhraní skla a mezivrstvy
U částečně spřaženého skla se napětí mění skokem na každé mezivrstvě a uvnitř vrstvy může měnit znaménko. Vzorec (A.3) dává napětí na povrchu vrstvy vzdálenějším od střední roviny tabule. Na opačném líci, u mezivrstvy, počítá norma napětí z účinné tloušťky podle vzorce (A.10) a znaménko určuje součinitel z tabulky A.3 [1, čl. A.6]:
V téže vrstvě je napětí na rozhraní vždy menší než na jejím povrchu. Přesto může rozhodovat, protože při zatížení z jedné strany (vlastní tíha, sníh, pochozí sklo) bývá tažený právě vnitřní líc vrstvy, jejíž povrch je tlačený. Zvlášť to platí u skladeb z vrstev různé pevnosti nebo různé tloušťky. Proto je v příkladu průběh napětí po celé tloušťce s hodnotami napětí na lících vrstev. Výraz pod odmocninou ve vzorci (A.10) může vyjít záporný; příklad pak počítá z jeho absolutní hodnoty a znaménko určuje součinitel z tab. A.3 (výklad příkladu). Vrstvu, jejíž střední rovina leží ve střední rovině tabule, odstavec A.6(3) neřeší; lze ji brát jako namáhanou jen vlastním ohybem (vlastní úvaha).
Kde příklad nestačí
Liniové zatížení desky pokrývá tabulka A.1 jen u desky prostě podepřené na čtyřech hranách a pro zatížení rovnoběžné s hranou. Pro konzolovou nebo třístranně uloženou výplň se zatížením na madle tabulka A.1 hodnoty nedává; náhradou může být nosníkový model podle tabulky A.2, jehož vhodnost je třeba ověřit (vlastní úvaha). Bodové uložení, výřezy, nepravidelný tvar nebo různé mezivrstvy v jedné skladbě tento postup nepokrývá; pro ně je třeba zvolit a ověřit odpovídající model, například výpočet metodou konečných prvků.
Jak se účinná tloušťka pro průhyb uplatní ve výpočtu vlastní frekvence podle přílohy B, ukazuje stránka Vlastní frekvence skleněné tabule.
Zdroje
- EN 19100-2:2026. Eurocode 10 – Design of glass structures – Part 2: Out-of-plane loaded glass components. Brussels: European Committee for Standardization, 2026. Příloha A (čl. A.1 až A.6, tab. A.1 až A.3).
- EN 19100-1:2026. Eurocode 10 – Design of glass structures – Part 1: General rules. Brussels: European Committee for Standardization, 2026. Tab. 5.1, čl. 7.2.2.
- Technické listy výrobců mezivrstev (standardní a strukturální PVB, ionoplast): modul pružnosti ve smyku podle teploty a doby zatížení. Orientační hodnoty; pro konkrétní výrobek je ověřte.
Příklad slouží ke vzdělávání a k předběžnému inženýrskému odhadu. Není posudkem, projektovou dokumentací ani cenovou nabídkou a nenahrazuje posouzení autorizovanou osobou (odpovědným projektantem).
Přehled značek
Všechny značky příkladu seřazené podle prvního výskytu. Odkaz v posledním sloupci vede na krok, v němž značka poprvé vstupuje do výpočtu.
| Značka | Význam | Jednotka | Krok |
|---|---|---|---|
| vzdálenost střední roviny vrstvy od střední roviny tabule (EN 19100-2) | mm | 1 | |
| tloušťka vrstvy skla | mm | 1 | |
| tloušťka mezivrstvy | mm | 1 | |
| ohybová tuhost bez spřažení | N·mm | 2 | |
| ohybová tuhost při plném spřažení | N·mm | 2 | |
| modul pružnosti skla | MPa (N/mm²) | 2 | |
| Poissonův součinitel skla | – | 2 | |
| součinitel zatížení a okrajových podmínek desky | mm⁻² | 3 | |
| poměr kratší a delší strany tabule | – | 3 | |
| kratší strana tabule | mm | 3 | |
| delší strana tabule | mm | 3 | |
| modul pružnosti ve smyku mezivrstvy | MPa (N/mm²) | 4 | |
| parametr spřažení (EN 19100-2) | – | 5 | |
| účinná tloušťka pro průhyb | mm | 6 | |
| účinná tloušťka vrstvy pro napětí | mm | 7 | |
| účinná tloušťka pro napětí na rozhraní vrstvy s mezivrstvou | mm | 7 | |
| součinitel znaménka napětí na rozhraní | – | 7 | |
| napětí ve vrstvě na rozhraní s mezivrstvou | MPa (N/mm²) | 7 | |
| napětí na povrchu vrstvy | MPa (N/mm²) | 7 | |
| součinitel přenosu smyku (ČSN EN 16612) | – | 8 |
Co je účinná tloušťka vrstveného skla?
Tloušťka monolitického skla, které má při stejném zatížení a uložení stejný průhyb, případně stejné napětí ve vybrané vrstvě, jako vrstvené sklo. Zohledňuje, jak velkou část smyku přenese mezivrstva. EN 19100-2:2026 ji stanoví v informativní příloze A.
Proč záleží na teplotě a době zatížení?
Modul pružnosti ve smyku mezivrstvy s teplotou a s dobou působení zatížení klesá. Při krátkém poryvu větru v zimě může standardní mezivrstva z PVB skleněné vrstvy dobře spojit, pod stálým zatížením v létě smyk prakticky nepřenáší. Příklad na této stránce proto uvádí i meze bez spřažení a s plným spřažením.
Lze parametr spřažení z EN 19100-2 dosadit do vzorců ČSN EN 16612?
Ne přímo. Parametr spřažení z EN 19100-2 a součinitel přenosu smyku podle ČSN EN 16612 se shodují jen v mezních případech 0 a 1, mezi nimi je součinitel podle ČSN EN 16612 menší. Příloha A dává převod z účinné tloušťky pro průhyb; příklad ho počítá v posledním kroku.
Rozhoduje u vás spřažení o tloušťce skla?
Pošlete skladbu, mezivrstvu a uložení. Posoudím konkrétní zasklení výpočtem, u bodového uložení nebo nepravidelného tvaru i metodou konečných prvků.
SÁZOVSKÝ, Miroslav. Účinná tloušťka vrstveného skla [online]. Brno: Miroslav Sázovský, 2026 [aktualizováno 2026-11-16; cit. doplňte datum]. Dostupné z: https://specialistanasklo.cz/nastroje/ucinna-tloustka-vrstveneho-skla/