ČSN EN 12600 Kyvadlová zkouška

ČSN EN 12600 je zkušební norma. Zařazuje ploché výrobky ze skla pro stavebnictví do tříd podle odolnosti proti nárazu a podle toho, jak se rozbijí. Výšky pádu jsou odstupňované tak, aby odpovídaly energii přenesené při nárazu osoby, a cílem klasifikace je omezit řezná a bodná zranění. Norma přitom výslovně nestanoví požadavky na použití skla ani na jeho stálost. Říká, jak se výrobek zkouší a zapisuje, ne kam patří.

Nárazové těleso o hmotnosti 50 kg tvoří dvě pneumatiky nahuštěné na 0,35 MPa, nasazené na ráfcích s ocelovými závažími a zavěšené na ocelovém lanku. Zkušební tabule o rozměrech 876 mm × 1 938 mm je sevřená po celém obvodu v upínacím rámu s pryžovými pruhy, nejméně 10 mm od hrany. Vzorky se před zkouškou zbaví krycích a ochranných materiálů a kondicionují se nejméně 12 hodin při teplotě kolem 20 °C. Těleso se uvolní s nulovou počáteční rychlostí a udeří kolmo do středu tabule. Pokud udeří víckrát, je zkouška neplatná. Pro každou výšku pádu se zkouší čtyři vzorky stejné skladby a zkouška začíná od nejnižší výšky.

Po nárazu se zaznamená, jestli vzorek zůstal celý, nebo jak se porušil. Kritérium a) připouští mnoho úlomků, ale ve vzorku nesmí vzniknout otvor, kterým by silou 25 N prošla koule o průměru 76 mm. Úlomky, které odpadnou do tří minut po nárazu, smějí dohromady vážit nejvýše jako 10 000 mm² vzorku a největší z nich méně než 4 400 mm². Kritérium b) se týká rozpadu: deset největších úlomků bez prasklinek smí dohromady vážit nejvýše jako 6 500 mm² vzorku. Pokud kterýkoli ze čtyř vzorků nevyhoví ani jednomu kritériu, zkouška končí a vyšší výška pádu se už nezkouší.

Třída 3 znamená, že výrobek vyhověl při výšce pádu 190 mm, třída 2 i při 450 mm a třída 1 i při 1 200 mm. Charakter lomu se popisuje typem A, B nebo C. Typ A s ostrými oddělenými úlomky je typický pro chlazené sklo, typ B, kdy úlomky drží pohromadě, pro vrstvené sklo a typ C s rozpadem na malé, relativně neškodné úlomky pro tvrzené sklo. Příloha C řadí k typu A také tepelně zpevněné a chemicky zpevněné sklo a k typu B sklo s drátěnou vložkou a chlazené sklo s nalepenou fólií. U skla s drátěnou vložkou ale upozorňuje, že při proražení zůstávají ostré hrany. Výsledek se zapisuje jako $\alpha,(\beta),\Phi$, kde první a třetí znak jsou třídy výšky pádu s různě přísným kritériem.

Aby byla energie nárazu všude stejná, kalibruje se zkušební stanoviště podle přílohy B. Kalibrační vzorek je tabule tepelně tvrzeného skla tloušťky 10 mm s tenzometrickou rozetou ve středu. Změřené křivky mikrodeformace v závislosti na výšce pádu se musí shodovat s referenčními křivkami normy v toleranci ±10 %. Kalibrace se opakuje každé tři roky a navíc po každé významné změně stanoviště, například upínacího systému.

Kde se s normou potkáte v praxi

Klasifikaci podle ČSN EN 12600 najdete v protokolech o zkoušce a v dokladech k vrstvenému a tvrzenému sklu, které se používá tam, kam může narazit člověk: v zábradlí, dveřích, prosklených stěnách nebo zasklení u podlahy. Kterou třídu konkrétní místo vyžaduje, tato norma neurčuje. U ochranných zábradlí to stanoví ČSN 74 3305.

Při kontrole dokladu čtěte celý zápis, ne jen první číslici. Klasifikace 1(C)0 a 1(B)1 mají stejný první znak, ale první sklo se už při nejnižší výšce pádu může rozpadnout, kdežto druhé ani při 1 200 mm nedovolí vznik otvoru, kterým by prošla zkušební koule. Ověřte také, zda protokol u asymetrického skla uvádí obě strany a zda je uvedeno datum kalibrace stanoviště. Podrobněji o průběhu zkoušky a o tom, co z ní pro zábradlí vyplývá, píšeme v článku Kyvadlová zkouška skla podle ČSN EN 12600.