ČSN 74 3305 Ochranná zábradlí

ČSN 74 3305 stanoví, kdy se v budovách a v jejich bezprostředním okolí musí zřídit ochranné zábradlí a jakou podobu musí mít, aby chránilo osoby před neúmyslným pádem z volného okraje pochozí plochy. Platí pro nové stavby, pro změny staveb i pro rekonstrukci nebo výměnu zábradlí u stávajících staveb a zahrnuje zábradlí přemístitelná. U staveb s požadavkem na přístupnost se uplatní současně ČSN 73 4001, u nemovitých kulturních památek jen tehdy, pokud se jejím dodržením nesníží památková hodnota.

Pochozí plochy norma třídí podle provozu: od ploch s intenzivním provozem přes běžný provoz a budovy pro bydlení až po provozy pro děti a plochy s omezeným přístupem osob. Podle třídy plochy a podle rozměrů volného prostoru před jejím okrajem se rozhoduje, zda zábradlí musí být. Hloubka volného prostoru se měří podle přílohy A od vodorovné roviny proložené nejníže ležícím bodem dna nebo nejbližší níže ležící přibližně vodorovnou plochou dostatečné šířky. Hladina vody se za dno nepovažuje, rozhoduje pevné dno pod ní, nejvýše však rovina 3 m pod nejnižší hladinou.

Výška zábradlí $h$ se odvíjí od hloubky volného prostoru a od ohrožení v něm, základní hodnota je 1 000 mm. Výplň se hodnotí podle toho, jak velké mezery má a komu je určena: norma rozlišuje výplň plnou, tyčovou, mřížovou, děrovanou i sloupkovou a pro děti do 12 let klade zvláštní požadavky. Na plochách s omezeným přístupem osob nebo s volným přístupem dospělých osob smí část výšky nahradit větší šířka zábradlí $b_z$, mezní kombinaci výšky a šířky určuje diagram v normě. Další články se věnují zarážce, madlu a přemístitelným zábradlím, včetně provozního řádu pro manipulaci s nimi.

Skleněným zábradlím a výplním se věnují články 5.8 a 6.7. Norma je třídí do skupin A až E: zasklení na výšku místnosti, čtyřstranně uložená tabule s madlem, tabule uložené po dvou nebo třech stranách, bodově uchycené výplně a samonosná zábradlí. Pro každou skupinu určuje, která skla jsou přípustná a jak hluboko musí být tabule uložena: jednoduché sklo ve skupinách A1 a B nejméně 12 mm a zároveň 1,5násobek své tloušťky, tabule uložené po dvou nebo třech stranách 18 mm a samonosné zábradlí 100 mm (menší hloubka vyžaduje rázovou zkoušku funkčního vzorku). Skleněné zábradlí s viditelným poškozením ztrácí ochrannou funkci a tabule se musí neprodleně vyměnit. U samonosného zábradlí nesmí průhyb v místě působení zatížení při statickém zatížení překročit 50 mm.

Hodnoty zatížení norma sama neuvádí. Bezpečnost zábradlí se prokazuje podle zásad ČSN EN 1990 pro zatížení podle národních příloh ČSN EN 1991-1 a odolnost proti rázu rázovou zkouškou, u skla i výpočtem dynamického zatížení. Informativní příloha C nabízí příklady skladeb skleněných výplní pro skupiny A1 až D. Jsou navržené pro náraz z výšky 950 mm, ostatní zatížení podle ČSN EN 1991-1 nezohledňují a platí jen pro čiré sklo bez povlaku a potisku a čirou fólii.

Kde se s normou potkáte v praxi

Nejčastěji při návrhu balkonových, terasových a schodišťových zábradlí a při prosklených stěnách na výšku místnosti, které oddělují pochozí plochu od volného prostoru. Takové stěny plní funkci zábradlí a jejich skleněná výplň musí požadavky na zábradelní výplň splňovat minimálně do výšky 850 mm.

Zvláštní pozornost zaslouží okna s nízkým parapetem. Když parapet nevyhovuje vyhlášce, musí zábradlí před oknem dosahovat výšky podle tabulky 3 normy (čl. 5.3.4 a 5.3.5). Protože se výška měří od dokončeného povrchu, musí ji projekt zajistit i po položení dlažby nebo podlahy.

U skleněného zábradlí pak záleží na tom, do které skupiny A až E zasklení patří, protože od ní se odvíjí přípustná skladba skla, hloubka uložení i způsob ověření odolnosti. Norma se hodí i při sporu o prasklou tabuli: ukáže, zda mělo zasklení odpovídající skladbu a uložení a zda se po viditelném poškození sklo vyměnilo včas.