Norma · /05 Navrhování

ČSN EN 1990 Zásady navrhování konstrukcí a geotechnických staveb

Q: Jakou návrhovou životnost uvažovat?

Návrhová životnost T_lf se má v projektu stanovit. U běžných budov doporučuje norma 50 let, u vyměnitelných konstrukčních částí 25 let. Pro ověření únavy a trvanlivosti vyměnitelných konstrukcí a částí smí být životnost kratší, pokud návrh výměnu výslovně uvažuje. Návrhová životnost určuje chování konstrukce v čase, tedy například trvanlivost, únavu nebo dlouhodobé deformace.

platná vydání ČSN EN 1990 ed. 3, 2024, účinnost od 1. 10. 2027 3 vydání v přehledu

Pro koho

Projektanti a specialisté, kteří navrhují nebo posuzují konstrukce podle Eurokódů, včetně skleněných konstrukcí a výplní, a autoři národních příloh a navazujících norem.

Co řeší

Zásady a požadavky na bezpečnost, použitelnost, robustnost a trvanlivost konstrukcí včetně geotechnických: třídy následků, návrhovou životnost, mezní stavy a návrhové situace, kombinace zatížení a dílčí součinitele, u budov i doporučené hodnoty a kritéria použitelnosti.

Co neřeší

Hodnoty zatížení ani únosnost konkrétního materiálu, tedy ani skla. Ty stanoví EN 1991 a Eurokódy pro jednotlivé materiály. Pravidla pro konstrukce ve třídě následků CC4 nepokrývá úplně.

O čem norma je

ČSN EN 1990 ed. 3 je základem všech Eurokódů. Stanoví zásady a požadavky na bezpečnost, použitelnost, robustnost a trvanlivost konstrukcí včetně geotechnických staveb, a to úměrně následkům jejich selhání. Navrhuje se podle mezních stavů a ověřuje se především metodou dílčích součinitelů. Norma se používá spolu s ostatními Eurokódy pro pozemní i inženýrské stavby včetně dočasných konstrukcí, pro posouzení stávajících konstrukcí, návrh oprav a změny užívání. Platí i tehdy, když jde o materiály nebo zatížení mimo rozsah EN 1991 až EN 1999, s případnými doplňujícími ustanoveními. Úvod normy přitom zmiňuje, že se připravuje Eurokód pro skleněné konstrukce.

Evropská norma EN 1990:2023 patří do druhé generace Eurokódů. Nahrazuje EN 1990:2002 s jejími změnami a opravami a také EN 1997-1:2004, protože zásady navrhování geotechnických staveb jsou nově přímo v ní. Proti předchozímu vydání přibyla ložiska, zásady udržitelnosti a pokyny ke kmitání lávek pro chodce. Upravené jsou postup ověření mezního stavu únosnosti, pravidla pro robustnost a únavu a pokyny k použitelnosti budov a k řízení spolehlivosti.

Požadovaná spolehlivost se odvíjí od tříd následků CC0 až CC4. Pravidla Eurokódů pokrývají třídy CC1 až CC3. Pro třídu CC0 smějí být použity Eurokódy, nebo jiná ustanovení, a pro třídu CC4 mohou být potřebná ustanovení navíc. U budov se třída následků projeví součinitelem $k_{\mathrm{F}}$ v dílčích součinitelích zatížení. Podle třídy následků lze volit i opatření k řízení kvality návrhu, kontroly a provádění v příloze B a metody ke zvýšení robustnosti v příloze E. Konstrukce se má navrhnout tak, aby ji nepředvídané nepříznivé události nepoškodily v rozsahu neúměrném původní příčině. Pro většinu konstrukcí norma předpokládá, že návrh podle Eurokódů dostatečnou robustnost zajistí.

Mezní stavy se dělí na mezní stavy únosnosti, které se týkají bezpečnosti lidí a ochrany před nepřijatelnými ekonomickými nebo environmentálními ztrátami, a mezní stavy použitelnosti. Ověřují se pro všechny významné návrhové situace: trvalé, dočasné, mimořádné, seizmické a únavové. Každá kombinace zatížení obsahuje kromě stálých zatížení buď hlavní proměnné zatížení, nebo mimořádné, nebo seizmické zatížení. Zatížení, která nemohou působit současně, se nekombinují. Dílčí součinitel nepříznivého zatížení nesmí být menší než 1,0.

Příloha A dává pro budovy doporučené hodnoty kombinačních a dílčích součinitelů, které může národní příloha změnit, a kritéria použitelnosti: meze svislých průhybů a vodorovných posunů vyjádřené nezávisle na materiálu, kmitání a pohyby základů. Deformace z kombinací zatížení nezahrnují tolerance provádění, ty se uváží zvlášť, pokud jsou významné. Rozlišují se přitom vratné a nevratné mezní stavy použitelnosti.

Kde se s normou potkáte v praxi

Při každém výpočtu skla, protože kombinace zatížení, dílčí součinitele zatížení a třídy následků přebírá z EN 1990 jak ČSN EN 16612, tak Eurokód 10. U skla se často rozhoduje o třídě následků části konstrukce: zábradlí nebo prosklená střecha nad místem, kde se shromažďují lidé, může mít vyšší třídu než výplň okna ve stejné budově.

Do 30. 3. 2028 platí souběžně první i druhá generace. Pro projekt je proto dobré výslovně uvést, podle kterého vydání se navrhuje, a hodnoty součinitelů brát z téhož vydání a jeho národní přílohy. Zatížení dosazovaná do kombinací stanoví ČSN EN 1991.

Vrstvy vydání

Nejnovější vydání nahoře. Rozbalením uvidíte, co se proti předchozímu vydání změnilo.

2024 Převzetí EN 1990:2023, druhá generace Eurokódů, česká titulní strana a anglický text ČSN EN 1990 ed. 3

+ Přibyla ustanovení pro ložiska, zásady udržitelnosti a pokyny k ověření kmitání lávek pro chodce.
+ Norma zahrnuje i zásady navrhování geotechnických staveb sladěné s EN 1997 a evropská norma nahrazuje vedle EN 1990:2002 také EN 1997-1:2004.
~ Upravený postup ověření mezního stavu únosnosti, pravidla pro robustnost a pro ověření únavy.
~ Podrobnější pokyny k ověření použitelnosti budov (meze průhybů, kmitání a pohyby základů), ke spolehlivostní analýze a kalibraci norem a k řízení spolehlivosti konstrukcí.
→ Účinnost od 1. 10. 2027. S účinností od 30. 3. 2028 nahrazuje ČSN EN 1990 z března 2004, ČSN EN 1990 ed. 2 a ČSN EN 1990 NA ed. A z února 2021, které do té doby platí souběžně.

2021 Předchozí vydání první generace s národní přílohou NA ed. A, platí souběžně do 30. 3. 2028 ČSN EN 1990 ed. 2

Přehled změn tohoto vydání doplním.

2004 Původní vydání první generace (EN 1990:2002), platí souběžně do 30. 3. 2028 ČSN EN 1990

Přehled změn tohoto vydání doplním.

+ přibylo − zmizelo ~ upřesněno → dopad na praxi

Souvislosti

Vpravo normy, které na ni navazují nebo ji pro určitý případ nahrazují. Šipka ukazuje směr, kterým požadavky přecházejí. Kliknutím na normu přejdete na její stránku.

navazuje EN 1991 zatížení, která vstupují do kombinací
navazuje EN 1992 betonové konstrukce a kotvení do betonu
navazuje EN 19100 Eurokód 10 pro skleněné konstrukce

Výklad z praxe · záznam

ČSN EN 1990 ed. 3 v praxi: třídy následků a kombinace zatížení u skla

třídy následků CC0 až CC3 a součinitel následků
kombinace zatížení pro mezní stav únosnosti a použitelnosti
co přináší druhá generace a jak na přechodné období do roku 2028

Dejte mi vědět o záznamu → připravuji

Citace podle ISO 690

ČSN EN 1990 ed. 3. Eurokód – Zásady navrhování konstrukcí a geotechnických staveb. Praha: Česká agentura pro standardizaci, 2024.

K normě na tomto webu

Časté otázky

Od kdy platí ČSN EN 1990 ed. 3 a co do té doby?

Norma vyšla v září 2024 a účinnost má od 1. 10. 2027. S účinností od 30. 3. 2028 nahrazuje ČSN EN 1990 z roku 2004, ČSN EN 1990 ed. 2 z roku 2021 i její národní přílohu. Do 30. 3. 2028 platí všechna tato vydání souběžně. Text ČSN EN 1990 ed. 3 je převzatý v angličtině s českou titulní stranou.

Co je třída následků a jak ovlivní zatížení?

Třída následků vyjadřuje, jak vážné by byly následky selhání konstrukce pro životy a zdraví lidí a ekonomické, společenské nebo environmentální ztráty. Rozhoduje závažnější z obou hledisek. Norma rozlišuje třídy CC0 až CC4, pravidla Eurokódů ale pokrývají třídy CC1 až CC3. U budov se třída promítne do součinitele následků $k_{\mathrm{F}}$ , kterým se násobí dílčí součinitele zatížení: pro CC3 je doporučená hodnota 1,1, pro CC2 1,0 a pro CC1 0,9. Mezi příklady CC3 uvádí norma tribuny, koncertní sály a výškové budovy. Část konstrukce může mít jinou třídu než budova, liší-li se následky jejího selhání.

Jak se sestaví kombinace zatížení pro mezní stav únosnosti?

Pro trvalé a dočasné návrhové situace platí, pokud národní příloha nestanoví jinak, vzorec (8.12): $\Sigma F_{\mathrm{d}} = \sum_{i} \gamma_{\mathrm{G},i}\,G_{\mathrm{k},i} + \gamma_{\mathrm{Q},1}\,Q_{\mathrm{k},1} + \sum_{j>1} \gamma_{\mathrm{Q},j}\,\psi_{0,j}\,Q_{\mathrm{k},j}$ . Jedno proměnné zatížení je hlavní, ostatní jsou doprovodná a redukují se kombinačním součinitelem $\psi_{0}$ . U budov je doporučená hodnota $\psi_{0}$ například 0,6 pro vítr a 0,7 pro užitné zatížení obytných ploch. Pro únosnost konstrukce se používá případ ověření VC1 s doporučenými součiniteli $1{,}35\,k_{\mathrm{F}}$ pro nepříznivé stálé a $1{,}5\,k_{\mathrm{F}}$ pro nepříznivé proměnné zatížení.

Jakou návrhovou životnost uvažovat?

Návrhová životnost $T_{\mathrm{lf}}$ se má v projektu stanovit. U běžných budov doporučuje norma 50 let, u vyměnitelných konstrukčních částí 25 let. Pro ověření únavy a trvanlivosti vyměnitelných konstrukcí a částí smí být životnost kratší, pokud návrh výměnu výslovně uvažuje. Návrhová životnost určuje chování konstrukce v čase, tedy například trvanlivost, únavu nebo dlouhodobé deformace.

Co jsou nekonstrukční prvky?

Kompletační a dokončovací prvky spojené s konstrukcí, které nejsou konstrukčními prvky a mají nejnižší následky selhání. Norma mezi příklady uvádí střešní krytinu, obklady stěn, příčky, podhledy nebo technická zařízení. V příkladech budov je řadí do třídy následků CC0, pro kterou lze použít Eurokódy, nebo jiná ustanovení. Stejný pojem používá i Eurokód 10 pro skleněné prvky.

← Všechny normy pro stavební sklo

Řešíte sklo podle ČSN EN 1990?

Reklamace tolerancí, objednávka nebo posouzení: napište, o co jde, a navrhnu postup.

Nezávazná poptávka →