EN 19100-2 Skleněné prvky zatížené kolmo k rovině

EN 19100-2 je druhou částí Eurokódu 10 a používá se vždy spolu s EN 19100-1. Stanoví základní pravidla navrhování skleněných prvků a sestav zatížených převážně kolmo k rovině, tedy zatížením, které na rovinu skla působí kolmo (vítr) nebo má kolmou složku (vlastní tíha, sníh). Patří sem výplně, fasády, střechy, pochozí sklo, zábradlí i izolační skla. Materiály, trvanlivost, analýzu konstrukce a mezní stav únosnosti přebírá z části 1, vlastní obsah přidává k mezním stavům porušení a po porušení, k průhybům a k podepření skla.

Scénář mezních stavů se volí podle EN 19100-1 a pro jednotlivé prvky ho může stanovit národní příloha. Mezní stav porušení (FLS) ověřuje bezpečnost při nárazu, mezní stav po porušení (PFLS) zbytkovou únosnost nebo náhradní dráhu přenosu zatížení po omezenou dobu, třeba do zajištění prostoru nebo výměny skla. Oba lze ověřit zkouškami na skutečné konstrukci nebo na vzorku, který jí odpovídá včetně podpor a vnášení zatížení, anebo teoretickým posouzením, které se musí validovat. Pro mezní stav porušení to obvykle znamená nestacionární numerickou simulaci nárazu. U rozbitého vrstveného skla norma připouští, že kvůli viskoelastické mezivrstvě někdy rozhodne jen zkouška původního prvku.

U třídy deformace 3-ULS se musí zajistit dostatečné mechanické zakrytí hrany, odvozené ze zkrácení tětivy prohnutého skla; součet zkrácení z obou stran se přiřadí jen jedné straně. Velké zakrytí hran ale zvyšuje riziko teplotního lomu skla. Pro třídu 2-SLS uvádí norma typické mezní průhyby podle použití a podepření jako národně stanovený parametr. Dynamickou odezvu na nárazy větru posuzuje informativní příloha B přes vlastní frekvenci tabule, kterou si můžete spočítat v nástroji pro vlastní frekvenci skla.

Kapitola o spojích a podporách rozlišuje zasklení spojitě podepřené po hranách, bodově podepřené a vetknuté na jedné hraně. Spojité podepření splňující EN 12488 se smí počítat jako prosté, a to i u přítlačných lišt vzdálených od sebe méně než 300 mm; při větší vzdálenosti se uplatní pravidla pro bodové podepření. Bodové uchycení v otvorech nebo svěrkami se posuzuje společně s kováním, u vrstveného skla se otvory upravují tak, aby šroub nenamáhal mezivrstvu. Konzolové systémy, typicky zábradlí vetknuté v patce, musí přenést ohybový moment a posouvající sílu do hlavní konstrukce, u svěrek s dostatečnou plochou sevření.

Proti technické specifikaci z roku 2021 je nejvíc nového v přílohách. Příloha A o účinné tloušťce vrstveného skla přibrala součinitele pro další druhy zatížení a okrajové podmínky; postup s pevným příkladem je na stránce účinná tloušťka vrstveného skla. Nová příloha C počítá výsledný tlak v dutině izolačního skla i pro jiná než rovnoměrná zatížení a pro trojúhelníkové tvary, viz nástroj pro tlak v dutině. Nová příloha D dává postup pro sklo trvale ohnuté za studena, kde se napětí z ohnutí berou jako vynucená a stálá a sčítají se s napětími od zatížení.

Kde se s normou potkáte v praxi

Prakticky u každého zasklení, které nese vítr, sníh nebo užitné zatížení: u oken a fasád, střech a přístřešků, pochozího skla, schodišťových stupňů, zábradlí, bodově kotvených fasád i izolačních skel. Pro prvky ve třídě následků CC0 odkazuje Eurokód 10 na ČSN EN 16612, na kterou EN 19100-2 odkazuje i pro výpočet napětí a průhybů obdélníkových tabulí při rovnoměrném zatížení.

Hodně rozhodnutí norma nechává na národní příloze: scénáře mezních stavů, kombinace zatížení a doby po porušení, nárazové těleso, mezní průhyby, pravidla pro bodová uchycení i použití všech čtyř informativních příloh. Kde národní příloha volbu neuvede, platí výchozí hodnoty normy. Souvislosti celého Eurokódu 10 najdete v přehledu Eurokódu 10.